Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

43.

,,Jdu s tebou, Liame," stála jsem si za svým.
,,Ne, nejdeš. Je to nebezpečný," opakoval pořád dokola Liam.
Seděla jsem v autě se Scottem a Liamem před školou. Scott seděl za volantem a už byl nervózní z toho, jak jsme se s Liamem dohadovali.
,,Scotte, řekni něco," obrátila jsem se na bratra a doufala, že se postaví na moji stranu.
Scott se zarazil a koukal střídavě na mě a na Liama. Potom si povzdechl.
,,Fajn, tak běžte oba," mávl rukou.
Liam bezradně rozhodil rukama a já na něj koukla pohledem "vidíš?" .

Když jsme šli po cestičce do školy, byl na mě naštvanej.
,,Když už jdeš se mnou, tak se aspoň drž u mě, jo?" poučoval mě.
,,Jako proč?" nechápala jsem.
Liam se ke mně prudce otočil.
,,Protože tam je Gabe a možná druhá půlka Anukite," řekl, chytil mě za ruku a táhl za sebou do školy.

Vzala jsem si věci ze své skříňky a rychle běžela za Liamem. Nechápavě na mě koukal.
,,Co je? Máš matiku, já mám biologii," nakrabatil na mě obočí.
,,Pokud máš biologii, tak mám taky biologii. Říkal jsi, že se od tebe nemám hnout," pokrčila jsem rameny a nasadila neutrální výraz.
,,Ale...hhh, tak fajn," chtěl protestovat, ale v tu chvíli zazvonilo, takže jsme museli oba do třídy.
Náš příchod do třídy byl jaksi majestátní. Všichni se otočili naším směrem a koukali na nás.
Lehce jsem se naklonila k Liamovi.
,,Proč na nás všichni tak zírají?" zašeptala jsem tak, aby to slyšel jenom on.
,,Hádej," řekl taky potichu a šel si sednout na svoje místo. Vedle Gabea. Já si našla volné místo úplně vzadu. Byly tam dvě volné židle, tím líp, aspoň nebudu muset snášet něčí pohled.
Už jsem se z toho radovala, když si vedle mě někdo sedl. Někdo s blonďatými vlasy a s milým obličejíkem. Radost mě okamžitě přešla a já se otráveně svezla na židli.
Ze židle vedle mě se na mě usmíval Nolan. Ironickým úsměvem jsem se na něj usmála a pak stočila svůj pohled na tabuli a na učitelku.
Asi po 10ti minutách si učitelka všimla, že tady Nolan nemá co dělat.
,,Pane Hollowayi, co tady děláte? Máte mít teď matematiku," zavolala přes celou třídu.
Zarazila jsem se a pro jistotu se víc schovala za dívku, která seděla přede mnou.
,,No, já...," začal Nolan, ale učitelka ho přerušila.
,,Okamžitě jděte do svojí učebny," řekla rázně.
Nolan si už už sbíral svoje věci, když vtom to řekl.
,,Paní profesorko? Ale McCallová tady taky nemá co dělat," a podíval se u toho na mě, jako kdyby se mi chtěl pomstít.
Práskla jsem hlavou do stolu, nic jsem neřekla, ani na učitelku jsem se nepodívala, vzala si svoje věci, ramenem narazila do Nolana a vyšla ze třídy.
Nolan šel celou dobu za mnou. Za rohem jsem uviděla svého bratra, jak se schovává. Chtěla jsem se u něj zastavit, ale on mi rukou naznačoval, až jdu dál a nevšímám si ho. Protočila jsem nad tím oči a pokračovala teda dál. A Nolan za mnou jako ocásek.
Šla jsem směrem do knihovny. Nechtěla jsem mít matiku, nenávidím ji. U dveří knihovny jsem se prudce otočila.
,,Přestaň za mnou chodit," řekla jsem rázně Nolanovi, který se zastavil.
,,Ale já chci," odpověděl Nolan.
,,Ale já ne," řekla jsem a otočila se ke dveřím knihovny, do kterých jsem vešla.
Chtěla jsem mu dveře zabouchnout před obličejem, ale nepovedlo se mi to.
Proč za mnou pořád, sakra, chodí? To nemá nic lepšího na práci? Nemám na něj náladu. Vlastně, na něj nemám náladu nikdy.
Sedla jsem si ke stolu, vytáhla si z batohu knížku a rozhodla se, že si budu číst. Nolan tam seděl celou dobu se mnou.
,,Tak co chceš?" už jsem to po 20ti minutách nevydržela.
,,Promluvit si," odpověděl nervózně.
,,O čem?" zeptala jsem se.
,,O nás," pokrčil rameny.
,,Ono je nějaké "my"?" řekla jsem pohrdlivě.
,,Hele, mrzí mě, že se chovám jako idiot.." začal, ale já ho přerušila.
,,Ne, chováš se jako hajzl. To je rozdíl," zaklapla jsem knihu.
Už jsem na to neměla. Číst jsem si nemohla a na matiku jsem taky nechtěla jít. Prostě jsem se zbalila a odešla ze školy. Snad to Liam se Scottem nějak zvládnou.

Doma jsem si udělala jídlo, potom udělala úkoly do školy, trochu jsem si uklidila v pokoji. A potom si četla. Četla jsem až do večera, až když byla za oknem tma.
Slyšela jsem bouchnout domovní dveře.
,,No to je dost!" rozkřikla jsem se na celý barák.
Do mého pokoje vtrhli Scott, Malia a Liam.
,,Kde jsi, sakra, byla??!" rozhodil rukama Scott.
,,Doma?" nechápala jsem, proč tak vyvádí.
Ajo, já mu vlastně nedala vědět, že jdu domů. A zvlášť, když teď někde pobíhá Anukite. Už chápu.
,,A nějakej vzkaz? Víš, jaký jsme měli strach?" nepřestával panikařit Scott.
,,No jo, dobrý.. promiň. Zapomněla jsem," klidnila jsem ho.
,,Fajn, ale tohle se stalo naposledy," zvedl na mě ukazováček a pak s Maliou odešli k němu do pokoje. Všimla jsem si, že byl celý od krve. A Liam na tom není o moc líp.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se starostlivě, zvedla se z postele a šla k němu.
Liam mávl rukou a posadil se na postel.
,,Anukite se už spojila. V Beacon Hills teď není bezpečno," odpověděl Liam a povzdechl si u toho.
,,Ono tady někdy bezpečno bylo?" popíchla jsem ho.
Liam se uchechtl.
,,Jo, to máš asi pravdu..," podíval se na mě a usmál se.
Sedla jsem si vedle něj. Vypadal, že chce něco říct, ale stále nenacházel vhodná slova.
,,Hele, Chell..," začal.
Upřela jsem na něj svůj pohled a snažila se ho nepřerušit.
,,Theo mi to řekl," řekl na rovinu.
,,Jako co ti řekl?" dělala jsem blbou, i když jsem asi tušila, co mu mohl říct.
,,No, tamto.. co jsi mu řekla tehdy v tom autě," vysvětlil.
Kývla jsem hlavou, jakože rozumím a sklopila oči. Po chvíli jsem je na něj zase zvedla.
,,Zlobíš se?" zeptala jsem se opatrně.
,,Proč bych se měl zlobit?" nechápal.
,,No, že jsem na tebe byla zlá," vysvětlila jsem a pokrčila rameny.
Liam mě chytil za ruku.
,,Já to chápu," řekl něžně a pomalu se ke mně nakláněl.
Věděla jsem, co teď přijde a rozhodně jsem neměla v plánu uhnout. Ale sekundu předtím, než se naše rty setkaly, jsme uslyšeli z vedlejšího pokoje Maliu. Nebudu vám popisovat, co se tam dělo, ale cítili jsme se ona trapně. Začali jsme se hrozně smát a nepřestávali jsme dokud nás oba nezačalo bolet břicho.

Tak jo, omlouvám se, že dlouho nevyšla kapitola, ale mám teď nějaký těžký období.. jsem na tom psychicky divně a neměla jsem chuť na psaní, ale pokusím to nějak zkorigovat a aspoň mě naplňuje to, že když napíšu kapitolu, tak někomu udělám radost^^ takže aspoň něco 🙏
Další kapitolu napíšu možná ještě dnes, abych dohnala ty dva týdny, co jsem nepsala.