Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

14.

,,Miluju tě, Michelle McCallová."
,,Miluju tě, Theodore Raekene."
Seděli jsme s Theem před mým domem v jeho autě a láskyplně jsme se drželi za ruce. Začal se ke mně pomalu nahýbat a potom se naše rty spojily. Cítila jsem jeho teplý dech na svých rtech a jeho sladký jazyk ve svých ústech.
Sakra, on umí tak nádherně líbat!
~
Asi po dvou vyučovacích hodinách jsem si šla pro něco do skříňky, když v tom se vedle mě objevil Theo.
,,Čau krásko, co děláš dnes odpoledne?" Řekl vyzývavým tónem.
,,Učím se." Řeknu rozhodně a mrknu na něj.
,,A nechceš s tím pomoct?" Zeptá se laškovně.
,,Nechci, ale díky za zájem." Zavřu skříňku a hraju si na nedostupnou.
Ach, jak mě tahle hra vždycky bavila.
Když v tom se k nám přiřítí udýchaný Scott.
,,Ahoj Chell." Kývne mým směrem.
,,Čau, Scotte." Pozdravím ho nejistě. Nevím čím to bylo, ale od toho večera kdy se u nás zastavil náš táta a já měla ten citový proslov, tak jsme spolu pořádně nemluvili. Copak jsem to přehnala? Ale já jsem prostě upřímná a neumím svoje city, pocity, trápení, radost, smutek a tak, držet v sobě. Neumím to. Když jsem prostě smutná tak to dám najevo. Když jsem šťastná, tak to taky dávám najevo.
Akorát čím víc jsem starší, tím více slov znám, takže bych vám o svých pocitech mohla vyprávět dlouhé prology.
,,Hele Theo, přečetl jsi už tu knížku?" Obrátil se Scott na Thea.
,,Ještě ne, nějak na to nemám čas." Vysvětlil Theo.
,,Jakou knížku? O čem to mluvíte?" Zbystřila jsem.
Theo čte knížky? A odkdy čte knížky Scott? Něco mi uniká? Já jsem učený čtenář, proč mě taky nepozvali do jejich "čtenářského kroužku"?
,,Emm.. jenom něco do školy." Mávl rukou nervózně Scott.
Jistě, klasika.
Jako vždycky jsem mimo mísu. Už jsem se s tím smířila. Proto jsem trochu uraženě pokrčila rameny a dál šmejdila ve své skříňce a dělala jsem že je neposlouchám.
( S = Scott, T = Theo )
S: ,,Viděl jsi dnes Stilese?"
T: ,,Jo, viděl, ale byl nějakej divnej. Proč? Ty víš co se s ním děje?"
S: ,,Právě že ne. Skoro se mnou nemluví."
Zazvonilo.
Práskla jsem dvířky svojí skříňky a šla jsem od nich pryč. Už jsem to nemohla poslouchat.
Pořád nějaké tajnosti. Pořád nějaké výmluvy. Už toho mám dost.
~
O volné hodině jsem seděla, jak jinak, zase v knihovně. Za chvíli ke mně přišel Stiles a sedl si vedle mě.
,,Ahoj, Stilesi." Řekla jsem nenuceně, ani jsem nezvedla pohled od knížky. Odpovědi jsem se však nedočkala. Zvedla jsem tudíž hlavu od knížky.
,,Děje se něco?" Zeptala jsem se jakoby nic. Jakoby jsem dnes vůbec neslyšela rozhovor mezi Scottem a Theem.
,,Co by se mělo dít?" Promluvil konečně Stiles.
,,No, vzhledem k tomu že sis za mnou sedl a ani jsi mě nepozdravil, což mi přijde divný když mi v poslední době věnuješ až moc pozornosti." Řekla jsem jedním dechem.
Ticho.
Jako vážně? On ani nereaguje na moji jízlivou poznámku? Je fakt divnej.
,,Haló, země volá Stilese!" Zamávala jsem mu před obličejem.
Stiles zamrkal, jako kdyby byl v transu.
,,Neřekneš to nikomu?" Ujišťoval se.
,,No, vzhledem k tomu, že vy mi v poslední době taky nic neříkáte, tak nemám důvod to někomu říkat." Pokrčím ledabyle rameny.
,,Včera večer jsem asi někoho zabil." Řekl Stiles a ruce se mu klepaly.
,,To je zase nějakej blbej vtip, ne?" Řekni s posměškem v hlase.
Stiles ke mně zvedne hlavu. Rychlostí blesku mnou projede stud a přestanu se ušklíbat. Vypadá fakt děsně strhaně. Povzdechnu si.
,,Povídej." Položím mu svoji ruku na ti jeho.
,, Nevím kde mám začít." Začal trochu hysterčit Stiles.
,,Nejlíp asi od začátku." Řeknu klidným hlasem.
,,Fajn." Povzdechne si, jde vidět, že hledá slova.
,,Byl tu, jistý Donovan. Často dělal přestupky. Chtěl být taky polda, ale logicky by ho s těmi přestupky nevzali na školu. No a.. před pár dny něco udělal, tak ho táta dal zavřít. Potom ho někam převáželi a jeli s ním ve voze dva lidi. Řidič a právník. Ten právník, byl otec Tracy. Ještě toho večera je oba někdo zabil. A Donovan zmizel. Včera večer jsem..." Palcem a ukazováčkem si promnul oči.
,,Včera večer jsem zase opravoval auto, tady před školou. No a.. najednou na mě něco zaútočilo. Když jsem zjistil kdo to je, tak já myslel že mě klepne. Byl to Donovan. Ale byl jiný. Přeměněný. Nevím co byl zač, možná vlkodlak, kanima, nebo něco jiného? Nemám tušení. Ale zahnal mě sem do knihovny. A..já jsem ho v sebeobraně asi zabil. Prostě na něj spadla kovová tyč a propíchla ho." Dokončil svůj proslov Stiles.
Rozhlédla jsem se po místnosti.
,,Pokud se to ale stalo tady...proč tady nikde nevidím krev a ani to tady není označené jako místo činu?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Protože když jsem utekl ven abych zavolal policii a pak když jsem se sem vrátil, to tělo bylo pryč. Vlastně...Donovanovo tělo bylo pryč a všechno bylo na svém místě. Prostě jako kdyby se tady nic nestalo."
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou.
Co...se to k čertu...děje?
~
Vycházela jsem z knihovny hodně znepokojená. Musela jsem stále přemýšlet nad tím, co mi řekl Stiles. Děje se tu opravdu něco divného. A ostatní mě od toho odtrhují. Oni mě odtrhovali vždycky, ale já jsem si pokaždé našla nějakou cestu a nakonec byli rádi protože se jim moje pomoc hodila.
Procházela jsem kolem posilovny a jenom tak letmo jsem nahlédla dovnitř. Když jsem však procházela, musela jsem zařadit zpátečku. Byl tam Theo. A posiloval.
Proboha, on je tak nádherný! Mám z něj husí kůži jenom když se na něj koukám!
Jenže on jenom neposiloval, s někým mluvil. Ale já ho neviděla, ten dotyčný byl přímo na místě, odkud jsem ho nemohla vidět a kdybych šla blíž nebo se nějak nahnula více do okýnka, Theo by mě viděl.
Jako na zavolanou, se ta osoba přiblížila k Theovi. Poznala jsem ji i když byla ke mně zády. Byla u Thea tak strašné blízko, že se málem dotýkali nosy. Bohužel jsem víc neviděla protože jsem ji viděla jenom zezadu.
Tohle už nerozdýchám. Opravdu ne.
Otočila jsem se na podpatku a rázným krokem šla pryč ze školy.
Vždyť je to jediná holka se kterou se opravdu hodně bavím! Věřila jsem jí a doufala jsem, že ona to má u mě stejně. Nechápu, jak mi to mohla udělat.
Tohle Malii nedaruju.