Tajemství Martini

Slib

Leah sultan konečně prošla chodbičkou a zastavila se před knězem. Sultán vložil její ruku Jackovi. Oddávající se k nim obrátil a začal předříkávat Jackův slib.  Jack ho po něm zopakoval a tím jej potvrdil. Pak začal kněz s Leiným slibem. I ta jej zopakovala a potvrdila. Nakonec je kněz pobídl k polibku. Byla jsem si jistá, že Jack má stále ten stejný zachmuřený výraz. Bylo mi Ley trochu líto. Jack ji svým výrazem musel děsit.

Jack odkryl trochu její závoj a políbil ji. Podle Korientských zvyků nesměl nevěstě vidět obličej žádný muž od zasnoubení do potvrzení manželství o manželské noci. ¨

Sálem se rozlehl potlesk.  Většina lidí se usmívala. A většina falešně. Jack se od Ley rychle odtrhl a věnoval svatebním hostům krátký mírný úsměv. Sultán se spokojeně usmíval. 

Jack nabídl Leye rámě a společně se vydali zase chodbičkou pryč. Já a sultán jsme šli za nimi.

,,Váš bratr se zdá velmi chladným." Prohodil ke mně sultán.

,,To on je." Potvrdila jsem mu.

,,To je dobře. Doufám ale že mi na Leyu dohlédnete. Někdy se chová hloupě." Řekl mi sultán.

,,Jistě." Odvětila jsem. Vždycky to bylo na mě, postarat se o lidi.

Vyšli jsme z mešity. Jack a Leah mávali davu a ten jásal. Byly hodně hlasití, ale u nás to nebude jiné až se vezmou podruhé podle našich zvyků. Jack pomohl Leye nasednout na koně a pak sám nasedl na svého. I já jsme se posadila na koně. Tohle byla jediná příležitost, kdy mohly ženy v Korientu sedět na koni. Na svatebním průvodu.

Mířili jsme do sultánova paláce, kde jsme měli mít hostinu. Dav kolem byl pořád stejně hlasitý. Už mě začínala bolet hlava. A to jsem měla v plánu na hostině pročíst pár hlav. Abych byla v obraze. Pro jistotu.

Konečně jsme dojeli. Jen co se zavřela brána, dav už nebyl tolik slyšet a mě se okamžitě udělalo lépe. Měla jsem ale pocit, že chytnu křeč od toho jak jsem se pořád usmívala.

Za pomoci jednoho vezíra, kterého jsem indentifikovala jako vezíra Akahmeda, jsem sesedla z koně.

,,Skvěle jste na tom koni seděla. U vás je obvyklé jezdit na koni?" Zeptal se onen vezír zvědavě.

,,Ano, pokud dívka chce může jezdit na koni." Usmála jsem se na něj.

,,To je zvláštní, pro dívku je nebezpečné jezdit na koni." Prohodil vezír.

,,Nebezpečné je to někdy pro všechny." Odvětila jsem klidně.

,,Máte pravdu." Usmál se muž. ,,Mimochodem jsem vezír Akahmed z Lusivie." Dodal a potvrdil mi tím můj typ.

,,Lady Stela Martini z Belorinu." Usmála jsem se na oplátku. Bylo podle etikety se taky představit a to i v případě, když si je člověk jistý, že vás druhý člověk zná. Stejně jako v tomhle případě.

,,Já vím." Přikývl vezír Akahmed. V přátelském hovoru jsme došli až do velkého sálu s hostinou. Normálně bych tak přátelská nebyla, ale rychlý pohled do jeho hlavy mi prozradil, že nemá žádné postranní ani jiné úmysly. V sálu jsme se však rozdělily. Ahmed seděl o několik míst ode mě. Já jsem seděla samozřejmě vedle Christophera a ten seděl vedle Jacka. Jack seděl vedle Leyi a ta seděla vedle sultána vedle něj několik vezírů a pak tam by Ahmed.

,,Co si myslíš o Leye?" Zašeptal ke mně Christopher.

,,Je vyděšená z Jackova pohledu, ale nevinná určitě není a myslím, že je hodně hezká. Taky je sebevědomá a trochu rozmazlená a ztracená. Myslím, že jí u nás bude líp než tady." Odpověděla jsem Christopherovi. Leyinu hlavu jsem projela u slibu. Možná bych měla mít výčitky, že se takhle dotýkám jejich soukromý, ale... účel světí prostředky, že?