Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

1.

Bylo něco po sedmé večer a já ležela v posteli se sluchátkama v uších a četla jsem si nějakou romantickou knížku kterou jsem si půjčila ve školní knihovně. Hudbu jsem měla tak nahlas, že jsem si ani nevšimla, že do mého pokoje někdo vešel. Všimla jsem si ho, až když mi rukou zamával před obličejem. Sundala jsem si otrávené sluchátka a tázavě se podívala na svého vlčího bratra: ,,Co zase?"( Ano, mých drzých pubertálních výjevů si prosím nevšímejte). Scott zvedl v obraně ruce a řekl: ,,Jenom se tě chci zeptat, jestli s námi dnes večer nejdeš na to zapisování čtvrťáků?"
,,Vypadám snad jako čtvrťák?"
,,No ale to neznamená že tam nemůžeš."
Sladce jsem se na bratra usmála a se sarkasmem v hlase jsem odpověděla: ,,Jo,velice ráda vám tam budu dělat společnost."
,,Budu to brát jako ne."
Už byl na odchodu, když mi najednou zavibroval telefon a když jsem si přečetla textovku od táty,jestli s ním dnes večer nechci jít na večeři,ihned jsem šla za bratrem: ,,Změnila jsem názor,jdu s vámi."
~

Nebudu vám lhát,ale přece jenom koukat se na svého bratra a své přátele jak se v knihovně podepisují na prázdnou polici,je o hodně zábavnější než sedět s tátou v nějaké restauraci a poslouchat jeho "snažení se" o dobrý dojem. Mama se Scottem mu to tak nějak žerou a snaží se s ním vycházet ale na mě tyhle "sladké řečičky" neplatí.
Hlavně jsem u sebe měla svého nejlepšího kamaráda Liama a taky Masona,s nimi není nuda nikdy. Když se všichni podepsali,tak jsme se rozdělili na menší skupinky. Scott šel někam s Kirou,já s Liamem a Masonem jsme se šli projít a ostatní zůstali asi ve škole,nějak jsem to už nevnímala za celý den.
Zatímco se ti dva bavili o lakrosu,já jsem přemýšlela nad tím, jakou výmluvu si na tátu vymyslím. I když,co na tom záleží? Nebudu a ani nemám v plánu mu lhát o tom,že jsem s ním prostě na večeři jít nechtěla a ani nechci.
Když jsme se takhle procházeli asi půl hodiny,Liam mě najednou popadl za ruku a tak,aby to Mason neslyšel,mi pošeptal: ,,Něco se děje,musíme se vrátit."
Mason o jeho vlkodlačí stránce nevěděl,a už vůbec nevěděl o ostatních. Naštěstí se zrovna rozhodl,že půjde domů,takže se s námi rozloučil,nasedl do svého auta a odjel. Jakmile jsme ho ztratili z dohledu,rozběhli jsme se s Liamem zpět ke škole.
Když jsme se dostali ke škole,všechno připadalo v pořádku,nikde se nic nedělo. Jenom u podchodu jsem viděla větší skupinku lidí a velkou,mohutnou "věc",která vypadala napůl jako člověk a napůl jako vlkodlak,která od skupiny utíkala pryč. S Liamem jsme se na sebe podívali a hned jsme se k nim rozběhli. Když jsme od nich byli tak 5 metrů, zakřičela jsem: ,,Scotte!!"
Z davu mých přátel vykoukla čupřina černých vlasů mého bratra a já si úlevně,že je můj bráška v pořádku,oddychla,doběhla jsem k němu, skočila mu do náruče a vroucně ho objala.
Najednou se za námi ozval,mně trochu povědomý,hlas: ,,Aaa,malá velká Michelle,pokud se nepletu."
Pustila jsem Scotta a ohlédla se za hlasem. Naproti mně stál svalnatý kluk a vřele se na mě usmíval. Upřímně? Ani jsem ho neznala,nebo spíš jsem ho nepoznávala,ale už v tu chvíli jsem věděla, že to je zrovna ten typ kluka,kterého bych si nejraději zabalila domů a dokázala bych se na něj celé hodiny koukat,možná se do něj i zamilovat. A ten jeho úsměv,bože já asi roztaju. Ale pak mi to došlo. Odněkud ho znám,jeho obličej,jeho oči. Všechno mi to bylo povědomé. Sakra,není to ten kluk co kdysi chodil se Scottem a Stilesem do třídy? Jak se jenom jmenoval..
Najednou mi v hlavě svitlo.
,,Theo?"