Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

31.

Den ve škole ubíhal strašně pomalu. Sice jsem u sebe měla Masona Coreyho, ale ti dva si všímali jenom sebe. Scott, Malia a Lydie jeli někam mimo město. A Liam.. ten byl pořád někde s Hayden.
Hayden mám ráda, ale bojím se, že v tom bude něco víc. Nemůžu přijít ještě o Liama. To bych nezvládla. Jsem ráda, že jsem se jedné bolesti zbavila, nejsem připravená na to, čelit další a té stejné. Dobře, skoro stejné.

O velké přestávce jsem se pomalu šourala na další hodinu. Mason s Coreym někam zmizeli a já je nehodlala hledat. Nechci jim dělat křena a myslím, že taky chtějí nějaké soukromí.
Najednou jsem před sebou uviděla Liama s Hayden. Šli pomalu přede mnou a o něčem se bavili. Rozhodla jsem se vzít věci do svých rukou.
Přiběhla jsem k nim.
,,Ahoj. Kde jste celý den?" Řekla jsem přátelsky, jako vždycky.
,,Ahoj, no.. řešíme Ghost Riders. Jako vždycky." Pokrčil rameny Liam, usmál se a dal mi ruku okolo pasu.
Hayden se zatvářila zvláštně. Její pohled byl věnovaný Liamovi a jako by říkal "jako vážně? Stejně jí to budeš muset říct". Ten pohled jsem ale ignorovala. I když jsem se bála, že jde o to, čeho jsem se bála. Věřila jsem, že by to Liam neudělal. Že takový není. Že by mi řekl pravdu. Že by mi nelhal. Tyhle myšlenky mě tak trochu uklidňovali, ale ten otravný pochybovačný hlásek tam vzadu v mé hlavě mě pořád přesvědčoval o opaku.
,,Hele, Chell.. nechceš jít dneska někam s Masonem a Coreym? Já potřebuju něco vyřešit s Hayden, tak aby ses nenudila, nebyla sama, a tak.." Řekl Liam a vzal moji tvar do jeho rukou.
Zadívala jsem se mu do očí. Snažila jsem se přijít na to, jestli mi lže, nebo říká pravdu. I když, pravdu možná říkal, otázka spíš zněla, co šli řešit? Náš rozchod? Jejich vztah? Sex? Nevím. Ale v jeho očích jsem ani jedno z toho nevyčetla. Byla tam jenom láska a něha. Jelikož se právě díval na mě, mohla bych tvrdit, že láska ke mně. Ale kdo ví. Rozhodla jsem se tomu dát ještě šanci a nedělat divadlo.
,,Eh, dobře.. přijdeš potom ale?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,Samozřejmě. Vždycky chodím." Usmál se na mě, dal mi pusu a odešel s Hayden pryč.
"Vždycky chodím". Nevěděla jsem, jak si to mám vyložit. Jestli tak, že za mnou chodí rád a miluje mě, nebo jenom ze zvyku a chce se mě už zbavit. Koukala jsem se za nimi, dokud nezašli za roh.
,,Nic k ní necítí." Řekl někdo vedle mojí hlavy.
Otočila jsem se. Vedle mě stál Brett a usmíval se na mě povzbudivým úsměvem. Otočila jsem se zpátky Liamovým směrem.
,,Jak to můžeš vědět.." Hlesla jsem a rozešla se do svojí třídy.
Ani jsem se na Bretta neohlédla. Potom mi ho bylo ale líto. Snažil se být milej, uklidnit mě. Tohle kamarádi dělají. A já to nepřijala.

Když jsem odpoledne přišla domů, nikam se mi nechtělo. Sice mi Liam řekl, že mám někam jít, ale já nechtěla kazit klukům společně chvíle o samotě. Rozhodla jsem se, že se budu učit, což už jsem dlouho nedělala. Ale špatné známky jsem neměla. Byla jsem tak nějak chytrá od přírody a většinu věcí jsem si i pamatovala z hodin.
Pouze jsem potřebovala zabít čas, než přijde Liam. Budu se učit, potom si muži číst a možná i pustit nějaký film nebo seriál. Uvidím, jak mi zbyde čas.
Vytáhla jsem si učebnici chemie a pustila se do toho. Ale asi v polovině učení jsem usnula. Ani nevím, z čeho jsem byla tak unavená, ale prostě jsem nějak vytuhla. Probudil mě až nějaký hluk dole v kuchyni.
Pomalu jsem se posadila a podívala se, kolik je hodin. Osm večer. Možná už dorazil domů Scott.
Ale kde je Liam? Začínala jsem si čím dál víc myslet, že s Hayden něco má. Ale zeptám se ho až zítra.
Vstala jsem z postele, uklidila učebnici do tašky a šla dolů po schodech, směrem do kuchyně.
Slyšela jsem známé hlasy. Liam, Hayden, Scott, Lydie, Malia a.. ještě někdo. Ten hlas mi byl tak strašně povědomý. Znala jsem ten hlas a už když jsem ho slyšela, tak se mi rozbušilo srdce a zrychlil dech. Pořád jsem ale doufala, že to není pravda. Že se mi to jenom zdá. Nebo že je tu jenom někdo, s podobným hlasem jako on.
Vešla jsem do kuchyně. Všichni, které jsem slyšela, tam stáli. A stál tam i on. Všichni se na mě otočili a strnuli.
Theo se otočil taky. Vypadal dost překvapeně ze mě vidí a nasadil ten svůj škodolibý úsměv.
,,Ahoj, Michelle. Rád tě zase vidím." Škodolibě na mě mrkl.
Zůstala jsem na něj chvíli koukat jako zmrazená, přerývaně jsem dýchala a začaly mi téct slzy velké jako kroupy.
Nevydržela jsem to. Beze slov jsem se otočila a vyběhla nahoru po schodech.
,,Michelle!!" Zakřičel někdo a rozběhl se za mnou.
Práskla jsem svými dveřmi a složila se na postel. Srdceryvně jsem se rozbrečela.
Dveře se otevřely a v nich stanul Liam. Tvářil se ztrápeně, když mě takhle viděl.
,,Je mi to líto, Chell.. ale musel jsem." Řekl provinile.
Rychle jsem se posadila, obličej celý ubrečený.
,,Jak, musel?! To ty?!" Vyjela jsem na něj.
Nedokázala nic říct, jenom stál ve dveřích a zakýval hlavou na souhlas.
,,Proč?!" Nechápala jsem to. Znovu se mi nahromadily v očích slzy.
,,Michelle.." Řekl pomalu Liam a vypadal, jako kdyby měl taky slzy na krajíčku. Začal pomalu přistupovat ke mně.
,,Ne. Nechoď ke mně. Jdi pryč!" Neudržela jsem se, a aby mi věřil, hodila jsem po něm ještě polštář.
Liam se zastavil a chytil ho.
Začal se potom pomalu otáčet ke dveřím, ale ještě se na mě podíval.
,,Vypadni!" Zakřičela jsem ještě jednou, aby věděl, že jsem si to nerozmyslela.
Otočil se zpět a vyšel ze dveří.
Zase jsem se svalila na posteli a rozbrečela se.
Stalo se to. Stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála. Přišla jsem i o Liama. O člověka, který mi byl oporou. Jediného člověka, kterého jsem teď milovala. Nebo, nebyl jediný?

Zdravím! Tak, už se nám tu objevil Theo a musím říct, že mám spoustu plánů a dokonce už vím, jak dopadne konec, takže se máte rozhodně na co těšit!😅😅 Uvidíme se příští týden!🙋