Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

29.

Probudila jsem se ve své posteli.
Strašně mě bolela hlava a záda. Musela jsem se pořádně praštit. S velkými obtížemi jsem se otočila na bok, trochu se nadzvedla na loktech a podívala se na budík, kolik je hodin. Deset dopoledne.
Sakra, vždyť mám jít do školy. To mě nikdo nemohl vzbudit?
Chtěla jsem vstát, ale do mého pokoje vešla máma.
,, Dobré ráno, zlato. Jak ti je?" Zeptala se ustaraně a sedla si ke mně na postel.
,,Mohlo by bejt líp. Bolí mě záda a hlava." Řekla jsem upřímně.
,,Dneska zůstaneš doma. Není ti dobře a navíc není zřejmé bezpečno ani ve škole." Pohladila mě po tváři.
,,Hhh, tak fajn." S povzdechem jsem si zase lehla.

Celý den jsem jenom ležela v posteli a četla si buď Harryho Pottera a nebo romány o lásce.
Samozřejmě jsem neležela celý den, vstala jsem jenom, když jsem potřebovala na záchod a nebo si dojít pro pití a nějaké jídlo.
Kolem čtvrté mě to všechno přestalo bavit. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat.
Něco mě napadlo. Nebo spíš někdo.
Vzala jsem do ruky mobil a vytočila Loriino číslo.
Vzala to hned po třetím zazvonění.
,,Haló?" Ozvalo se z telefonu.
,,Ahoj, Lori. To jsem já, Michelle. Hele, máš teď čas?" Zeptala jsem se.
,,No, vlastně jo. Co potřebuješ?" Zeptala se empaticky.
,,Jenom, jestli by jsi nechtěla přijít. Koukneme na nějaký film, pokecáme, a tak." Vyklopila jsem ze sebe.
,,Jo, jasně. Ale večer jdu se Sydney na lacross, nechceš jít s námi?" Zeptala se zase na oplátku ona.
Souhlasila jsem a pak zavěsila.
Sydney jsem sice moc nemusela, ale co už. Jenom doufám, že ji Lori nevezme s sebou ke mně domů.
To bych jí asi vyrazila. Sama nevím, co proti ní mám. Není mi prostě sympatická a přijde mi otravná.

Asi kolem páté přišla Lori. Naštěstí byla sama.
Asi hodinu jsme si povídali o různých věcech. Já jí řekla všechno o Liamovi. Ona mi řekla všechno o tom, jak se teď mají s Brettem.

Kolem sedmé jsme vyrazili ke škole. Jeli jsme jejím autem, jelikož já auto nemám a máma s tím naším jezdí do práce.
Sedli jsme si na tribuny. Ráda jsem sedávala skoro úplně dole, protože jsem tak lépe viděla na to, jak můj bratr a Liam používají vlčí sílu.
Jenže dneska s nimi něco bylo. S mým bratrem, Liamem a i s Coreym. Chovali se divně a taky tak vypadali. Byli nervózní. Podívala jsem se na Lori, jestli ví o co jde, ale ta jenom pokrčila rameny.
Po chvíli si před nás sedl Mason. Obešla jsem holky a sedla si vedle něj.
,,Ahoj." Pozdravila jsem ho s úsměvem.
Jenom letmo se na mě otočil.
,,Hoj." Řekl ledabyle.
,,Co jste všichni jak zařezaný?" Zeptala jsem se ho už trochu naštvaně.
,,Co? Nejsme." Odpověděl Mason už lepším tónem.
Zřejmě si myslel, že když změní tón hlasu a svůj výraz v obličeji, tak mu na to skočím. Ale to se pletl.
,,Jasně." Řeknu sarkasticky.
Mason si povzdechem a znovu se na mě podívá.
,,Co tady vůbec děláš, Chell?" Zeptá se trochu starostlivě.
,,Co by? Přišla jsem se podívat na svého bratra a kluka jak hrají. Je to snad špatně?" Oponovala jsem mu ironicky.
,,Ne, to ne. Jenom prostě..neměla by jsi tu být." Řekl nervózně.
,,Proč? Co se chystá?" Najednou jsem už nebyla naštvaná, ale spíš zvědavá.
,,Vlastně my nic nechystáme. Spíš Ghost Riders něco chystají." Pokrčil rameny.
,,Chápu. Snažíte se je ochránit?" Zeptala jsem se už mírně, protože jsem začala chápat, o co jde.
,,Jo. A důvod, proč bys tu neměla být je ten, že když jsi jim byla naposledy na blízku, tak jsi málem měla otřes mozku a vyražený dech." Zkonstatoval Mason.
Trochu víc jsem si ho prohlédla.
,,Hele, proč vlastně pořád nosíš tmavý věci?" Zeptala jsem se ho.
,,Cože?" Šlo vidět, že nepochopil, proč najednou mluvím o něčem jiném.
,,No, tvoje mikina. Nosíš pořád tu samou černou." Pokrčila jsem rameny.
,,Co se ti na ní nelíbí? Vždyť jsem si ji kupoval nedávno." Nechápal Mason.
,,Vždyť je stejná jako ta předtím." Zamračila jsem se na něj.
,,Ne, není. Tamta byla úplně černá, tahle je světle černá." Upřesnil mi.
Stále jsem se na něj mračil nechápavým pohledem.
,,A navíc jsem si dneska koupil novou. Koukej." Vytáhl z tašky co měl u nohou černou mikinu.
No, co si budeme povídat, byla stejná jako ta předešlá, a ta, kterou měl teď Mason na sobě, s ní byla taky dost identická.
,,Tak si ji obleč. Ať vidím tu revoluci." Řekla jsem sarkasticky.
Mason si sundal svoji staronovou mikinu a oblékl si tu, kterou si koupil.
Koukala jsem na něj jako na zjevení.
,,Hmmm.. a teď tu novou." Řekla jsem nejvíc sarkastickým tónem, jakým jsem uměla.
Sama nevím, odkud mám tyhle sarkastické poznámky. Možná od někoho. Ale nemůžu si vzpomenout, od koho.
,,Hele, neser. Prostě je jiná." Ukončil tuhle debatu Mason a sundal si "novou" mikinu, vložil ji zpět do tašky a oblékl si tu "starou".
Zápas už sice začal, ale potřebovala jsem na záchod. Stejně jsme prohrávali, tak co. O nic asi nepřijdu.
,,Kam jdeš?" Rozhodil rukama Mason, když jsem vstala z lavičky.
,,Na záchod. Nebo to už taky nemůžu?" Letmo jsem se otočila a šla dál.

Sama nevím, jak dlouho jsem na záchodě byla, jelikož, znáte to, doma jsem si nějak zapomněla dojít.
Možná deset, dvacet minut? Vždycky mi to trvá dlouho.
Když jsem se vrátila zpět na hřiště, něco bylo jinak. První věc, které jsem si všimla byla ta, že byl cítit déšť. Zřejmě sprchlo. Druhá věc, skoro všichni hráči byli nalepeni u laviček a u tribun. Něco se stalo. Třetí věc, všichni byli vyděšení. Zřejmě za to mohli Ghost Riders.
A čtvrtá věc, která by byla zřejmá i bez těch předešlých tří je ta, že uprostřed hřiště, stáli můj bratr, Liam a Corey. Jak jinak. Kdo jiný, než tihle tři, samozřejmě.
Jenže to bylo všechno. Zbytek hráčů nikde. Bylo to jasný.
Vzali je Ghost Riders.

Ahoj, lidi! Omlouvám se, že byla tahle kapitola opravdu, ale opravdu o ničem. Xdd bohužel jsem ale na tuhle část neměla žádné nápady a nemám ráda popisování akčních scén, takže jsem se tomu snažila nějak vyhnout 😂😂 jenom doufám, že vás to neodradí a počkáte si, až tam bude Theo, protože s ním, Liamem a Chell mám celkem dost plánů 😂 ani nevíte jak se těším, až se k tomu dostanu, ale bohužel, musíme jít podle předepsané osnovy 💁
Tak u příští kapitoly, zatím!🙏