Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

19.

Na víkend jsem odjela z Beacon Hills k babičce na takovou menší farmičku. Chtěla jsem si od všeho toho povyku o Hrůzných doktorech, chimérách a podobně odpočinout.
Babička byla moc hodná, ale občas prostě zapomínala, takže jsem se o všechny zvířata musela z velké části starat já. Ne že by mi to vadilo, ale chtěla jsem si odpočinout, ne se ještě štvát se zvířaty.
Naštěstí jsem si i přes SMS psala s Theem, domluvili jsme se, že si v neděli někam vyrazíme.
~
Když jsem v neděli konečně dorazila domů, oddychla jsem si. Jedna práce se zvířaty skončila a nastává druhá. Ach jo.
Jakmile jsem začala po schodech stoupat nahoru, něco jsem si uvědomila. Zastavila jsem se a podívala se ke dveřím. U prahu hlavních dveří byl rozsypaný jasan horský.
Co se to zase, sakra, děje?
Rychle jsem se obrátila zpět a rychlostí blesku jsem utíkala po schodech nahoru do svého pokoje, kde jsem si odložila tašku a štrádovala si to k pokoji mého bratra.
Než jsem stihla zaklepat na dveře, otevřel mi sám Scott. Za ním stál Stiles. Tvářili se dost vyčerpaně a zároveň zamyšleně.
Scott mě hned uvrhl do medvědího objetí.
,,Chell, díky bohu." Vydechl úlevně.
,,Eh, co se děje?" Odstrčila jsem Scotta a nechápavě jsem na něj koukala. Měl na tváři pár šrámů, nevím od čeho, ale vypadal celkově strašně ztrhaně.
,,Můžete mi, prosím, vysvětlit, co se tady zase děje?" Rozmáchla jsem rukama.
Stiles si povzdechl.
,,No tak, Scotte. Řekni jí to." Pokynul hlavou ke mně.
,,Co mi máš říct?" Zkoumavě jsem pohledem přejížděla z mého bratra na Stilese. Oba mlčeli.
Scott na mě chvíli koukal, potom si povzdechl a zabořil svůj pohled do země.
,,Theo je s nimi." Řekl prostě.
,,Jak to myslíš, s nimi? S kým?" Nechápala jsem.
,,S doktory. Celou dobu byl s nimi. Pomáhal s vytvářením těch chimér. No a, teď o víkendu.. teď o víkendu zabil Scotta. Ale naštěstí se ho vaší mámě ještě podařilo oživit.
Ale ještě předtím Theo zmanipuloval Liama a taky se snažil Scotta zabít. Ale nepovedlo se mu to." Ukončil Stiles.
Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
,,Cože?" Řekla jsem pořád nechápavě.
Tak já si jednou vyjedu z Beacon Hills a hned se všichni chtějí zabít? A proč by mi Theo lhal? A proč by to vůbec dělal?
,,Mluvím snad španělsky? Čemu nerozumíš, Chell?" Rozkřikl se na mě Stiles.
,,Nerozumím ničemu! Proč by to Theo dělal, proč by mi lhal?" Ptala jsem se.
,,Protože chce smečku, jasný? Chce nás všechny, ale ne Scotta." Ukončil Stiles.
Polkla jsem.
,,Když..říkáš všechny.. myslíš, tím i mě?" Zeptala jsem se opatrně.
Stiles se na mě soucitně podíval a vzdychl.
,,Mám tě rád, Chell. A stejně jako Scott nechci, aby ti někdo ublížil, jsi pro mě jako mladší sestra.." Začal Stiles.
,,Zkrať to." Odsekla jsem a očekávala tu nejhorší odpověď.
,,Theo to na tebe celou dobu jenom hrál. Když..jsem s tím byl sám, tak..tak mi řekl, že si přišel pro smečku. Pro benshee, kitsune, mě, betu která neovládá vztek. A když jsem se zeptal na tebe, tak odpověděl..jenom prostě řekl, že když už bude mít svoji silnou smečku..tak by mohlo být super si občas s někým "zašpásovat"."
Hrdlo se mi sevřelo. Nohy se mi začaly podlamovat a oči se mi plnily slzami.
Tohle nemůže být pravda. Tomu nevěřím.
,,Chtěl se jenom přes tebe dostat blíž ke Scottovi. A taky.. si chtěl získat tvoji důvěru." Pokračoval Stiles.
,,Je mi to líto, Chell." Řekl soucitně.
Začala jsem vzlykat. Scott mě automaticky objal a Stiles taky. Nevím, jak dlouho jsme se tam my tři objímali, ale vím, že po nějaké době jsem si vybrečela slzné kanálky, takže jsem vlastně už nebrečela ale jenom popotahovala.
,,Chell, slib mi, že dneska zůstaneš doma a nikam nepůjdeš." Pustil mě potom Scott.
,,Já.. já mám dneska sraz s Theem, chtěl se mnou někam jít." Řekla jsem ještě mezi vzlyky.
,,Slib mi, že už vůbec nikam nepůjdeš s ním." Zdůraznil Scott.
Přikývla jsem.
Tohle mu v téhle chvíli radostně slíbím.
~
Scott a Stiles někam odešli.
Já ležela v posteli, koukala do stropu a zase brečela.
Tohle se mi opravdu jenom zdá. Tohle nemůže být pravda. Proč by to Theo dělal? Proč by mi lhal? Tyhle otázky se mi pořád honily v hlavě, i když jsem na ně znala odpověď.
Několikrát mi už bzuněl telefon a když jsem viděla na displeji velkými písmeny napsáno THEO, nechala jsem to zvonit.
Asi po hodině jsem dostala žízeň, tak jsem sešla dolů abych si vzala sklenici vody.
Musela jsem si na chodbě a na schodišti rozsvítit, protože venku už byla tma a myslím, že zrovna v tuhle chvíli by nebylo dobré, chodit potmě.
V kuchyni jsem si natočila vodu do sklenice a pořádně se napila. Z toho breku mě trochu bolela hlava, takže jsem ještě ze skříňky nad dřezem vytáhla Ibalgin a zapila ho.
Když jsem se zároveň i trochu uklidnila, s pocitem, že si zase můžu jít lehnout do postele a truchlit, jsem se otočila.
Zamrazilo mě.
Můj dech se zrychlil a srdce tlouklo jako o život.
U schodiště stál Theo, ruce založené za zády a koukal na mě.
,,Co tady děláš?" Vyjela jsem po něm.
Svůj strach jsem musela zahodit, nechtěla jsem, aby poznal, jak slabá doopravdy jsem.
,,Spíš co ty, tady děláš. Měli jsme se sejít asi před dvěmi hodinami, vzpomínáš?" Řekl jakoby nic.
,,Jo, já vím." Přikývla jsem.
,,A nebrala jsi mi telefon." Podotkl důležitě.
,,Tím jsem tu schůzku zrušila." Podotkla jsem zase důležitě já.
,,Smím vědět důvod?" Zeptal se se zvednutým obočím.
,,Těch důvodů by se pár našlo." Mřimhouřila jsem na něj oči.
,,Nějak jsi pookřála." Zvedl jeden koutek svých úst v úsměv.
,,A ty jsi se přes víkend rozhodl vraždit." Řekla jsem vražedně.
Došlo mu to. Na chvíli zavřel oči, usmál se, zase je otevřel a usmíval se od ucha k uchu.
Přemýšlela jsem, co mám dělat. M utéct? Hodit po něm nůž? Začít se s ním prát? Sakra, kde je Stiles když ho potřebuju. Nebo někdo.
Rozhodla jsem se, že uteču. Vezmu to přes obývák až k záchodu co byl dole a odtamtud uteču okýnkem. Jo, dobrej plán.
Celou trasu jsem měla v hlavě naplánovanou, jenom jsem čekala na vhodný okamžik.
Najednou se Theo přestal usmívat.
Sakra, odhalil můj plán?
Neměla jsem ale čas to zjišťovat.
Co nejrychleji jsem se rozeběhla k obýváku, Theo za mnou.
Vběhla jsem na záchod, zabouchla dveře, zamkla, stoupla si na záchod, otevřelo okýnko a snažila se protáhnout ven.
Vtom se rozrazily dveře, něčí ruka mě chytila za nohu, škubla a já se svalila na zem u záchoda.
Theo se nade mnou skláněl, obě ruce mi jednou rukou držel za hlavou, druhou rukou mě držel pod krkem.
,,Myslel sis, že mi utečeš? Chell, děláš, jako kdyby jsi v nadpřirozeném světě teprve začala chodit." Řekl ironicky.
Přerývaně jsem dýchala, tolik jsem se bála.
,,Zabiješ mě?" Zeptala jsem se s vražedným tónem v hlase.
Theo se pousmál.
,,Ne, nezabiju tě. I když bych mohl, už pro mě nejsi důležitá. Ale nerad si špiním ruce když nemám důvod ani motiv." Mrkl na mě.
,,Tak co chceš?" Vyštěkla jsem na něj.
,,Co chci? Chci smečku. Za chvíli ji budu mít. Můžeš v ní být, jestli chceš."
,,Nikdy." Podařilo se mi ze sebe dostat.
Theo pokrčil rameny.
,,Škoda. Ale nechci, aby jsi mi zkazila moje plány."
,,Jak asi, když už jsi sám přiznal, že smečku skoro máš?" Nechápala jsem. Najednou jeho slova nedávala žádný smysl.
,,To se ještě uvidí."
Pustil můj krk a vzadu za opaskem měl nějaký předmět. Byla tma, takže jsem moc neviděla co to přesně bylo, ale asi to bylo celkem těžké.
Určitě dost těžké na to, aby mě to omráčilo ale nezabilo.
Potom jsem už neviděla nic, jenom tmu.
Zase.