Tajemství Martini

Divný pocit

,,Tohle je můj bratr lord Steve Jeremy Martini z Belorinu. Za ním stojí můj druhý lord bratr Christopher Mike Martini z Belorinu. A ještě za ním je má sestra lady Stela Grace Martini z Belorinu. A ještě za lady Stelou je naše chráněnka a sestřenice lady Aria Melissa Seanová z Elorianu." Představil nás Jack.

Na to se lord Reinhold zase zářivě usmá a přesunul svůj pohled na Stevea. ,,Rád vás poznávám lorda Steve Jeremy Martini z Belorinu."

,,Já vás také hrabě Arnolde Topfere Reinholde z Lokýnianu." Přikývl Steve s malým pousmáním. Steve se skoro vůbec nesmál.

,,Rád poznávám i vás lorde Christophre Mikeu Martini z Belorinu." Usmál se i na Christophera.

,,Já vás také hrabě Arnolde Tophere Reinholde z Lokýnianu." Pousmál se i Christopher po vzoru svého bratra.

Pak se pohled lorda Reinholda přesunul na mě. V tu chvíli jsem ucítila to samé, co ucítím když mě někdo poprvé spatří. Je to tak vždycky a u všech. Teda až na jednoho.  Vždy se mi zadívají do očí a v nich jako by se utápěli a nemohli vyplavat. Stává se mi to pořád, ale já si ještě nezvykla. Pořád mi to připadalo divné.

Zářivě jsem se na něj usmála. Chtěla jsem, aby na mě přestal tak hledět. Sice jsem byla na pozornost zvyklá a nedělala mi problém, jenže tohle bylo moc i na mě. 

Zářivý úsměv však nezabral. Tak mě napadlo zamrkat. To také nezabralo. Pořád se na mě dívla jako na obrázek boží. Obrátila jsem tedy pozornost z něho na jeho zamračenou manželku s dcerou. To konečně zabralo. 

Lord Reinhold potřepal hlavou a rychle zpusti. ,,Lady Stelo Grace Martini z Belorinu, rád vás poznám." Jen co to dopověděl, neohrabaně vzal moji ruku a přiložil si ji k ústům. Jeho polibek byl mlaskavý a velmi hlasitý. To bylo také proti etiketě.

,,I já, Hrabě Arnolde Tophere Reinholde z Lokýnianu." Odpověděla jsem mu s už ztuhlým úsměvem.

Ještě chvíli se na mě díval a pak se přesunul k posldnímu člověku, kterého podle etikety musel pozdravit.

,,A rád poznávám i vás lady..." Začal sebevědomě, ale pak se zarazil. Málem jsem se uchechtla. Nepamatoval si ani Ariino jméno. 

Aria však ke mně vyslala bezradný pohled. Nevěděla co má říct. Povytáhla jsem na ni obočí. Aria už za tu dobu pochopila, co to znamená. Nechala jsem ji ať si poradí sama.

,,...Lady Aria Melissa Seanová z Elorianu." Napověděla mu s lehkým úsměvem.

,,Lady Ario Melisso Seanová z Elorianu." Zopakoval po ní a stejně jako u mě ji velmi hlasitě políbil ruku.

,,I já vás hrabě Arnolde Topfere Reinholde z Lokýnianu." Odpověděla mu po vzoru nás všech i Aria.

,,Lorde Reinholde, vy i vaše choť s dcerou jste určitě po té dlouhé cestě unavení a chtěli by jste vidět vaše komnaty." Ujal se slova zase Jack. 

,,Ano, to bychom ocenili." Přisvědčil za celou svou rodinu.

,,Pak tedy následujte lady Stelu a lady Ariu do vašich komnat." Usmál se Jack a při tom na mě nenápadně mrkl.

,,Mile rádi" Usmál se i lord Reinhold.

,,Prosím, následujte mě." Usmála jsem se a vydala se do nitra zámku.

,,Musím vám vyjádřit svou upřímnou soustrast. Když jsme se dozvěděli tu smutnou novinu o smrti vašeho otce byli jsme velice zarmouceni." Usmál se na mě.

,,Děkuju vám za vaši účast." usmála jsem se skromně. Věděla jsem, že lord Reinhold čeká na nějakou konkrétnější věc, ale musel se spokojit s tímhle.

Po mém velmi stručném poděkování jsme šli chvíli mlčky. Lord Reinhold však jak se ukázalo byl hovorný typ člověka, takže být zticha dlouho nedovedl. 

,,Musím vám říct lady Stelo, že o vašem rodu se říká, že jste velmi krásní, takže jsem čekal, že budete velmi krásná mladá dívka, ale vy jste předčila všechna má očekávání." Lichotil mi. Přišlo mi to velmi nevhodné, protože za námi šla jeho manželka s Arií a jeho dcerou. Mu to však zřejmě nevadilo.

,,Děkuji vám lorde Reinholde." Usmála jsem se na něj polichoceně. Tenhle typ úsměvu mi jde skvěle. Používám ho totiž skoro pořád. 

,,Tak a už jsme tady." Usmála jsem se před dveřmi do komnat, které byli určeny pro hraběte a hraběnku Reinholdovi. ,, Doufám, že se uvidíme u večeře." Usmála jsem se a po jejich souhlasu za nimi zavřela dveře.

,,Uf..." Vydechla Aria když jsme se od nich vzdálily. ,, Jestli to takhle půjde dál, tak se z toho zcvoknu." Protočila oči.

,,No jo." Usmála jsem se. ,,Ten kdo vymyslel etiketu musel být ten největší tyran pod slunce." Zasmáli jsme se.