Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

6.

Když jsem se ráno vzbudila, rychle jsem vyskočila s postele abych se stihla obléct, učesat si vlasy a vyčistit si zuby než se tady objeví Theo. Když jsem byla nachystaná, uslyšela jsem zvenku zatroubení. Podívala jsem se z okna a uviděla ho. Už stál před dveřmi svého auta, mával na mě a usmíval se. Rozbušilo se mi srdce takovou rychlostí, že jsem myslela že vyskočí z hrudi. Musela jsem se na něj usmát taky. Popadla jsem tašku, seběhla schody, pozdravila mámu a Scotta, vyběhla ze dveří a skočila Theovi okolo krku. Byl to ten nejúžasnější pocit na světě. Vědět, že je tu někdo, kdo vás má rád stejně jako vy jeho. Vědět, že je tu pro vás. Neudržela jsem se a musela jsem mu dát dlouhý polibek. Když jsem se od něj odtrhla, zůstal na mě zírat. Trochu jsem se zarazila.
,,Co? Bylo to moc?" Theo se zasmál.
,,Ne,bylo to roztomilé." A dal mi ještě jednu pusu. Potom jsme nasedli do auta a jeli do školy. Cestou jsme si povídali.
,, Nevíš,co se v poslední době se všemi děje? Jsou nějací nervózní." Zeptala jsem se Thea. Ten mi odpověděl: ,,No,ostatní nechtějí abych ti něco říkal. Ale dějí se podivné věci. Vraždy a tak."
,, Počkej,jak jako že ostatní nechtějí aby jsi mi něco říkal? To,že jsem člověk a že jsem z vás nejmladší neznamená,že mě budete odstrkovat."
,,Chell..nikdo tě neodstrkuje,jenom chceme,aby jsi byla v bezpečí,to je vše. Hlavně já nechci aby se ti něco stalo."
,,Ale já už nejsem malá,Theo! Už mi není 6 a ani mi není 13! Zastav mi,prosím." Řekla jsem naštvaně. Možná si říkáte, že jsem vybouchla zbytečně. Ale už jsem toho všeho mela dost. Když mi bylo 13 a Scott se proměnil ve vlkodlaka, všichni mě odstrkovali s tím, že jsem malá a že musím být v bezpečí. Nesnášela jsem to. Chtěla jsem to všechno prožívat s nimi. Jsem ten typ, který prostě nesedí doma a když se najde nějaké dobrodružství, jdu do toho. A teď mě zase všichni odstrkují. Takhle teda ne. Hned co přijdu do školy, zeptám se Liama jak to teda je.
Theo mi neochotně zastavil: ,,Michelle..." Ale já jsem ho už neposlouchala. Vyšla jsem z auta, zabouchla dveře a šla směrem do školy.
~
Hned co jsem zpozorovala Liama, div jsem k němu neběžela.
,,Takže já jsem jenom bezbranný člověk,jo?" Zahučela jsem na něj bez pozdravu.
,,Wow,taky ti přeju dobré ráno,Michelle. Co to do tebe vjelo?" Lekl se Liam.
,,Prej se tady děje něco divného ale nikdo mi to neřekl protože je to údajně moc nebezpečné." Vysvětlila jsem mu.
,,Počkej,ale to je pravda že to je nebezpečné. A o tom,že by tě někdo takhle "odstrkoval".. no,já v tom prsty nemám,jsem spíš na tvé straně. Ale tohle teď opravdu řešit nechci." Zněl, jako by ho ještě něco trápilo.
,,Co se děje,Liame?" Zeptala jsem se ho starostlivě.
,,Ále,Mason asi něco tuší. Sice ne přímo,ale tuší že mu něco tajíme. Nevím,jak mu to mám říct a už vůbec ne ..jestli můžu."
,,Říct mu to můžeš a myslím,že pokud tě má rád,tak to přijme."
,,Přemýšlel jsem,že se s ním dnes večer sejdu u školy na parkovišti a vysvětlím mu to ale bojím se."
,,Půjdu s tebou." Nabídla jsem mu s úsměvem.
,,To by jsi udělala?" Zeptal se s jiskřičkami v očích rozzářeny Liam.
,,Ne,jenom si z tebe střílím. Jasně že bych to udělala. Pro tebe cokoliv." Mrkla jsem na něj a on mě objal.
Ohh, on je někdy takovej ňuňák.
~
Večer jsem šla s Liamem ke škole. Už jenom z jeho výrazu a z toho, že celou dobu nepromluvil ani slovo jsem poznala, že je nervózní.
,,Víš už,co mu řekneš?"
,,Samozřejmě pravdu." Řekl nervózně Liam.
,,No to je jasné. Ale myslela jsem,jako,jak?"
,,To ještě nevím. Mason je jako časová bomba. Když ho nerozhodí jedna věc,rozhodí ho jiná. Jenže těžké je poznat,která věc ho rozhodí a která ne."
,,Hele,támhle je!" Upozornila jsem Liška když jsem uviděla Masona jak přešlapuje na parkovišti. Přišli jsme k němu, byl rád že nás vidí.
,, Páni,vy jste přišli! Už jsem myslel že se neobjevíte."
,,Masone,Liam by ti rád něco řekl." Řekla jsem důležitým tónem Masonovi. Podívala jsem se na Liama, ten však mlčel a koukal do země. Šťouchla jsem do něj loktem a on se probral.
,,No,víš Masone..je to složitý. Ale doufám že to pochopíš. Jde tu o tohle.."
,,Vlk." Řekl najednou Mason.
S Liamem jsme se na sebe podívali s nechápavými výrazy.
Že by nás s tím vysvětlováním někdo předběhl?
,,Emm,jak víš..." Začala jsem větu ale Mason mě zase přerušil: ,,Za vámi. Je tam vlk. A kouká na nás."
S Liamem jsme se pomalu otočili a opravdu. Naproti nám stál vlk a cenil na nás svoje zuby. Ihned jsme popadli Masona a utíkali jsme s ním ke škole a doufali, že je odemčeno. Vzali jsme za kliku. Bylo odemčeno. Vběhli jsme do školy, zavřeli za sebou dveře a běželi jsme dál do chodby. Vtom vlk rozrazil dveře a cenil na nás zuby ještě víc.
,,Udělej něco,Liame!" Zašeptala jsem Liamovi. Liam nabral odvahu, stoupnul si přede mě a před Masona, sklonil hlavu a když ji zvedl, byl přeměněný. Z úst mu trčely velké tesáky, na rukou mu vyrostly drápy a na po stranách obličeji měl kotlety. Nadechl se a zařval vlkodlačím řevem na vlka. Ten stáhl ocas a utekl ven, do tmy.
Liam, už přeměněný zpět na člověka, se otočil zpět k nám. Otočila jsem hlavu k Masonovi abych zmerčila jeho reakci. Mason koukal na Liama chvíli překvapeně, pak se ale jeho pohled změnil na naprosto užaslý.
,,Ty jsi vlkodlak!" Vykřikl nadšeně Mason.
Když jsme vycházeli ze školy, Liam všechno Masonovi vysvětloval. Zdálo se mi, že nás někdo pozoruje tak jsem se rozhlédla kolem. A uviděla to. V křoví se krčil ten vlk kterého předtím Liam zahnal. Měl žluté oči a koukal na nás. Přesněji řečeno koukal přímo na mě. Potom se otočil, udělal pár kroků, otočil se zpět na mě.
Asi chce abych šla za ním.
,,Hele kluci,půjdu se asi projít a pak se nějak dopravím domů. Vy si to zatím vyříkejte a nemějte strach,budu v pořádku." Křikla jsem na ty dva. Liam s Masonem se jenom otočili, tvářili se sice trochu ustaraně ale pak raději souhlasili protože hádat se s Michelle McCallovou? Ha, to by nevyhráli a ani by se jim to nevyplatilo.
Když se mi ztratili z dohledu, běžela jsem do lesa za tím vlkem. Byl sice o trochu rychlejší než já, ale pokaždé když se mi ztratil, počkal na mě. Běžela jsem za ním lesem hloub a hloub. Stromy byly čím dám víc temnější a čím dám víc zakrývaly měsíc a hvězdy takže jsem běžela skoro ve tmě. Kdyby tomu vlkovi nesvítily oči, neviděla bych vůbec nic. Po nějaké době mě začaly bolet nohy. Nemohla jsem. Potřebovala jsem si odpočinout. Potom jsem uviděla jedno místo, kde svítil měsíc a stromy byly trochu řidší. Zabočila jsem tam. Najednou jsem měla takový opravdu tíživý pocit. To místo kde jsem se ocitla. Dělalo to to místo. Protože jsem už moc dobře věděla co se tu stalo. Stála jsem na tom dřevěném mostě, kde utonula Theova sestra. Podívala jsem se přes levou stranu mostu, dolů do řeky, na místo, kde Theo házel bílé květiny.
V tom jsem uslyšela tiché ťupkání pacek na dřevě. Otočila jsem se a přede mnou stál ten vlk. Už necenil zuby. Díval se na mě svýma očima, ne těma žlutýma vlčíma, ale zeleno modrýma. Ty oči jsem už někde viděla. Začalo mi to pomalu docházet. Klekla jsem si k tomu vlkovi, on přišel blíž. Natáhla jsem pomalu ruku. Hodně mě zarazilo, když ten vlk přišel ještě blíž jenom proto, abych se ho mohla dotknout. Hladila jsem ho po hlavě. Hladila jsem ho po krku. Musela jsem se dojetím smát. Najednou jsem za sebou uslyšela dost podezřelý zvuk. Stoupla jsem si a rychle se otočila. Očima jsem projela okolí ale nikde nic. Otočila jsem se zpátky.
No do prdele!
Za prvé jsem se strašně lekla, protože jsem čekala že bude přede mnou stát vlk a ne Theo. A za druhé, byl úplně nahý. A to myslím doslova. Rychle jsem otočila hlavu na stranu a zrudla jsem tou nejvíc červenou barvou jakou to vůbec jde.
,,Nemůžeš se aspoň obléct?" Zeptala jsem se ho a doufala, že si nevšiml mého červeného obličeje.
,,Můžu ale je teplo. Vadí ti to?"
,,Ne,vůbec ne. Ale aspoň spodní část těla by bodla." Odpověděla jsem. Ne že by mi to vadilo, ale přece jenom by bylo hrozně divné kdyby mě tady někdo viděl s úplně nahým klukem.
,,Nemám se za co stydět." Řekl laškovně Theo.
,,Jo,to vidím." Řekla jsem potichu.
,,Cože?" Zeptal se Theo.
Sakra,slyšel mě.
,,Nic. Proč jsi mě sem zavedl? Nebo..proč jsi vůbec přišel?" Ptala jsem se zmateně.
Theo se pro sebe usmál a pak odpověděl: ,,Ze dvou důvodů. Přišel jsem,abych Liamovi trochu pomohl a abych mu rozvázal jazyk. Bylo jasné že když na vás "zaútočím" jako vlk tak se promění,tím pádem bude pro něj o dost snadnější vysvětlit Masonovi situaci." Vysvětloval Theo.
Hmm,to je chytré.
,,A ten druhý důvod?" Zeptala jsem se s předstíraným nezájmem v hlase. Byla jsem na něj ještě pořád trochu naštvaná že souhlasí s "ochranou bezbranného člověka".
,,Ten druhý důvod..chtěl jsem si tě udobřit." Řekl trochu posmutnělým hlasem.
,,Proto jsi nahý?" Rýpla jsem si. Potom mi došlo, že jsem mu právě dala najevo, že už od samého začátku jsem toužila ho takhle vidět. Sice tu spodní část těla jsem měla v plánu vidět za jiných okolností ale to mu opravdu vysvětlovat nebudu. Doufám že si toho nevšiml.
,,Jestli jsi mě chtěla vidět nahého,stačilo říct a nedělat že jsi uražená abych se před tebou svlékl." Zasmál se.
Jo. Došlo mu to.
Zase jsem strašně zrudla.
,,Nehraju si na uraženou,jsem uražená!" Otočila jsem se na něj a řekla mu to do očí. Měla jsem co dělat abych očima nesjela níž.

Zdravím! Další kapitola bude až v pondělí, o víkendu si chci trochu oddechnout 😃 doufám že nevadí 😅 kdyby měl někdo nějaké otázky ohledně příběhu měl by vás něco zajímalo o mně samotné, klidně mi napište 😅 v další kapitole se dozvíte, jestli Michelle Theovi odpustí a jak se zachová v téhle prekérné situaci!😂 Já osobně bych tohle asi nedávala, ale každý je holt jiný 😂