Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

45.

Rozrazila jsem dveře.
,,Gabe, nech ho!" křikla jsem na vysokého kluka, který držel pod krkem našeho malého Nolana.
Gabe se ke mně překvapeně otočil a pustil ho.
,,Ale, ale. Michelle se přišla zastat malého zrádce," usmál se zlomyslně.
Gabe šel pomalu ke mně.
Bála jsem se, ale zase jsem nechtěla, aby nějak ublížil Nolanovi. Ne, že bych ho měla nějak extra ráda, ale přece jenom nám pomohl. Něco jsem udělat musela.
,,Ty a Nolan jste ještě děti. Nevíte, co jsou ty bytosti zač. Ty sama nevíš, čeho všeho by byl tvůj bratr schopný. Jsou to zrůdy. Pochopte to už," zavrčel mi do obličeje Gabe.
,,Můj bratr není zrůda. Neznáš ho. Vůbec nic o něm nevíš," zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas.
Vtom mě Gabe chytil pod krkem a přimáčkl ke zdi.
,,Měl jsem v plánu zmlátit jenom toho skrčka, ale viděla jsi mě. Takže to budu muset skoncovat i s tebou," mluvil skrz zuby.
Už nastavoval zaťatou pěst, že mi jednu vrazí, když najednou ho někdo zezadu praštil něčím po hlavě. Gabe mě pustil a rychle se otočil. Za ním stál Nolan s židlí v ruce. Byla to taková ta malá plastová židlička, která by neublížila ani desetiletému dítěti. Ale snažil se mi pomoct a zachránit mě. Takže aspoň něco. Snažil se, to bylo důležité.
Nevím, jak se to všechno seběhlo, ale najednou se Gabe s Nolanem prali jako diví. Chtěla jsem k nim vždy přiskočit a odtrhnout je od sebe, ale pokaždé mě jeden z nich odstrčil. Gabe z toho důvodu, že mi chtěl nějak ublížit, ale Nolan ho vždy zastavil a Nolan z důvodu toho, že nechtěl, aby se mi něco stalo.
Najednou však něco na chodbě upoutalo moji pozornost. Světla začala blikat a lidé začali utíkat pryč. Přišla jsem víc ke dveřím, abych viděla, co za zmatek tam je, ale neviděla jsem nic konkrétního. I z toho jsem však usoudila, že bychom měli raději co nejdřív vypadnout.
Otočila jsem se zpět k těm dvěma a zamrazilo mě. Nolan ležel v bezvědomí na zemi, skoro celý obličej měl od krve. Nad ním stál Gabe a koukal na mě.
,,Už to začalo. Měli by jste si odteď dávat pozor, McCallová," řekl posměšně, prošel kolem mě na chodbu a zmizel.
Bylo divné, že se vůbec nebál. Ale přitom to bylo primitivní. Měli v tom prsty lovci. Zakroutila jsem hlavou a rozběhla se k ležícímu Nolanovi.
,,Nolane, slyšíš mě? No tak, prober se!" snažila jsem se ho vzbudit, ale marně.
Zkoušela jsem dokonce, jestli dýchá. Dýchal. Byl naživu. Jenom byl v bezvědomí.
Najednou do místnosti někdo vtrhl.
,,Michelle!" zděsila se máma, když mě uviděla.
,,Mami, musíme mu pomoct. Je v bezvědomí," vychrlila jsem rychle na mámu a ta k nám hned přiskočila.
Obě jsme s Nolanem třásly, ale nic nezabíralo. Už jsem začala být zoufalá. Začala jsem si to vyčítat. Vždyť Gabe ho takhle zřídil kvůli mně. Měla jsem už pomalu na krajíčku, když se vtom Nolan začal probouzet.
Po chvíli otevřel oči a trvalo mu, než si na všechno vzpomněl. Když před sebou uviděl mě a moji mámu, lekl se, že mu něco uděláme.
Na mámě bylo jasně vidět, že se jí ulevilo a já se radostně začala smát a objala jsem Nolana okolo krku. Teď mi tekly slzy radosti. Nolana to zřejmě překvapilo, protože nerozuměl tomu, proč ho celou dobu nesnáším a najednou ho objímám a radostí pláču.
Mámu to překvapilo taky.
,,Michelle, co to děláš?" zeptala se nechápavě.
,,Zachránil mě, mami. Obětoval se, to kvůli mně byl v bezvědomí," řekla jsem a hrdě se na Nolana podívala a usmála se.
On se na mě usmál taky. Zřejmě ho moje slova potěšila, za tu dobu, co byl s lovci, se mu žádné pochvaly nedostalo.
,,Tak dobře, musíme vybojovat zpět nemocnici. Pomůžete mi," řekla kvapně máma a začala hledat něco, čím bychom mohli bojovat.
,,Ještě je tady někde Liam, mami. Musíme mu pomoct," vstala jsem a pomáhala mámě s hledáním.
Nolan chtěl pomoci také, ale máma ho okřikla s tím, že by měl ještě chvíli zůstat v klidu, aby se mu neudělalo špatně.
,,Neboj se, najdeme ho a pomůžeme mu. Pokud on dřív nenajde nás," mrkla na mě šibalsky.
Usmála jsem se.

Já, máma a Nolan a jsme šli tiše tmavou chodbou. Sami jsme nevěděli, koho, nebo co, vlastně hledáme. Ale co na tom záleželo? Když narazíme na nějaké lovce, prostě je zabijeme. A pokud na někoho z nás, pomůžeme mu. Horší by bylo, kdybychom narazili na Anukite. To by byl asi konec. Ale to bychom poznali, kdyby byla blízko.
Došli jsme do chodby, která se dělila na tři další chodby. Navrhla jsem, abychom se rozdělili, každý půjde do jedné chodby a na konci se zase sejdeme. Nolanovi ani mámě se ten plán moc nelíbil, ale nakonec s tím souhlasili.
Když jsem tak šla sama tou chodbou, měla jsem opravdu strach. Ne z toho, že bych narazila na někoho zlého a umřela bych. Ne z toho, že by mi někdo ublížil. Ale z toho, že se něco stane ostatním. Že je nedokážu ochránit. V tomhle jsem byla jako můj bratr. Chtěla jsem ochránit všechny svoje přátelé, ale na sebe jsem zapomínala.
Najednou jsem někde v dálce před sebou uslyšela pohyb. Byly to kroky. Rychlým, ale tichým během jsem se rozběhla dál, abych zjistila, kdo, nebo co tam je.
A vrazila jsem do Liama. Hned jsem se mu vrhla okolo krku a on mě chytil za pas.
,,Jsi v pořádku?" ptala jsem se.
,,Kde jsi byla?" ptal se zase on.
,,Jo, jsem," odpověděl mi.
,,Byla jsem s Nolanem a s mámou," odpověděla jsem mu zase já.
Oba jsme se zasmáli a políbili se.
Bylo to na jednu stranu romantické, ale na druhou stranu dost divné. Stát v opuštěné nemocnici, kde nám hrozí nebezpečí a líbat se.
Najednou si někdo odkašlal a slyšeli jsme, jak ten někdo nabil zbraň. Tak tohle není dobrý. Odlepili jsme se od sebe a spatřili Gabea se zbraní v ruce a po jeho obou stranách stojí dva muži, taky se zbraněmi v rukou.
,,Jak romantická to chvíle, řekl bych. Ale ne dost romantická na to, aby dobře skončila," pozvedl zbraň a namířil jí na Liama.
Těsně před tím, než vystřelil, mě a Liama někdo chytil zezadu za ruce a vtáhl do výtahu, před kterým jsme stáli. Dveře se jen tak tak zavřely.
Otočili jsme se a podívali se na našeho zachránce. Byl to Theo.
,,Co tady děláš?" zeptal se Liam popuzeně.
,,Náhoda, sám sebe se ptám na totéž," odpověděl Theo ironicky.
,,Přestaňte, prosím. Musíme najít moji mámu a Nolana," zakvílela jsem úzkostně.
Oba kluci se na mě podívali a kývli na sebe.
Sama nevím, jak a kdy se tohle všechno odehrálo, ale pamatuju si, že mě Liam s Theem vzali každý z jedné strany za ruku, dveře výtahu se otevřely a všichni tři jsme rychlostí blesku vyběhli ven. Všude lítaly kulky, střelný prach, světla blikala.
Najednou se odněkud objevila máma s Nolanem v závěsu a taky měli zbraně. Nevím, odkud je vzali ale v tu chvíli jsem to nedokázala vnímat a nebyl čas na otázky.
Trvalo to dobrých 20 minut, než konečně zbyl ze všech lovců pouze Gabe. Nebo spíš to, co z něj zbylo.
Najednou totiž seděl u jedné skříňky, všude kolem něj byla krev, která mu tekla z hrudi, kterou měl celou prostřílenou.
Nečekala bych, že to někdy uvidím, ale opravdu mu tekly slzy bolesti. Bolelo ho to. Neměla jsem ho ráda. Vlastně, spíš jsem ho nesnášela. Ale vidět ho takhle mě bolelo taky. Celkově jsem neměla ráda, když lidi trpí ať už psychicky nebo fyzicky.
Myslím, že zrovna Gabe trpěl oběma bolestmi. Fyzicky, protože měl zranění a umíral. Psychicky, protože si možná uvědomoval, co všechno kdy komu udělal.
Theo k němu pomalu přistoupil a klek si k němu. Vzal jeho ruku do svých dlaní a po chvíli jsem viděla, jak mu po rukou naběhly černé žíly. Odebíral mu bolest. Byl to srdcervoucí pohled už jenom z toho důvodu, že zrovna Theo, kterému lidská bolest nikdy nijak nevadila, pomáhal někomu od bolesti a samotnému přitom tekly slzy.
Uvědomila jsem si, že také brečím. Vedle mě stál Liam a bez toho, aniž by se na mě podíval, mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Věděl, že pláču.

Abych vám to shrnula. Monroeová utekla. Škoda, zrovna na ní bych se vyřádila. Nevedl ji nikdo jiný, než Gerard. Jak já toho chlapa vždycky nenáviděla. Ten je však, naštěstí, mrtvý. Zabila ho Kate, sestra pana Argenta.
Do Beacon Hills se na chvíli vrátil i Jackson s Ethanem. Když jsem je viděla spolu, málem jsem dostala infarkt. O Ethanovi jsem věděla že je gay, ale Jackson? No, každopádně hned, co jsem je uviděla, jsem jim skočila okolo krku, protože to bylo příjemné překvapení.
Taky se vrátil Derek. Tomu jsem okolo krku neskočila, protože nemá rád objímání. Podával mi ruku na přivítanou, tak jsem mu ji podala taky. V tu chvíli, kdy jsem ho však chytila za ruku, si mě přitáhl k sobě a objal mě medvědím objetím. Pro všechny to byl moment překvapení, protože Derek se nikdy s nikým neobjímá.
Přijel taky Stiles. Na toho jsem, samozřejmě, hned skočila a povalila ho na zem.
Co se týká zbylých lovců, tak ti se buď vzdali, utekli a nebo pochopili, že moji nadpřirození přátelé nejsou zlí.
Všichni jsme zase začali chodit normálně do školy.
S Liamem jsme byli nerozlučná dvojka jako vždycky, akorát teď v tom smyslu, že jsme spolu chodili a já věděla, že on je pro mě ten pravý kluk a vždy mě bude chránit. Dál spolu chodili i Mason s Coreym.
Nolan se stal spolukapitánem v lacrossu. S Liamem se hodně spřátelili.
Pan Stilinski získal zase zpět své postavení na stanici a Parrish taky.
Pan Argent se nastěhoval k nám, protože to začalo mezi ním a mojí mámou nějak jiskřit. Nevadilo mi to, byla jsem ráda, že máma je šťastná a aspoň jednou, budeme mít někoho, koho budeme brát za tátu. Co se týče našeho vlastního táty, tak ten zase odjel pryč. Tentokrát jsem mu však slíbila, že na něj budu hodnější a jednou za týden si zavoláme. Snad to přežiju.
Scott začal chodit s Maliou. Jak nečekané. A Stiles s Lýdií? To je romantický příběh sám o sobě.
Theo odjel taky. Bylo mi to přece jenom trochu líto a chtěla jsem, aby tu s námi zůstal, ale prý nebude "překážet". Nutit jsem ho nemohla. Jackson s Ethanem zase odjeli zpět do Londýna. Což byla škoda, mohli jsme něco podniknout.
Peter a Derek se zase zabydleli v tom jejich kumbálu, kterému říkali byt.
Scott i já jsme pracovali na veterině u Deatona.

Byla chladná noc a pršelo. Ležela jsem s Liamem v posteli a přemýšlela nad tím, co se právě stalo. Přišla jsem o panenství s tím nejlepším klukem, kterého jsem si kdy mohla přát. Přece jenom mi myšlenka utekla k Theovi. Co asi teď dělá? A kde vůbec je?
Liamovi zazvonil mobil. Prý to byl Scott. Máme hned přijet za ním.
Oblékli jsme se tedy a vyjeli.
Přijeli jsme na prázdné, opuštěné parkoviště, kde byl dobrý výhled na půlku města. Byli tam všichni. Lydie, Stiles, Malia, Derek, Scott a ještě někdo, koho jsem neznala.
Vystoupila jsem z auta a natáhla si kapuci, aby mi nezmokly vlasy.
Přišli jsme k nim blíž a já poznala, že ten neznámý, je nějaký kluk, asi ve stejném věku jako já nebo Liam.
Jmenoval se Alec a byl taky vlkodlak. Utekl před lovci, kteří se ho snažili zabít.
Poznala jsem, že tahle válka ještě neskončila. A zřejmě ani nikdy neskončí, protože příznivci lovců a lidí, kteří nemají rádi nadpřirozené bytosti a bojí se jich, bude pořád víc, než dost.

Taaaaaak, je tu úplně poslední kapitola téhle knihy!
Já jsem ráda, že jste to vydrželi až sem a neskutečně moc vám děkuju za všechny hlasy, komentáře a přečtení! Jste skvělí!
Napište mi, prosím, do komentářů, jak se vám tahle knížka líbila a tak nějak cokoliv, co vás ohledně téhle knihy napadne, budu odpovídat i na otázky, pokud by vás něco zajímalo:))

A teď ještě pár informací. Od příštího týdne sem začnu psát ff na Narnii, takže pokud by to někoho zajímalo, příští týden vydám první kapitolu:)) po Narnii plánuju napsat ff na The Maze Runner kde je, samozřejmě, Dylan ( Stiles ), takže pokud jste fanoušci TW, tak TMR budete mít rádi určitě!😁
A co se týká 1.,2.,3. a 4. série TW, tak to plánuju taky napsat)) byla by tam Michelle a vlastně by to bylk něco jako prequel toho, co se stalo v těchhle dvou sériích. Přece jenom, tam bylo pár odkazů na to, co se stalo dřív, takže bych to vlastně dopsala, aby to bylo pohromadě:))
Ještě jednou vám všem strašně moc děkuji za přečtení téhle knížky a kdyby vás cokoliv zajímalo, můžete mi napsat i soukromko do zpráv, ráda odpovím na vaše otázky:))