Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

13.

Když jsem tak doma seděla a psala úkoly, dostala jsem náladu si jít popovídat s Deatonem. Zvedla jsem se, hodila sešity do tašky, popadla klíče a vyrazila z domu. Cestou jsem se kochala reálným světem který jsem v poslední době moc nevnímala. Kdo taky jo, kdyby měl v hlavě jenom Thea.
Procházela jsem kolem různých domů, starých, nových, moderních, nemoderních. Ten náš patřil zrovna k těm novějším takže jsem si nemohla stěžovat.

Než jsem otevřela dveře veterinární kliniky, všimla jsem si, že na dveřích visí cedulka ZAVŘENO.
Něco se děje.
Došlo mi. Otevřela jsem dveře a zavolala: ,,Deatone? Haló!"
,,Michelle, uteč!!" Slyšela jsem zezadu hlas svého bratra.
Víte, ono když mi někdo řekne "uteč", tak většinou udělám pravý opak. Šla jsem rozhodným krokem dozadu. Opravdu tam byli. Deaton, Scott, Malia a Stiles. Ale leželi na zemi. Nehybně. Jenom na operačním pultu dřepěla jedna holka od nás ze školy. Myslím, že se jmenovala Tracy. Ale..byla jiná..nebo, vypadala jinak. Vypadala jako Jackson po proměně. Byla kanima!
Podívala se na mě svýma žlutýma očima, ve kterých nebylo nic víc než zlo. Nebylo v nich nic dobrého. Nebylo v nich nic ze staré Tracy. Z té normální Tracy. Když zjistila že se hýbu a že nejsem paralyzovaná jejím jedem, napřimila se aby po mně skočila a aby mě paralyzovala. Připravila se a skočila. Naštěstí jsem celkem mrštná takže se mi podařilo jí hezky uhnout a vyhnout se jejímu paralyzujícímu ocasu. Když si uvědomila že skočila do prázdna, jenom se na mě ohlédla, zařvala a utekla pryč. V tu chvíli jsem hlasitě vydechla. Otočila jsem se zpět k místnosti a vešla jsem dovnitř.
,,Jste všichni v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivě a přiběhla ke Scottovi který se stále nemohl hýbat.
,,Podle toho, jak definuješ "v pořádku" . Protože jestli sis nevšimla, tak se ani jeden z nás nemůže hýbat!" Řekl sarkasticky Stiles.
,,Co se to s ní stalo? Potkala Jacksona nebo co?" Chytila jsem se za hlavu a nechápala jsem, co se tady právě stalo.
,,Kde je teď?" Zeptal se nervózně Scott.
,,Utekla." Odpověděla jsem.
,,Scotte, Malio. Vy dva se dokážete pohnout dříve než já a Stiles. Jenom v době najděte vůli! Představte si, že se jedná část vašeho těla hýbe, potom se to doopravdy stane. Začněte třeba palcem." Řekl udýchaně Deaton. Viděla jsem Scotta jak se soustředí. Po chvíli tím palcem opravdu pohnul! Potom začal hýbat i rukou. Po 10ti minutách se zvedl celý.
Ale Malia nějak zaostávala. Viděla jsem, jak se urputně soustředí ale nejde jí to. Přešla jsem k ní a chytila ji za její bezvládnou ruku.
,,To zvládneš, Malio. Věřím ti." Povzbuzovala jsem ji.
,,Nedokážu to, je to k ničemu." Vztekala se Malia.
,,Ne, ty to dokážeš!!" Řekla jsem rozhodným hlasem. Malia se mi podívala do očí a ty svoje zase zavřela. Úplně jsem z ní tu snahu cítila. Najednou jsem na ruce ucítila jemný, poté pevnější a pevnější stisk.
,,Malio, ty jsi to dokázala!!" Radostně jsem zavýskla. Když se jí podařilo vstát, objala mě.
,,Fajn, teď běžte najít Tracy." Řekla jsem jim a Malia se Scottem odběhli pryč. Potom jsem se otočila na Deatona a Stilese.
,,Tak. Co s vámi?" Zeptala jsem se a založila si ruce v bok.
,,No, budeme muset počkat až ten jed vyprchá." Řekl smířlivě Deaton.
,,Jo, a ty nám zatím můžeš povykládat co je u tebe nového." Řekl Stiles a přitom koukal na mě. I když teď nemohl pohybovat obličejem, i z jeho očí jsem poznala kam tím míří.

Po nějaké době jed vyprchal i z Deatona a Stilese. Pomohla jsem jim uklidit tu spoušť a pak se Stiles nabídl že mě odveze domů. Chvíli jsem se zdráhala, jelikož jsem se chtěla vyhnout nepříjemným a trapným otázkám ohledně Thea, ale zase jsem nechtěla jít potmě sama když někde běhá Tracy proměněná v kanimu. Takže jsem nakonec souhlasila s odvozem. Nasedla jsem do Stilesova jeepu a on nastartoval. Asi 5 minut bylo ticho ale potom Stiles spustil: ,,Co jsi řekla Derekovi?" Vychrlil na mě.
,,Jako co bych mu měla říkat?" Dělala jsem hloupou.
,,Já jenom že dnes volal Scottovi a...říkal mu že je Theo fajn kluk a jestli ho nevezme do smečky." Podíval se na mě nevěřícným pohledem.
,,No a? Každý nemá názor jako ty, Stilesi." Řekla jsem chytře.
,,Jo, jenže víš v čem je problém? Že Derek Thea ani jednou neviděl! Scott se mu o něm ani nezmínil a najednou..mu volá aby Thea vzal do smečky, nápadněji jsi to udělat nemohla."
Zavřela jsem oči a povzdechla si.
Sakra, tak na to jsem opravdu nepomyslela. Asi jsem si měla promluvit s Maliou nebo s Liamem.

Když jsme zastavili u nás před domem, jenom jsem se se Stilesem rozloučila, protože by asi bylo zbytečné se před ním nějak obhajovat. Když jsem šla k domovním dveřím, všimla jsem si, že na příjezdové cestě stojí policejní auto.
Ne. Ne. Ne, tohle opravdu ne. Tohle mi fakt chybělo.
Odemkla jsem domovní dveře. V chodbě se svítilo a z obýváku jsem slyšela hlasy. Máma. Scott. A ..
,,Tati?" Řekla jsem když jsem nahlédla do obýváku.
,,Ahoj, Michelle." Řekl přívětivě můj otec.
,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se už ne tak přívětivým tónem.
,,Přišel jsem se podívat jak se mají moje děti. To snad nevadí, ne? Odmítla jsi moje pozvání na večeři tak jsem si vydedukoval že asi nemáš čas tak jsem se rozhodl, že se sem stavím." Řekl s pokrčenými rameny.
,,Fajn, jsem ráda že jsi o nás po tolika letech neztratil zájem." Řekla jsem sarkasticky.
,,Michelle, nejsem tady abych se s tebou hádal. Ale očividně mě tady nechceš, tak já.. já ti když tak potom zavolám ať to nemusíme řešit před tvojí mámou a před Scottem." Řekl smutně a chtěl odejít, ale já ho mezi dveřmi ještě zastavila.
,,Tati!"
Otočil se s otázkou v očích.
,,Nevolej." Trochu mi přeskočil hlas.
Jenom na mě smutně kývl a odešel. Slyšela jsem zvenku jak nastartovalo auto a poté odjelo. Otočila jsem se zpět na Scotta a na mámu. Mama vypadala že chce něco říct, ale raději si to rozmyslela. Prošla kolem mě, pohladila mě po tváři a odešla nahoru. Scott se na mě soucitně díval.
,,Jak dlouho ho chceš takhle mučit?" Zeptal se mě nakonec.
Chvíli jsem se zarazila a trvalo mi než najdu vhodná slova.
,,On nás mučil 7-9 let svojí nepřítomností. Ani ho pořádně neznám. Byla jsem malá když odešel. Ani si ho nepamatuju. Řekni mi, Scotte." Přistoupila jsem až k němu.
,,Přišel ti někdy dát pusu na dobrou noc když jsi byl malý? Četl ti někdy před spaním? Šel si s tebou na hřiště jenom tak zahrát lacross? Všechno .." zlomil se mi hlas.
,,Všechno.. všechno s námi dělala máma. I když jsme měli oba rodiče. A ty se mě zeptáš, jak dlouho ho chci mučit." Pohrdavě jsem si odfrkla.
,,I kdybych chtěla..nedokážu se přes to přenést. Nejsem jako ty, Scotte. Nejsem tak "hodná"." Chytila jsem hodně pevně za ruku.
,,Dobrou, bráško." Dala jsem mu lehkou pusu na tvář a odešla nahoru.

Ahoj, lidi! Doufám, že se vám tahle kapitola líbila 😅 jaký máte celkový názor na pana McCalla?😅 já osobně ho moc nemusím ale nijak extra mi nevadí 😅