Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

22.

Druhý den jsem šla normálně do školy. Nebo se aspoň snažila jít "normálně" do školy.
Ale nešlo to. Musela jsem pořád přemýšlet nad tím, co se v posledních dnech odehrálo.
Bylo toho na mě moc.
Všichni se po mně jenom vozili. Začalo to tím, že mi nikdo nechtěl říct o co jde a tím se mě snažili chránit. Pokračovalo to divnými událostmi a skončilo to Theem, o které jsem si myslela, že je jiný.

Ve škole jsem potkala jenom Liama. Věděla jsem, že Masona hledají, protože je ta vraždící bestie, která všem dělá starosti. To byla další věc, které jsem nedokázala uvěřit.
Zrovna nás Mason. Můj Mason. Můj nejlepší kamarád Mason.
Ani jsem nevěděla, co s ním chtějí udělat. Doufám, že ho nechtějí zabít. Nesmí mu ublížit. Prostě ne. To už by na mou psychiku bylo opravdu hodně.
Hned, co mě Liam uviděl, běžel ke mně a objal mě.
Po chvilce jsem se od něj odtáhla.
,,Co chtějí udělat s Masonem?" Zeptala jsem se na rovinu.
Liam svěsil ramena.
,,To nevím, Michelle." Řekl smutně.
,, Jediný co vím, je to, že je někde s Coreym a ostatní je hledají. Podle všeho je Mason nebezpečný a musí ho najít." Řekl mi soucitným hlasem.
Pomalu jsem kývla, že tomu rozumím. Doopravdy jsem se spíš snažila, tomu rozumět.
Zazvonilo.
Rozloučila jsem se s Liamem a šla směrem do své třídy, když mi někdo zastoupil cestu.
,,Doufám, že jsi se dostala v pořádku domů." Řekl jízlivý hlas.
Povzdechla jsem si a trochu ucouvla.
,,Co po mně chceš, Theo?" Řekla jsem.
Měla jsem z něj strach. Teď už to byl opravdu strach z jeho osoby. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že je Theo padouch a ne nějaký můj mazlíček nebo přítel.
,,Odpovědi." Řekl prostě.
,,Odpovědi na co?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Kde je Mason a co se s ním bude dít dál." Odpověděl a při tom se mi koukal do očí.
Odfrkla jsem si.
,,Tak to tě asi zklamu. Já to taky nevím. Ale díky za fajn pokec." Už jsem chtěla odejít, ale on mě chytil za paži.
,,Nezkoušej přede mnou utéct. Jednou ti pomohl Deucalion ale podruhé už ne, rozumíš? Jsi moje. A tak to taky zůstane." Pustil mě a jakoby nic odešel.
Zůstala jsem stát na místě jako přimrazená.
Jsi moje. A tak to taky zůstane.
Tyhle dvě věty mi pořád zvoněly v uších. Jak to, sakra, myslel? Vždyť mi sám řekl, že ke mně nic necítí. Nebo mi lhal? To by ale musel lhát všem. Už opravdu nevím nic.
A dost. Je hodina, McCallová. Nad tímhle budeš přemýšlet později.

Odpoledne jsem jela se Scottem, Stilesem a Liamem do nemocnice za Lydií. Věděli, kde Mason je, ale potřebovali Lydii, aby ho přivedla zpět.
Když jsme zastavili před nemocnicí, Stiles se na mě otočil.
,,Počkej v autě. Za chvíli jsme zpátky." A všichni tři vyšli ven a zalezli do nemocnice.
Super, tak proč vůbec chtěli, abych jela s nimi?
V autě jsem čekala asi 20 minut, než vyšli z nemocnice ven.
Nesli s sebou Lydii, která nevypadala vůbec dobře.
Pomohli jí sednout si na zadní sedadlo v jeepu vedle mě a mně naznačili, ať vylezu ven.
,,Budeme rozděleni na dvě skupinky. My s Lydií najdeme Masona a přivedeme ho zpátky. Ty půjdeš s Deucalionem a pokusíte se najít Thea." Začal vysvětlovat Stiles.
,,Počkat.. proč mám jít hledat Thea?" Nechápala jsem.
Chtěli mě před ním chránit a teď mě k němu posílají?
,,Protože jsi nejspíš jeho slabina." Odpověděl za Stilese Liam.
,,A neříkali jste náhodou, že ke mně nic necítí a tak?" Probodla jsem je všechny pohledem.
,,Kdyby jsi pro něj nic neznamenala, neunesl by tě. Ať už je to cokoli, něco pro něj znamenáš. I když k tobě možná necítí to, co ty k němu. Něco v tom určitě jo. A rád bych věděl o co jde." Vmísil se do toho Scott.
Když jsem se nad tím tak zamyslela, možná by to dávalo smysl. "Něco" pro Thea znamenám. Sám mi dneska řekl, že jsem jenom jeho a zůstane to tak.
Jenže o co jde?
~
Deucalion mě zatáhl do těch samých tunelů, ze kterých jsme předtím utekli.
Je super, vracet se na staré místa, že?
,,Jak víš, že tady bude?" Zeptala jsem se Deucaliona zatímco jsme šli tunelem.
,,Protože ví, že tady je Mason." Odpověděl nenuceně.
,,A jak víš, kde je? Nebo jako, podle čeho ho najdeme." Ptala jsem se dál.
,,Mám pachovou stopu." Řekl prostě Deucalion.
,,Bezva." Odpověděla jsem trochu ironicky.
Najednou Deucaliona zaujala jakási šachta, ze které vanul trochu větší vánek.
Přiblížil se k ní a zavětřil.
Nejspíš něco cítil.
Když jsem ho viděla, jak mu vánek vane přes vlasy a obličej, nemohla jsem si pomoct.
,,Nechceš u toho rovnou vypláznout jazyk?" Zeptala jsem se sarkasticky.
Deucalion se na mě pomalu otočil.
,,Já jsem vlkodlak. Ne jezevčík." Otočil se zpátky a pokračoval v cestě.
Trochu jsem se pousmála.
,,Cítil jsi něco?" Doběhla jsem ho.
,,Jo. Další stopu. Jdeme." Zavelel.
Šli jsme dlouhou chodbou, která na konci zabočovala do strany.
Když jsme zatočili za roh, čekalo nás překvapení.
Theo tam stál a vypadal, že na nás čekal.
,,Milé. Věděl jsem, že tady budete všichni." Usmál se na nás.
Stál vedle nějaké díry.
,,Právě jsem shodil dolů zbytek vaší malé výpravy. Bude jim trvat dlouho, než najdou cestu zpátky." Řekl a u toho se usmíval.
,,Co jsi jim udělal?!" Vystartovala jsem po něm a chtěla ho praštit, ale Deucalion mě zastavil.
,,Ale no tak. Opravdu si myslíš, že zrovna ty. Ty. By jsi mě mohla praštit?" Vysmíval se mi.
Nezmohla jsem se na slovo. Jenom jsem na něj nenávistně koukala.
Deucalion si mě strčil za sebe, aby mě popřípadě ochránil.
,,Nech ji na pokoji. A radši mi řekni, co tím sleduješ."
Theo otevíral pusu že něco řekne, ale už se k tomu nedostal.
Za ním se objevil nějaký muž. Byl vysoký a svalnatý.
Když si Theo všiml, kam se s Deucalionem díváme, otočil se a spatřil ho.
To, co právě udělal, jsem nečekala.
Nechal si narůst drápy a vrhl se na něj. Z může se vyklubala bestie. Ta bestie, o které všichni mluvili. Mason.
S Deucalionem jsme ten boj sledovali. Bylo jasné, že Theo nemůže vyhrát.
Nakonec Theo opravdu skončil na zemi.
Deucalion mě spěšně strčil do nějakého výklenku, který mi právě teď sloužil jako schovka.
,,Zůstaň tady a ani se nehni."
Potom jsem už jenom viděla tu bestii a Deucalion zmizel.
Po pár minutách bylo ticho.
Rozhodla jsem se vylézt ven.
Nalevo v chodbě nikdo nebyl, vypadalo to, jako kdyby se tady nic nestalo. Vpravo však seděl Theo a zřejmě se nemohl postavit.
Když si mě všiml, nic neřekl. Jenom na mě koukal.
Otočila jsem se a běžela doleva, zkusit najít ostatní. Nechala jsem ho tam.
Proč bych mu měla pomáhat?
Ale asi po deseti metrech jsem se zastavila.
Ne, nejsem jako on. Nemůžu ho tam nechat.
Otočila jsem se a běžela zpátky k Theovi.
Přidřepla jsem si k němu.
,,Co tě bolí?" Zeptala jsem se.
Potřebovala jsem vědět, jestli dokáže jít sám, nebo mu budu muset pomoct.
,,Od pasu dolů se ještě nemůžu hýbat. Ale za chvíli to přejde, hojím se." Odpověděl a koukal se mi do očí.
,, Proč ses vrátila?" Zeptal se najednou.
,,Protože se odtud sama nedostanu." Odsekla jsem.
Uchechtl se.
,,A nebo tě prostě stále přitahuju. Přiznej si to. Nedokážeš beze mě být." Pořád na mě koukal. To mě znervózňovalo nejvíc.
,,Ego ti, koukám, nespadlo." Řekla jsem sarkasticky.
,,Mně? Nikdy." Mrkl na mě.
,,Myslím, že už se můžu postavit." Řekl.
Pomohla jsem mu vstát a opravdu. Už se mohl hýbat, chodit, klidně i běhat.
Dala jsem si ruce v bok.
,,Fajn, tak nás odsud dostaň." Řekla jsem rozhodně.
,,Něco za něco, krásko." Řekl zlomyslně.
Co po mně, sakra, může chtít? Nebylo toho už dost?
Ztuhla jsem.
,,Děláš si srandu?" Řekla jsem posměšně.
,,Právě naopak, má milá. Půjdeš se mnou." Zlomyslně se na mě usmíval.
,,Michelle!!" Zakřičel někdo.
Na druhé straně vhodný stáli Scott, Stiles, Liam, Deucalion, Malia, Lydie, Corey a... Mason.
Jakmile jsem ho uviděla, rozzářily se mi oči. Dokonce to byl i lepší pocit, než vidět Thea.
Mason. Byl v pořádku. Rychle jsem se podívala na Thea.
,,Neřekla bych." A rychle jsem se rozeběhla k ostatním.
Hned jsem skočila do náruče Masonovi. Začala jsem brečet.
Tohle objetí mi vážně chybělo. Byla jsem opravdu šťastná, že je Mason v pořádku.
,,Je konec, Theo!" Slyšela jsem Scotta jak křičí na Thea.
Pustila jsem Liama a otočila se. Do jedné ruky jsem však chytila Masonovu ruku a do té druhé Liamovu. Moji kluci. Moji nejlepší kamarádi. Co já bych si bez nich počala.
,,Měl by sis dávat pozor na svoji malou sestřičku, Scotte. Může být nebezpečnější než se zdá." Křičel zase Theo na Scotta.
Nikdo nechápal, o čem to Theo mluví. Všichni věděli, že jsem silná jako Scott ( samozřejmě ne jako vlkodlak, jsem člověk, ale chápeme se ), chytrá jako Stiles a vypočítává jako Malia. Ale že bych tak moc naháněla Theovi strach? Nebo někomu jinému?
Vtom se mezi námi odněkud prohrabala Kira.
Sakra, tu jsem taky dlouho neviděla. Kde vůbec byla? Byla jsem tak ráda, že všechny vidím pohromadě. Nic lepšího jsem si nemohla snad přát.
,,Theo! Mám pro tebe vzkaz od Skinwalkerů. Tvoje sestra by tě ráda viděla!" Zakřičela Kira na Thea.
Poté svůj meč zabodla do země, která se pod silou meče začala třást a pomalu se u Thea otevíral otvor v zemi.
,,Počkej, Kiro! Co to děláš?!" Zakřičela jsem na ni, protože jsem tušila, co se teď stane.
Thea jsem sice nenáviděla za to, co všem udělal, ale přece jenom měl v něčem pravdu. Já ho pořád milovala.
Mason a Liam mě chytili pevněji za ruce. Když zjistili, že to nepomáhá, jelikož jsem se jim snažila vytrhnout, objali mě.
Z otvoru vedle Thea vylezla nějaká holka. Podle Kiřiných slov jsem usoudila, že to bude asi Theova mrtvá sestra Tara.
Chytila Thea za nohu a pomalu ho táhla k sobě do otvoru.
,,Scotte, pomoz mi!" Volal Theo zoufale.
S mým bratrem to však ani nehlo.
Zmítala jsem se v objetí kluků a usilovně jsem brečela ať mě pustí.
Když Theo viděl, že Scott nereaguje, vzdal to.
Naposledy se na mě podíval. Pohlédl mi přímo do očí.
,,Michelle..." Zašeptal a pomalu se ztratil v otvoru, který se nad ním uzavřel.
Byl konec.
Mason a Liam mě konečně pustili a já se zhroutila na zem a brečela jsem.
Klečela jsem na kolenou a nevěděla jsem, co mám dělat dál. Co budu dělat dál.
Další kluk, kterého jsem milovala, byl pryč.
~
V noci, kdy už jsem byla doma, jsem ležela v posteli a koukala do prázdna. Vedle mojí postele na zemi byla spousta posmrkaných kapesníků.
Polštář jsem měla zmáčený od slz.
Pár slz mi ještě teklo po tvářích dolů, ale to už byl tichý pláč. Vedle mě v posteli spal Liam a jednou rukou mě objímal. Naproti mojí posteli seděl v křesle Mason a taky spal.
Ještě, že tyhle dva koblížky mi nikdo nevezme.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem úspěšně dopsala pátou sérii 😁 mám na vás pár otázek..
1) co myslíte, že Michelle znamená pro Thea? 😁
2) líbila se vám první část mé knížky? 😅
Odpovědi pište popřípadě do komentářů, zajímají mě vaše názory 😅