Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

20.

Ležela jsem na něčem studeném. Asi to byl kov nebo železo. Cítila jsem, že jsem měla nohy i ruce připoutané k tomu záhadnému lehátku. Byla mi zima.  Chtěla jsem otevřít oči, ale bála jsem se. Bála jsem se toho, co uvidím. Bála jsem se, že když otevřu oči, uvidím něco, co vidět nechci. Bála jsem se, že když otevřu oči, tak uvidím jeho.
Bála jsem se, že uvidím jeho a ty jeho oči. Oči, které dřív byly plné lásky a něhy. Oči, které mě naplňovaly radostí jenom když jsem se do nich podívala. Ale teď bylo všechno jinak. Změnil se. Jeho oči se změnily. Najednou byly plné zla a falešnosti.
Těsně předtím, než jsem omdlela, jsem se do nich dívala.
Uslyšela jsem nějaké zašramocení.
Někde po mé levé straně, v rohu.
Mám otevřít oči nebo ne?
Mám se podívat?
Pomalu jsem je otevřela. Do očí mě bodlo silné žluté světlo.
Bylo to tak intenzivní, že jsem je musela znovu zavřít a po chvíli zase otevřít.
Pomalu jsem otočila hlavu doprava.
Byla jsem v nějaké zvláštní místnosti. Viděla jsem menší stoleček, který byl však prázdný. Viděla jsem menší schodiště a dveře.
Potom jsem otočila hlavu doleva. Osoba, kterou jsem zahlédla, na mě koukala zamyšleným pohledem. Nebo spíš nekoukala přímo na mě, ale mým směrem.
Byl to Deucalion. Seděl na zemi v rohu, do ruky mu vedla hadička.
Jeho oči byly zase krvavě prázdné. Byl zase slepý.
,,Koukám, že už jsi se probudila." Promluvil na mě svým klasickým, monotónním hlasem.
Zase jsem narovnala hlavu, zavřela oči a vzdychla.
,,Jo. Ale bolí mě hlava." Odpověděla jsem nenuceně.
,,A mě zase ruka, vítej v klubu." Snažil se o vtip.
,,Co tady vůbec děláš?" Otočila jsem svou hlavu zase směrem k Deucalionovi.
,,Theo.." Řekl jenom.
Při vyslovení toho jména se mi stáhl žaludek.
Theo. Nevím proč, ale když jsem slyšela to jméno, tak jedna moje část chtěla křičet, brečet. Ta druhá část ho chtěla zabít.
,, Chápu." Tohle bylo jediné, na co jsem se zrovna v tuhle chvíli zmohla.
Vtom se otevřely velké kovové dveře po mé pravé straně.
Uviděla jsem Tracy, nějakého kluka a...ano, Thea.
Zase jsem narovnala hlavu a nasadila vražedný pohled.
První věc, co Theo udělal, byla ta, že ke mně přistoupil.
,,Máš pohodlí?" Zeptal se s tím svým úšklebkem a se zlostí v očích.
,,Ani ne." Odpověděla jsem popravdě.
,,Znáš se už s Deucalionem?" Zvedl hlavu směrem k Deucalionovi a usmál se.
,,Známe se už delší dobu." Potvrdil Deucalion.
Theo se podíval zpátky na mě a pak nenuceně přešel k Deucalionovi a dřepnul si k němu.
,,Zvláštní. Tracy z tebe nedostala ani slovo. A to umí mučit celkem dobře."
,,Asi by jste měli změnit metody." Odpověděl sarkasticky Deucalion.
,,Mohla bych tě klidně i zabít." Probodla ho pohledem Tracy.
,,Je zajímavé, že nejvíce ukazují svoji sílu ti, kteří dřív byli hodně slabí. Nepřipomíná ti to něco, Tracy?" Otočil k ní hlavu Deucalion.
Theo si zase stoupnul a podíval se na mě. Celou dobu jsem ho propalovala pohledem. Sledovala jsem jeho pohyb. Čekala co udělá. Snažila se to pochopit. Snažila jsem se pochopit jeho chování. Zjistit, proč to dělá.
Theo poznal, že nad ním přemýšlím. Moje pohledy už měl, bohužel, přečtené až moc. Znal mě. Ale já jeho bohužel ne. Nebo jsem aspoň znala jeho falešnou stránku.
,,Copak, Michelle?" Usmál se na mě tím svým podlézavým úsměvem.
Dřív bych při pohledu na ten úsměv roztála. Teď se mi spíš hnusil.
Chtěla jsem mu něco odseknout, ale moje vnitřní já vyhrálo. Oči se mi zalily slzami. Udělal se mi knedlík v krku.
,,Proč to děláš?" Dostala jsem ze sebe ztěžka.
,,Proč se tak chováš?" Slzy mi už tekly proudem a nešly zastavit.
,,Proč to děláš, proč se tak chováš? Takhle se získává moc, holka." Přistoupila ke mně Tracy a hanebně napodobila můj hlas.
,,Tracy..." Oslovil ji Theo rádoby milým hlasem.
Tracy k němu otočila hlavu.
,,Nebuď zlá na našeho hosta." Řekl jí s úsměvem Theo.
,,Víš, Michelle.." Theo přistoupil lehátku, na kterém jsem ležela a lokty si položil vedle mojí hlavy, aby mi koukal přímo do očí.
,,Koukni se na mě a na sebe. Nehodíme se k sobě. Jsi oproti mně malá holka. Jsme každý úplně jiný. Já chci moc a mám sklony k tomu podvádět lidi. A ty? Ty jsi jenom...obyčejná holka." Nahnul se ke mně tak blízko, že jsme se málem dotýkali rty.
,,A to by asi nefungovalo." Pak mi dal letmou pusu do vlasů.
To mě chce jako vyprovokovat?
Zase se narovnal, kouknul se na Tracy a na toho kluka, a potom všichni tři někam odešli.
Srdce mi tlouklo tak silně, že jsem si myslela, že mi asi vyskočí z hrudi.
Tyhle slova co mi řekl, hodně bolela. Opravdu hodně. Slzy mi stále tekly. Tekly mi i když na mě Theo mluvil. Brečela jsem celou dobu. Sice potichu, ale brečela jsem.
Kde asi jsou Scott, Stiles, Liam, Mason, Kira, Malia a Lydie? Co právě teď dělají? Hledají mě?
,,Je to jenom arogantní kluk, Michelle."
,,Cože?" Otočila jsem svou ubrečenou tvář směrem k Deucalionovi.
,,Říkám, že ti za to nestojí." Zopakoval trochu jinak svoje slova.
,,Co ty o tom víš." Vrátila jsem svou hlavu zase zpátky.
Deucaliona moc nemusím ale taky to není tak, že bych ho úplně nesnášela.
Ale prostě jsem s ním nehodlala řešit můj vztah, nebo spíš nevztah, s Theem.

Tak jo, lidi, pomalu ale jistě se blížíme ke konci páté série 🤔🤷😩 ještě tak dvě, možná tři kapitoly a pak se vrhnu na šestou sérii, ale ještě předtím budou tak 3-4 mezikapitoly 😅😅 doufám, že se Vám tahle knížka přece jenom trochu líbí a že někomu přirostla k srdci 🤣
Taky chci moc poděkovat za názory a trochu menší inspiraci Vikyheliova 😂😅 kdo ji sleduje, zná její příběhy o Theovi a kdo ne, určitě si její knihy přečtěte, stojí to za to ❤️