Tajemství Martini

Jaká je Leah sultan?

,,Pošlu s vámi pět set svých vojáků z těch nejlepších. Je to zvyk, ale vám je nechám. Berte to jako svatební dar." Pousmál se sultán na Jacka. Ten jen přikývl. Pořád měl svůj chladný výraz a sultánovi se tím líbil. Neukazoval emoce. Sultán vlastně v poslední době přemýšlel jestli vůbec nějaké má, ale nepochyboval, že Jack i já dodržíme slovo a ani my nepochybovali, že i on ho dodrží. Myslím, že by jsme mu věřili i kdybych ho nekontrolovala, ale takhle to bylo lepší.

,,Skvěle a je mi opravdu upřímně líto, že se nemůžeme zdržet déle, ale u nás doma máme teď zvláštní situaci. Snad chápete." Odpověděl Jack a mírně se usmál.

,,Jistě, šťastnou cestu. Někdy vás možná navštívím. Možná jestli někdy budu cestovat do Stingu." Ušklíbl se sultán. Já jelikož jsem stále pozorovala jeho myšlenky. Napadlo ho totiž, že by mohl přijet na mou svatbu s korunním princem. Já a korunní princ? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale sultán si byl jistý, že to takhle dopadne. Zdvořile jsme se rozloučili a společně sešli na nádvoří. Tam se sultán naposledy rozloučil se svou dcerou a popřál jí štěstí. Pak už jsme nasedli. Jack jel samozřejmě na koni. Nesnášel kočáry. Já jsem na tom byla podobně, ale já v něm jet musela. S novou lady protektorkou Leah sultan Martini. 

Nastoupila jsem jako první. Leah se ještě naposledy ohlédla a pak si sedla za mnou. Sedla jsem si samozřejmě po směru a ona naproti mně. Sáhla jsme do cestovní tašky pod sedadlem a z ní vytáhla knihu od Vernisea. Vernisey byl náš přední básník minulého století. Tohle byla poslední kniha, kterou jsem od něj nečetla. Byl to jako obvykle velmi dlouhý příběh psaný celý ve verších. Vernisea jsem obdivovala. Tvořil verše tak samozřejmě, jako by tak normálně mluvil. Docela jsem pochybovala, že se někdy narodí někdo se stejným talentem. 

,,To si jako budeš celou cestu číst?" Zeptala se mě Leah korientsky. Zamračila jsem se.

,,Měla by jsi mluvit stingsky." Poznamenala jsem. 

,,Měla by ses mi věnovat." Probodla mě Leah pohledem a zamračila. Moji poznámku o stingštině ignorovala. Její prohlášení mě naštvalo. Nedávala jsem to však na sobě znát a radši se jala prozkoumat, jestli je to opravdu kráva, nebo je za jejím chováním něco jiného. 

Po zběžné prozkoumání jejích myšlenek jsem se uklidnila. Měla jen strach. Vlastně jsem se jí nedivila. Jela úplně sama s cizími lidmi do cizí země. Taky bych byla znepokojená. Navíc jsme ji docela děsili, hlavně Jack. 

,,Jack není tak bezcitný, jak se zdá." Pronesla jsem nakonec opatrně. Ona se na mě překvapeně podívala. Hlavou jí proběhla myšlenka, že snad umím číst myšlenky. Pousmála jsem se. Kdyby jen věděla.

,,Ať je jakýkoli, je to můj manžel." Pokrčila Leah rameny.

,,A můj bratr." Pokrčila jsme ramena stejným stylem jako ona. Leah se zamračila a na chvíle se odmlčela. Já jsem ji jen sledovala. Přemýšlela jestli se se mnou bavit nebo ne. Nakonec se rozhodla.

,,Je pravda, že ve Stingském království mají muži jen jednu ženu?" Zeptala se opatrně.

,,Ano, to je pravda." Usmála jsem se.

,,Takže můj manžel nemůže na jinou ženu sáhnout?" Zeptala se zvědavě.

,,Může, ale neměl by a Jack na jinou nesáhne." Odpověděla jsem své švagrové popravdě.

,,To je zvláštní. Povíš mi o tom víc?" Zeptala se a mírně se na mě usmála. Úsměv jsem jí opětovala a definitivně odložila knížku. A začala povídat.