35.

739 37 4
                                    

,,Co to mělo, sakra, bejt?!" Vyjel po mně Liam.
,,Jako co?" Nechápala jsem.
,,No, políbil tě." Rozhodil Liam rukama.
Aha, takže Theo mě políbil a můžu za to já. Skvělý.
,,Děláš, jako kdybych za to mohla. Já to nevěděla, jsem stejně překvapená jako ty!" Vyjela jsem po něm taky.
,,Ale on moc dobře ví, že mě tím štve, když po tobě nějak kouká a tak. Jasně jsem mu naznačil, ať to nedělá." Rudnul vzteky.
,,Tak to je hezký. On to teďka ví. Ale my ho potřebujeme, nemůže být návnada! To, že mě políbil, je teď absolutně nepodstatná věc, Liame!" Proč se najednou choval tak hloupě?
,,Tak co mám podle tebe dělat?" Rozhodil rukama, už byl ale klidnější.
,,Otevři, ty dveře. Nebo přijdu k Theovi, řeknu mu že ho miluju a ty jsi jenom neschopný štěně, jasný?" Řekla jsem škodolibým tónem v hlase.
Liam na mě pomalu otočil hlavu. Došlo mi, že si tu situaci právě představuje a určitě si dokázal představit i Theův vítězoslavný výraz. Zrudnul. Jeho tvářičky se tak nadmuly vztekem, že to bylo dokonce až vtipné.
S pusou našpulenou do roztomilé bublinky se otočil k výtahovým dveřím a jedním máchnutím rukama ( samozřejmě použil vlkodlačí sílu, jinak by to nezvládl, že jo ), dveře otevřel.
Potom se na mě otočil.
,,Spokojená?" Pokrčil poraženě rameny.
Musela jsem se pro sebe usmát.
,,Nejvíc."

Chodby nemocnice byly prázdné. Po Ghost Riderech a Theovi se slehla zem. Nikde nic. Bylo to až strašidelné. Dřív bych se k Liamovi přitiskla a nepustila se. Neříkám, že bych to neudělala i teď, ale.. byla jsem přece naštvaná, takže jsem s ním až v takové blízkosti sdílet prostor nechtěla.
Jedna místnost byla zvláštně otevřená. S Liamem jsme se na sebe podívali a vešli dovnitř.
To, co jsme spatřili, bylo fakt divný. Na bílé štěně, na které většinou nic nebylo, nebo by správně nemělo být, byla tabule, kterou vždycky vídáte na vlakovém nádraží a ukazuje vám příjezdy a odjezdy vlaků.
Najednou se na prvním řádku začaly nepopsatelnou rychlostí střídat města. Trvalo to necelou půl minutu, než se ta podivná síla zastavila na Beacon Hills.
,,Co to je?" Zeptala jsem se vyděšeně.
Liam chvíli mlčel.
,,Musím za Scottem a říct mu o tom." Řekl najednou a začal odcházet z místnosti.
,,Počkej, to mě tady jako necháš?!" Rozhodil a jsem rukama a běžela za ním.
Otočil se ke mně.
,,Potřebuju, aby jsi tady opravdu zůstala. Kdyby něco, schovej se. Ale musíš tady zůstat, musíš to pohlídat, aby to nezmizelo, jasný? Nebo kdyby se cokoliv na té tabuli změnilo, napíšeš mi nebo zavoláš. Přece jenom, Ghost Riders tady teď nejsou, takže jsi zatím v bezpečí. Když tak volej." Řekl tím jeho klidným tónem, kterým na mě vždycky mluvil, když tady Theo nebyl.
Myslím, tím zamilovaným tónem. Chtěla jsem ho strašně obejmout a říct mu, ať nikam nechodí, že tu nechci být sama. Ale z nějakého důvodu jsem to neudělala.

,,Scotte!" Zvolala jsem a rychlostí blesku jsem skočila na svého bratra a pevně ho objala.
Vřelé objetí mi oplatil.
,,Chell, jsi v pořádku?" Odtáhl si mě od sebe na délku paží, a prohlížel si mě.
Zřejmě byl zaskočený mým chováním. Jenže já ho opravdu ráda viděla. Sama jsem se tady bála.
,,Jo, jsem." Přikývla jsem a usmála jsem se na něj.
Šlo vidět, že se mu ulevilo. Myslím, že poslední věc, kterou by potřeboval, byla ta, že by se mi něco stalo.
,,A mě jako vynecháš?" Uslyšela jsem za Scottem známý hlas.
Když jsem dotyčného uviděla, slzy se mi nahrnuly do očí.
,,Stilesi!!" Zakřičela jsem a vrhla se mi okolo krku.
Stiles mě chytil, vyzvedl mě a několikrát se se mnou zatočil.
Potom mě položil a prohlédl si mě.
,,Nevyrostla jsi?" Zeptal se mě s lišáckým úsměvem.
,,Možná trochu." Odpověděla jsem se stejným úsměvem.
Naši chvilku ale přerušil Scott.
,,Liame, potřebuju, aby jsi Michelle odvedl odsud pryč." Obrátil se na Liama.
,,Počkat, proč?" Vmísila jsem se do toho.
,,Protože je to tu nebezpečný. Půjdeš domů a Liam tam s tebou zůstane." Řekl Scott rozhodným tónem.
Sice nejsem jeho beta, ani není mým údělem ho extra poslouchat jako třeba Liam a ostatní. Ale tohle byl přesně ten tom staršího bráchy, který mi dával najevo, že to tak bude a já to musím udělat.
Povzdechla jsem si.
,,Fajn."

Když jsme s Liamem šli po chodbách nemocnice, ani jednou jsem nepromluvila. Ani nevím, proč. Nějak se mi prostě nechtělo mluvit. Celou dobu jsem jenom koukala do země a přemýšlela nad různými věcmi.
Po nějaké chvilce mě Liam chytil za rukáv a strhl k sobě. To mě donutilo přestat přemýšlet. Rozhlédla jsem se. Už jsme nebyli v nemocnici. Nýbrž na vlakovém nádraží.
Že bych se do toho přemýšlení tak zabrala, že mi nedošlo, že už jsme z nemocnice pryč? Ale, co děláme na vlakovém nádraží?
,,My nějak jedeme?" Zeptala jsem se nechápavě Liama.
,,Ne." Odpověděl jednoslovně.
Ježiš, co jsem zase udělala?
,,Liame, Michelle!" Uslyšela jsem známé hlasy.
K nám se řítili Mason s Hayden.
,,Co tady děláte?" Ptal se nás Mason.
,,Nevím, prostě najednou jsme tady. Byli jsme v nemocnici, ale něco se změnilo." Vysvětloval Liam.
Teď mi to došlo. Ta trhlina. Jasně.
,,No, ale co tady budeme dělat?" Zeptala jsem se ostatních.
,,Musíme najít Coreyho. Slyším.. vím, že to je jeho hlas ale nevíme, odkud to přichází." Začal mluvit Mason.
Ani já, ani Liam jsme nechápali o čem to mluví.
Najednou nám to ale došlo.
,,Vážení cestující, příjezd vlaku je za 11 minut." Ozvalo se hlášení.
Jo, znělo to jako Corey.
Koukla jsem se nahoru, abych zjistila, odkud to jde, popřípadě našla nějaký kabel, který by měl od rozhlasu vést až do rozhlasové místnosti. Chvíli jsem nic neviděla, ale pak jsem ho spatřila.
,,Támhle!" Vykřikla jsem na ostatní a ukázala prstem nahoru.
Vydala jsem se tím směrem, po kabelu. Ostatní šli za mnou.
Přišli jsme ke dveřím. Otočila jsem se na ostatní. Kývli na mě.
Otočila jsem se zpět ke dveřím a otevřela je.
Naproti nám, na židli u rozhlasového stolu, seděl Corey. Byl otočený k nám. A v jeho těle byly zapojeny přístroje, které mu měly trošku měnit hlas a rozhlasový mikrofon měl připevněný u pusy.

,,Jak tohle máme asi sundat?!" Vykřikla jsem na Masona, když jsme všichni čtyři stáli u Coreyho a přemýšleli jsme, jak to z něj všechno sundat.
Mason ho takhle nemohl vidět, takže to z něj chtěl dostat co nejdřív. Na jednu stranu jsem to chápala, ale na druhou jsme museli dát čas Scottovi.
Mason začal panikařit. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Nevydržela jsem to a škubla jsem s ním a otočila ho k sobě.
,,Hele.. poslouchej mě. On bude v pohodě, jasný? Zahojí se. Jenom musíme dát čas Scottovi, aby už nikdo neumřel a všichni byli v bezpečí, okay? Vždycky jsi mi říkal, že když člověk panikaří, tak je to všechno ještě horší. Teď ti to říkám já. Prostě se uklidni, jasný?" Řekla jsem klidně.
Na Masonovi bylo vidět, že se trochu uklidnil. Pokýval hlavou na souhlas a otočil se zpět ke Coreymu.
Nevím proč jsem to udělala, ale měla jsem pocit, že to udělat mám. Pomalu jsem svoji ruku přiblížila k té Masonově a propletla s ním prsty. Chtěla jsem, aby věděl, že tu jsem a že se nemusí ničeho bát.
Vtom se všechno začalo hroutit.
,,Co se děje?!" Vykřikla jsem na ostatní.
,,Scott to dokázal! Teď musíme vyndat z Coreyho ty sračky!" Zaradoval se Liam a začal z Coreyho tahat hadice.
Já a Mason jsme se objali, abychom se na to nemuseli dívat. Stačilo nám, že jsme slyšeli ten křik.

Pohled Liama

,,Já ale nehraju baseball." Nechápal Mason, když mu Stiles podával svoji pálku.
,,Já taky ne. Ale bude se ti hodit. Protože musíš přiznat fakt, že je teď Liam tak trochu "alfa" a ty mi pokaždé zachráníš zadek." Pokrčil Stiles rameny.
Probodl jsem ho vražedným pohledem.
Najednou ale moje oči zabloudily kamsi do dálky, za kluky. Šla tam Michelle, společně s Lori. O něčem se bavili a smáli se. Trochu jsem povadl.
,,Stále s tebou nemluví?" Zeptal se Mason, když si všiml mého výrazu a směru, kam koukám.
Scott a Stiles se tím směrem taky otočili.
,,Ne. Ani se na mě nepodívá." Řekl jsem napůl smutným a napůl oznamujícím tónem.
Všichni tři se na mě jenom smutně koukali. Dovolil bych si říct, že na tohle žádnou radu neměli. A to je co říct, když vlastně Scott se Stilesem ji znají nejlíp.
,,Přejde ji to. Uvidíš." Řekl Scott chlácholivým tónem.
No, aspoň něco z něj vypadlo.
,,Jo, snad." 


Tak jo, lidi. Tohle je moje asi nejdelší kapitola xdd ale nevadí!
Doufám, že se líbila, jako ty ostatní a od příštího týdne budu psát druhou část 6.série))
Tak zase příští týden! 🙋

Wolf's Love ( Teen Wolf FF )Kde žijí příběhy. Začni objevovat