Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

8.

Nechápala jsem to. Můj bratr. Moji nejlepší kamarádi. Celá smečka. Jak mi to sakra mohli udělat?! Myslela jsem, že mě mají rádi. Takhle mi ubližovat. To jim nedaruju. Nebudu s nimi mluvit ať se jim to líbí nebo ne. A Theo? Škoda slov.
~
Ve škole jsem se na Liama a Masona ani nepodívala. Bylo mi více než jasné že v tom jedou taky.
U skříněk mě jako na potvoru chytil Liam, Mason, Scott a Kira.
,,Michelle, jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě Liam.
,,Já? No jasně, překypuju štěstím." Odpověděla jsem sarkasticky. Všichni se na sebe podívali s nechápavým výrazem. To už jsem se neudržela a vyjela na ně: ,,Nedělejte že nevíte o čem mluvím! Vy čtyři, Stiles,Lydie,Malia a Theo mě odstrkujete! Řekli jste Theovi, aby dělal že se mnou chodí, aby mě bral na místa mimo Beacon Hills, nebo aspoň tak daleko, abych nebyla na blízku! Zase! Copak nechápete jak jste mi ublížili?" Práskla jsem dvířky své skříňky a otočila se k odchodu. Ještě z dálky jsem slyšela Masona jak se ptá: ,,Má krámy nebo co?" Chvíli bylo ticho a pak jsem slyšela Scotta: ,,Zavři hubu,Masone."
,,Co, proč? Proč když pokaždé něco řeknu, vždycky mi někdo řekne ať jsem zticha?!" Rozkřikl se Mason.
,,Vázne bys měl sklapnout, Masone." Přidala se Kira. Potom už jsem jim nerozuměla ale ještě jsem je slyšela jak se s Masonem hádají.
~
Na chemii za mnou seděli Stiles a Lydie. Jestli se mnou chtěli navázat konverzaci, to nevím. Úplně jsem je ignorovala. Jenže v půlce hodiny jsem zaslechla útržky z jejich konverzace. Bavili se o jistém Donovanovi, prý dělal problémy na stanici a potom zmizel. Upoutali moji pozornost, tak jsem se k nim otočila.
,,Kdo je Donovan?" Zeptala jsem se zvědavě. Oba ke mně zvedli hlavu a mlčeli. Jako kdyby přemýšleli jakou výmluvu mi řeknou. Obrátila jsem oči v sloup a řekla jsem: ,,Hele, já vím že se tady děje něco divného ale jelikož vy mě odstrkujete tak nevím konkrétně co. Ale jediné co vím, je to, že jste "najali" Thea aby mě od toho tahal pryč." Řekla jsem jedním dechem. Koukali na mě jako kdyby právě viděli ducha. Jako první se probrala Lydie: ,,Hele zlato, moc mě to mrzí. Omlouvám se. Ale, víš.. Scott o tebe má vážně strach. A my taky. A podle toho jak ses na Thea dívala a tak..no.. napadlo nás že by tě z toho nějak mohl vytáhnout a hlavně pokud se ti líbí tak by jsi vůbec nepřemýšlela nad Beacon Hills ale přemýšlela by jsi jenom nad ním." Když mi Lydie vysvětlovala moje city, které jako zázrakem popsala úplně dopodrobna, viděla jsem, jak Stiles zatíná pěsti.
Možná bych mu mohla říct jak jsem se uprostřed noci líbala s nahým Theem uprostřed lesa, to by teprve byla zábava.
~
Odpoledne po škole jsem se rozhodla, že si půjdu popovídat s Deatonem. Ani nevím jak mě to napadlo. Asi jsem si myslela, že on je jediný člověk kterému teď můžu věřit a svěřit se mu.

,,Ahoj Michelle, co tě sem přivádí?" Uvítal mě vřele Deaton.
,,Ahoj. Promiň že tě otravuju, ale musím si s někým promluvit. Myslela jsem, že by jsi mi snad mohl nějak poradit?" Řekla jsem s otázkou na konci.
,,No, teď chvíli čas mám, tak povídej." Usmál se na mě.
A já začala vyprávět. Řekla jsem mu všechno co mě trápí a taky jak se to všechno odehrálo. Řekla jsem mu o tom, jak se Theo najednou objevil v Beacon. O tom, jak mě pozval ven. O tom, jak jsme ho s klukama sledovali a jaký to byl trapas. O tom, jak mě na první schůzce políbil. O tom, jak mi dal náramek. A dokonce jsem mu řekla i o naší líbačce uprostřed lesa. Deaton mě celou dobu napjatě poslouchal, ani jednou mě nepřerušil. Když jsem domluvila, podívala jsem se na něj a vyslovila otázku kterou jsem měla na jazyku od té doby co jsem přišla: ,,Ty jsi o tom taky věděl?"
,,O čem myslíš?" Zeptal se s nakloněnou hlavou.
,,No, o tom že mě odstrkují a to všechno."
Lehce se zasmál.
,,Ne, Michelle, o tom jsem vážně nevěděl. Ale kdyby jo, snažil bych se jim to vymluvit, nebo aspoň tak, aby to udělali jiným způsobem." Vysvětlil mi.
,,Moc mi ublížili. Hlavně Theo. Nečekala jsem že by... Prostě já nikdy neměla kluka, každý kluk o kterého jsem kdy měla zájem, mi jenom ublížil. A teď..když se mi naskytla možnost chodit s úžasným klukem. Tak je to takhle. Nevím co si o tom mám myslet." Cítila jsem, jak se mi slzy derou do očí.
,,A jsi si jistá, že tě Theo nemá rád? Co když mu řekli aby se o tebe postaral právě proto, že on tě má doopravdy rád? Ne jenom proto že ho máš ráda ty?" Řekl se zdviženým obočím. Abych pravdu řekla, tahle verze mě ještě nenapadla. Možná Deaton měl pravdu, ale proč mi to Theo neřekl včera? Že to tak není a že mě miluje? Proč tam stál jak tvrdé Y a nic neříkal?
,,Tak proč mi to včera neřekl? Měl možnost. Vlastně měl spoustu možností i dnes." Řekla jsem na svou obranu.
,,Možná se jenom bojí. Bojí se toho že když ti to řekne, nebudeš mu věřit." Řekl klidným hlasem.
,,Tak co mám teda podle tebe dělat?" Zeptala jsem s nadějí v hlase.
,, Měla by jsi si s nimi promluvit. Se všemi. A v klidu. Věřím tomu, že když za nimi přijdeš a v klidu jim řekneš jak to cítíš, tak tě neodmítnou. To mi věř."

Ahoj, čtenáři! Vím, že tahle kapitola byla nudná a prakticky nic se v ní neodehrálo, ale chtěla jsem tam dát Deatonovy chytré rady takže, snad chápete 😅😅 a jinak další kapitola bude z pohledu Scotta a Thea, aby se celá situace trochu více vysvětlila 😅😅❤️