Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

36.

Seděla jsem ve školní knihovně, naproti mně seděl Corey a připravovali jsme se na test z chemie, kterou jsme měli jako další hodinu.
,,Měla by sis promluvit s Liamem." Řekl Corey, aniž by zvedl oči od stolu.
Probodla jsem ho pohledem.
,,Jako proč?" Zeptala jsem se a koukala na něj.
Corey zvedl hlavu a upřel na mě nevinný pohled. Pokrčil rameny.
,,No, já jenom, že dneska přišel pozdě na trénink." A zase sklopil hlavu.
,,A co to má jako společného se mnou?" Nechápala jsem.
Corey zase zvedl hlavu.

Ráno, pohled Coreyho
,,Já to nezvládnu." Zaskučel Liam ležíc na lavičce v klučičích šatnách.
,,Ale zvládneš!" Řekl hrubým hlasem Mason a posadil ho.
,,Nezvládnu. Michelle se mnou nemluví. Nesnáší mě. Co když tam bude a já se ztrapním? Ještě ze mě bude mít srandu." Liam vypadal jako hromádka neštěstí.
Vzal jsem do ruky jeho lakrosový dres a snažil se mu ho přetáhnout přes hlavu.
,,Nechtěl bys trochu spolupracovat, Liame?" Řekl jsem.
Nebylo lehké ho do toho nasoukat, když jenom seděl jak hadrová panenka a nechal se sebou manipulovat.

Současnost, pohled Michelle

Uchechtla jsem se.
,,To ale není můj problém, Corey." Řekla jsem nevěřícně a zase se zahloubala do učebnice.
,,Hele.. já vím, jak se cítíš. Taky bych nebyl zrovna nadšenej kdyby byl Mason nějak v kontaktu s mým bývalým, ale.." V tu chvíli jsem ho probodla ještě vražednějším pohledem, než předtím.
,,...ale asi bude nejlepší, když se o tom nebudete bavit, jo." Řekl Corey rychle, když si všiml mého pohledu a sklopil hlavu.
Pousmála jsem se a zase se ponořila do učení.
O chvíli později za námi někdo přišel.
,,Ahoj." Uslyšela jsem nesmělý hlas vedle mě.
Pomalu jsem otočila hlavu a zvedla ji nahoru. Nade mnou stál blonďatý klik s modrýma očima. Podle jeho výrazu a tónu v hlase jsem usoudila, že se stydí. Toho kluka jsem znala jenom od vidění, ale vím, že chodí na lakros a několikrát jsem zaslechla Liama, jak se o něm se Scottem baví.
,,Ahoj." Odpověděla jsem a čekala, co z něj vypadne.
,,Ty jsi Michelle, že? Já jsem Nolan." Představil se. Byl fakt nesmělý. Ale přišlo mi to roztomilé.
,,Jo, já vím." Řekla jsem trpělivě a stále čekala, co potřebuje.
,,Já.. jenom, slečna Monroeová s tebou a s..." Podíval se na Coreyho, ale zřejmě si nemohl vzpomenout na jeho jméno.
,,S tvým kamarádem potřebuje mluvit." Dopověděl nervózně.
Nadzvedla jsem obočí a podívala se tázavě na Coreyho, jestli neví o co jde. Corey si chytil hlavu do dlaní a převrátil oči. Věděl o co jde. Povzdechla jsem si.
,,Tak dobře. My za ní zajdeme." Řekla jsem směrem k Nolanovi a usmála se na něj.
Úsměv mi nesměle oplatil a odešel.

Vstoupila jsem do menšího, ale útulného kabinetu. Hned naproti mně stál trochu větší stůl a za ním seděla žena tmavé pleti. Měla krátce zastřižené vlasy, plné rty a velké oči. Mile se na mě usmívala. Abych pravdu řekla, byla celkem hezká. Byla to naše nová výchovná poradkyně. Ještě jsem s ní nemluvila, takže jsem nevěděla, jaká je. Znala jsem ji jenom z vyprávění ostatních a prej "byla v pohodě".
,,Dobrý den." Pozdravila jsem a usmála se.
,,Ahoj, Michelle. Posaď se." Usmála se na mě poradkyně a pokynula mi rukou k židli před jejím stolem.
Odložila jsem si tašku a posadila se. Čekala jsem, co po mně bude chtít. Zároveň jsem doufala, že nemám žádnej problém. Nebo jestli jsem něco neudělala.
,,Tak co, jak se máš?" Zeptala se a stále se usmívala.
,,No, dobře. Díky za optání." Usmála jsem se křečovitě.
,,To je skvělé. A co Liam? Tvoji přátelé?" Vyptávala se dál.
Trochu jsem nakrabatila čelo.
,,Ehm, promiňte, ale.. proč se mě na to ptáte? Udělala jsem něco? Udělali něco mý přátelé? Nebo, stalo se někomu něco?" Byla jsem zmatená.
Monroeová nasadila chlácholivý tón v hlase.
,,Ale vůbec ne. Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli nechceš nějaké změny v rozvrhu v tomto školním roce a celkově jestli jsi v pořádku a tak. Víš, jsem tady nová a nevím, jak se mám ptát, takže.." Vysvětlila mi s nervózním úsměvem.
Pochopila jsem.
,,Jo takhle. Jo, v pohodě." Zasmála jsem se.
,,Ale přece jenom bych si o něčem potřebovala promluvit. O jednom z tvých kamarádů." Řekla už trochu vážněji.
Pokývala jsem hlavou.
,,Fajn, o koho jde?" Zeptala jsem se se zájmem.
,,O Masona. Chová se.. zvláštně. A nejvíc na hodinách matematiky." Vysvětlila mi Monroeová.
,,No, to je sice zvláštní, když Mason je v podstatě normální, ale.. co s tím mám co dělat já? Já ho nehlídám, ani to není můj bratr nebo tak." Nechápala jsem.
,,Ale jsi jeho kamarádka, dokonce jedna z nejbližších. Myslela jsem si, že možná budeš vědět, co se mu děje." Usmála se na mě přívětivě Monroeová.
,,A co přesně dělá, pokud se můžu zeptat?" Zajímalo mě.