Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

21.

V tom podivném sklepení jsem byla zavřená několik dní. Lůžko, na kterém jsem předtím ležela, bylo teď prázdné, přivázali mě vedle Deucaliona.
Když jsem potřebovala na záchod, řekla jsem si Tracy která mě odvedla a potom zase přivázala zpět. K jídlu jsem dostávala celkem dobré věci: pizzu, činu, kebab. Theo vždycky něco objednal abychom se najedli i my s Deucalionem. Na pití nám dávali vodu.
Když jsme zase s Deucalionem dostali k jídlu pizzu, neovládl se a řekl: ,,Je to vězení nebo hotel?"
Tracy se k němu otočila.
,,Jestli se ti to nelíbí, můžeš zůstat o hladu."
Vyštěkla na něj.
Deucalion se trochu zamračil ale potom se pustil do jídla.
Když jsme dojedli, Tracy odnesla krabičky.
Za chvíli vešel do dveří Theo a něco nesl. Nějakou masku.
Položil ji na lůžko, na kterém jsem předtím ležela a koukal na ni.
,,Nasaď si ji." Řekl po chvilce Deucalion.
,,Ty víš co to je?" Obrátila jsem na něj hlavu.
,,Jistě že vím. A Theo bude statečný a ukáže nám, co ta věc umí."
Zase jsem se nervózně podívala na Thea. Taky byl nervózní. Bylo na něm vidět, že se bojí.
To jsem zase jediná, kdo neví o co jde?
Vtom Theo vytáhl z kapsy ještě něco. Nějakou krabičku, jejíž obsah vysypal na lůžko. Byly to drápy. Nejspíš nějakého vlkodlaka.
,,Nebo si můžeš nasadit drápy, správně." Připustil Deucalion.
Nervózně jsem se na něj podívala.
Theo se na něj ohlédl a narovnal se.
,,Můžou mi to zaručit?" Zeptal se Deucaliona.
Ten jenom pokrčil rameny.
,,Možná jo, možná ne. Zkus to a uvidíš." Řekl se šibalským úsměvem.
Theo si po chvíli přemýšlení opravdu drápy nasadil.
Nic se však nestalo.
Čekala jsem, že se aspoň promění v nějaké monstrum a bude ničit všechno, co mu přijde pod ruku, ale nic z toho se nestalo.
Pouze mu začaly svítit oči a viděla jsem, jak se jeho svaly na rukou napínají a žíly vystupují.
Cítil se silnější.
Šlo to na něm vidět.
,,Co teď?" Otočil se na Deucaliona a promluvil vlkodlačím hlasem. Bylo to celkem děsivé, ale zároveň se mi to u líbilo.
Nadpřirozené bytosti a všechno kolem nich mě vždycky zajímalo a přitahovaly mě. Ale nikdy jsem se nadpřirozenou bytostí stát nechtěla.
Bála jsem se, že bych se neovládla a někomu bych ublížila.
Takže jsem to všechno zároveň obdivovala ale zároveň odsuzovala.
,,Musíš získat sílu." Odpověděl mu Deucalion klidně.
Theo se otočil ke klukovi, který s ním přišel a jehož jsem viděla už několikrát předtím. Stále jsem si nemohla zapamatovat jeho jméno.
Theo k němu přišel a zastavil se těsně před ním.
Trochu se mi zrychlilo dýchání, protože jsem tak trochu tušila co teď přijde. Sice jsem doufala, že tomu tak není, ale po tom, co jsem už všechno viděla, jsem si tím nebyla jistá.
Vtom Theo zabodnul ty velké drápy do břicha toho kluka.
Jeho řev se rozléhal celým sklepením.
Chtěla jsem odvrátit hlavu, ale zaujaly mě ty drápy. Když je Theo zabodnul do břicha toho kluka, začaly svítit takovou modrou barvou. Bylo to brutální, ale zároveň krásný. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči.
Po chvíli Theo drápy z břicha vyškubl.
,,Gratuluju, právě jsi se připravil o dalšího člena své malé smečky. Jak zbrklé." Prohodil nenuceně Deucalion.
Theo se k němu nevěřícně otočil a koukal na něj.
Tracy se krčila v rohu a klepala se.
Bála se.
Já vlastně taky. Ale ne toho, že mě Theo zabije, nýbrž toho, čeho je kluk, kterého jsem milovala a myslela si, že je na naší straně, schopný.
Je schopný zabíjet pro svou vlastní moc.
Zabil by i mě, kdybych byla nadpřirozená?
Deucalion si povzdechl.
,,Jsi jenom zbrklý puberťák, který si myslí, jaký je silný vlkodlak. Ale přitom nejsi o nic lepší, než štěně které ještě objevuje to, jak se čůrá. Upřímně.. už mě to tady nebaví. Chtěl jsem po tobě jednu jedinou věc: oči Scotta McCalla. A co jsi udělal? Jenom sis přinesl masku kterou se bojíš si nasadit a drápy, kterými jsi zabil dalšího člena své smečky. A zbytečně. Já jsem tady vlastně dobrovolně." Pokrčil rameny Deucalion.
Podíval se na svou levou ruku, ve které měl zavedenou kanylku, která vedla do větší nádrže.
Pravou rukou si tu kanylku vytrhl a vstal.
Celou dobu jsem na něj zírala.
Tak on tady byl "dobrovolně"? Zatímco já jsem tady jako připoutaná jako prase na porážku? A jak to myslel, že chtěl oči mého bratra?
Deucalion stál čelem k Theovi.
,,Pokud dovolíš, teď odejdu a najdu si někoho jiného, lepšího, kdo mi moje přání splní a ne jako ty a tvoje banda zvířátek."
Na to se otočil ke mně a vykročil.
Dřepnul si ke mně a vlkodlačí silou "roztrhl" okovy, které mě věznily.
Pomohl mi na nohy.
,,A jestli dovolíš, tenhle malej poklad si beru s sebou."

Když jsme s Deucalionem šli rychlou chůzí chodbou, ani jednou jsme se nezastavili.
Ani jsem nevěděla, kam mě to vede.
,,Zpomal, zastav, sakra!" Rozkřikla jsem se na něj.
Deucalion zastavil a ohlédl se na mě.
,,Kam mě to vedeš?" Zeptala jsem se ho.
,,Musíme se dostat z téhle díry, Michelle." Odpověděl, jako kdyby mi to mělo být jasné.
,,Ano, to mi je jasné, ale před několika minutami jsi řekl, že chceš oči mého bratra. Jak mám vědět, že mě někde nezabiješ nebo nepoužiješ jako rukojmí?" Osopila jsem se na něj.
Myslela jsem, že období, kdy jsem ho nesnášela a chtěla jsem ho zabít, máme už za sebou.
,,Hhh, ty opravdu nic nechápeš, Michelle." Povzdechl si Deucalion.
Přišel ke mně.
Zavřel oči.
Potom je otevřel.
Měl oči. Viděl.
Bylo to jako kouzlo.
,,Slepý jsem byl jenom před Theem. Jsem domluvený se Scottem. Věř mi. Jenom se musíme zbavit Thea. Myslí si, že je teď silnější co zabil toho kluka, ale je to jenom placebo efekt. Musíme ho při tom nechat až do vhodné doby. Teď, prosím, pojď za mnou."
Chytil mě za ruku a táhl mě za sebou.
Nevím proč, ale ulevilo se mi.
Deucaliona jsem potom měla už celkem ráda. Zase jsem se cítila v bezpečí.

Po nějaké době jsme se dostali ven. S Deucalionem jsme se dohodli, že půjdu domů, všechno řeknu Scottovi a ostatním, půjdu normálně do školy, budu se chovat jakoby nic.
A Theovi nic o jeho placebo efektu neřeknu.
Potom mi dal lehkou pusu na čelo a řekl: ,,Jsi chytřejší a silnější než my všichni dohromady, věřím ti."

Takže čtenáři, blížíme se pomalu do finále páté série 😅😅 příští kapitola už bude konec páté série a potom se pomalu pustím do šesté s tím, že ještě předtím budou tak tři mezikapitoly 😅 snad se vám moje knížka líbí a nepustily jste od toho 😂❤️