Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

44.

,,Kam to jdeme, Liame?" ptala jsem se celou cestu po chodbách školy.
,,Do knihovny," odpověděl Liam.
,,Proč?" nechápala jsem.
,,Máme tam sraz," odpovídal přímo Liam.
,,S kým?" ptala jsem se dál.
Vešli jsme do knihovny a zapluli do třetí uličky regálů.
,,To musí být teda tajná schůzka," neodpustila jsem si.
,,Taky že je. Takže buď zticha, prosím," řekl Liam a něžně se na mě podíval.
Potom se narovnal a nahodil tvrdý výraz na někoho, kdo asi stál za mnou. Otočila jsem se. Ale ne, už zase. Proč musí být vždycky tam, kde jsem já? Měli jsme sraz s Nolanem.
,,Jako vážně?" rozhodila jsem rozčileně rukama.
,,Pšššt!" napomenul mě Liam potichu.
,,Tak pardon..," pokrčila jsem rameny a už radši mlčela.
Podle toho, co nám Nolan řekl jsme usoudili, že nám chce něco ukázat. Na jednu stranu jsme věřili tomu, že to asi bude důležité, když nám chce pomoct, ale na druhou stranu jsme si nebyli jistí, jestli mu máme věřit nebo ne.
Ať tak či tak, rozhodli jsme se pro obě možnosti. Půjdeme s ním, vyslechneme ho, ale když se něco pokazí, tak mu Liam nakope zadek.
Přijeli jsme do nemocnice. Museli jsme být opatrní a nenápadní, protože Monroeové má svoje lovce i v nemocnici a nikdo nemusel vědět, že nám Nolan pomáhá, takže jsme se museli schovávat.
Když jsme konečně proběhli kolem recepce, kde hlídala sestra s blonďatými vlasy ( dle toho, co říkal Nolan tak prej byla jedna z nich ) , tak nás Nolan zavedl do jednoho pokoje, kde bylo neobvykle temno. I žaluzie na dveřích byly zatažené. Jako kdyby tam bylo něco tajného, co nemá běžný člověk vědět.
Rychlé jsme do toho pokoje vběhli a zavřeli za sebou dveře.
V pokoji byly asi 4 postele a na nic leželi 4 různí lidé. Byli na kapačkách a podle všeho, spali.
Když jsme se však k nim přiblížili, všimli jsme si, že to, co jim dávají kolovat přes kapačky vůbec nejsou živiny, ale oměj.
,,Co teď?" zeptala jsem se Liama, když se odvrátil od postelí.
Bylo vidět, že přemýšlí.
,,Musíme to říct Scottovi a ostatním," řekl Liam.
Pokývala jsem hlavou na souhlas. Potom se můj pohled stočil na Nolana.
,,A co uděláme s ním?" ukázala jsem na něj hlavou.
,,No, vzhledem k tomu, že mě nikdo neviděl s vámi přicházet..tudíž nejsou žádní svědci.. tak mi Liam nemusí nakopat zadek," řekl Nolan opatrně.
,,Když ti zadek nenakope Liam, tak já určitě," řekla jsem rázně a už jsem k němu vykročila, ale Liam mě chytil za ruku a stáhl zpátky.
,,Ne, Chell.. nech ho jít," řekl Liam směrem ke mně a pak se podíval na Nolana.
,,Sice se mi ta část s nakopáním tvého zadku líbila, ale.. běž," řekl klidně a Nolan na něj kývl a odešel.
,,A co my?" zeptala jsem se.
Když odešel Nolan, tak fajn. Ale když někdo tady uvidí nás, co si pomyslí?
Liam přemýšlel, jak to uděláme.
,,Hele, něco mezitím vymysli, já si musím odskočit," řekla jsem a nenápadně vyběhla z pokoje na dámské záchody.
Když jsem z nich poté vycházela a chtěla se vrátit za Liamem, uviděla jsem něco, co jsem nemohla nechat jen tak. Naproti přes chodbu byla místnost s prosklenými dveřmi. A v té místnosti stáli Gabe s Nolanem. Normálně bych řekla, že je Nolan zrádce a šel nás prásknout. Ale ono to bylo tak trochu jinak. Stalo se něco, čemu jsem ani já sama nedokázala uvěřit. Gabe praštil Nolana. A znovu. A znovu. Rozběhla jsem se tedy přes celou chodbu, abych tomu blonďatému podvraťáčkovi pomohla.

Promiňte, že je tahle kapitola opravdu, ale opravdu krátká! Ale jelikož se v tomhle díle nestalo nic, do čeho bych mohla zakomponovat Michelle, tak aspoň tohle 🤷 jinak příští týden už bude poslední kapitola celé knihy, takže doufám, že to nějak napíšu a nebude to mít zase dva týdny pauzu 😁🙏