Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

25.

Následující dny a měsíce se ode mě Liam nehnul ani na krok.
Dokonce jsem už začala chodit do školy.
Ráno mě Liam pokaždé vyzvedl, šli jsme spolu ruku v ruce do školy, avšak nechodili jsme spolu. Bylo to něco víc než přátelství, ale zároveň míň než vztah.
Nikdy jsme se nelíbali, náš jediný polibek byl jenom v autě po bowlingu.
Když jsme ve škole měli společnou hodinu, vždy seděl buď vedle mě, přede mnou a nebo za mnou.
Když jsme měli hodinu každý jinde, po hodině na mě čekal před třídou, chytil mě za ruku a doprovodil mě do mé další učebny.
Mimo školu byl pořád u mě doma, dělali jsme spolu úkoly, pomáhal mi s učením, dokonce i když jsem usínala tak byl u mě. Během noci se potom nějak vytratil, ale ráno mě zase čekal před dveřmi.

,,V poslední době jsi nějak rozkvetla." Usmála se na mě jednou takhle máma u večeře.
Zvedla jsem hlavu od jídla, podívala se střídavě na ni a na Scotta. Oba se na mě koukali a usmívali se na mě.
Taky jsem se usmála.
,,Jo, asi jo. Cítím se celkově líp."

Po večeři jsem mámě pomáhala s úklidem nádobí. Dneska večer jde Scott se Stilesem ven, ale až přijdou, tak mám od bratra slíbeno, že si něco zahrajeme a strávíme spolu nějaký čas. Máma jde taky pryč, musí ještě do práce.
Takže jsem domluvená s Liamem, že přijde, abych tady nebyla tak sama.
Máma myla nádobí, já ho utírala a uklízela.
,,No a.. ty a Liam.. jak to mezi vámi je?" Zeptala se s úsměvem máma.
,,Jsme jenom kamarádi, mami." Uchechtla jsem se.
,,Ano, já vím. Jenom.. mi přijde, že jsi fakt jiná. Lepší. Vypadáš v pohodě." Usmála se na mě láskyplně máma.
Položila jsem utěrku a otočila se na mámu.
,,Víš, když jsem s Liamem, tak.. tak dokážu na všechno co se stalo zapomenout. Nevím čím to je, ale s ním se cítím lepší. Jako kdybych na nic nebyla sama, on je ten, kdo mě drží nad vodou." Vykoktala jsem ze sebe nesměle.
Máma se ke mně otočila celým tělem a objala mě.

,,Ahoj, Liame." Pozdravila jsem ho když jsem mu šla otevřít dveře.
,,Ahoj, Chell. Tak co, kolik máme teda času?" Zeptal se s úsměvem a vešel dovnitř.
,,No, Scott se Stilesem přijdou tak v deset a máma bude pryč až do rána. Takže máme čas do deseti." Odpověděla jsem s úsměvem a kráčejíc po schodech nahoru do mého pokoje.
Jakmile jsme vešli do mého pokoje, sedla jsem si na postel a povzdechla si.
,,No, tak co budeme dělat?" Koukla jsem se s povzbudivým výrazem na Liama.
Bylo vidět, že nad tím přemýšlí.
,,No.. mohli bychom si třeba zatancovat." Mrkl na mě.
,,Jak to myslíš?" Tvářila jsem se nechápavě.
,,Normálně." Usmál se.
Vzal mě za ruku, čímž mě zvednul z postele. Omotal mi moje ruce kolem krku a těmi svými mě chytil okolo pasu. Začal se se mnou pomalu kolébat ze strany na stranu.
,,Ale vždyť nehraje hudba." Začala jsem se smát.
Připadala jsem si trochu jako idiot, když tady takhle "tančíme" bez hudby.
Najednou se ode mě Liam trochu odtáhl, zhasnul v pokoji světlo, vytáhl z mého šuplíku svíčky, zapálil je a rozestavěl je podél mého pokoje po parapetech, skříních a komodách.
Když byl hotov, otočil se ke mně.
,,A to vadí?" Povzbudivě se na mě usmál.
Chvíli jsem dělala že přemýšlím, ale pak jsem se taky usmála, přišla k němu, omotala mu ruce okolo krku a on mi dal ty svoje kolem pasu, a pokračovali jsme v kolébání.
Po nějaké době jsem mu svoji hlavu položila na rameno a zavřela oči.
S ním jsem se cítila v bezpečí. Nevěděla jsem, jestli to je láska, nebo něco jiného, ale bylo to silné. Na Thea jsem v té době ani jednou nepomyslela. Bylo to Liamem. Zajímalo se o mě, staral se o mě, měl mě rád. Nebyla jsem mu jedno. A to mě naplňovalo. Dokázal mě uklidnit jako nikdo předtím.
Po chvíli jsem otevřela oči a pomalu se od něj odtáhla.
,,Za chvíli bude deset, musím se jít osprchovat, potom už se mi nebude chtít." Řekla jsem pomalu.
,,Dobře." Řekl jenom a jemně se na mě usmál.
Vzala jsem si svoje krátké kraťásky na spaní, tílko a podprsenku.
Vyšla jsem z pokoje a zavřela se do koupelny. Dneska si nechám odemčeno, nikdo sem nevtrhne.
Začala jsem se svlékat. Moje jizvy už nebyly tolik vidět, pomalu se hojily.
Když jsem byla celá svlečená, vlezla jsem si do sprchovacího koutu, zatáhla závěs a pustila na sebe horkou vodu. Voda mi stékala po hlavě a vlasech, až na obličej.
Vždycky jsem takhle dokázala stát několik minut, bylo to dokonalé odreagování.
Stála jsem ve sprše pod horkou vodou, měla zavřené oči a nechala své myšlenky volně plout.
Dokonce jsem nereagovala, i když jsem ucítila jemný závan otevření dveří.
Po chvíli jsem uslyšela a taky uviděla, jak se závěs trochu rozevřel, ale potom zase vrátil zpátky. Chtěla jsem se otočit, ale v tu chvíli mě někdo jemně chytil za ramena a otočil zpátky čelem ke zdi.
Ty ruce bych poznala i po slepu.
Liam.
Cítila jsem jeho ruce, jak přejíždějí po mých pažích nahoru a dolů.
Cítila jsem jeho rty, kterými mě líbal zezadu a ze strany na krku.
Strašně moc jsem se chtěla otočit a líbat ho na rty. Ale rozhodla jsem se, že si tohle budu ještě chvíli užívat.
Cítila jsem na zádech jeho tvrdost, ale nereagovala jsem na to. Celkem mě udivilo, že v tomhle se Liam ovládat dokáže.
Po chvíli jsem se k němu pomalu otočila čelem.
Zvedla jsem jednu svoji ruku a položila ji na jeho hruď, zatímco tou druhou jsem ho chytila za paži, přesněji řečeno za jeho svaly.
Chvíli jsme se o sebe opírali čely, ale potom mi svou rukou zvedl hlavu a začal mě líbat. Myslím jako doopravdy líbat.
Tohle bylo poprvé, co jsme se líbali.
Jemně mě přitlačil na zeď z kachliček, které trochu studily, ale mně to nevadilo.
Jednou rukou mě držel za pas a tou druhou mi přejížděl po boku nahoru a dolů.
Obouma rukama jsem si ho omotala okolo krku.
On najednou svojí rukou sjel níž, k mému stehnu, a odtamtud až k mému rozkroku.
Bylo to něžně a pomalé, ale zároveň rychlé na to, abych si včas uvědomila, co se to děje.
Něžně mě hladil, já začala trochu zrychleně dýchat.
Ještě víc mě vzrušovalo to, že jsem jeho tvrdost cítila teď už na svém břiše.
Avšak se stalo najednou to, co jsem nechtěla, aby se stalo. Nebo spíš, jsem se toho bála.
Cítila jsem, jak Liamův jeden prst pomalu zajíždí do mě.
Nevím proč jsem takhle zareagovala, ale prudce jsem se od něj odtrhla a čapla ho za ruku, čímž jsem mu dala najevo, že tohle nechci.
Zarazil se, odtáhl se ode mě a koukal na mě omluvným výrazem.
Chvíli na mě takhle koukal, potom se ale nějak vzpamatoval.
,,Promiň." Řekl potichu, otočil se a vyšel ze sprchy. Po asi třech minutách, kdy se asi oblékal, jsem ucítila závan průvanu otevřených dveří.
Ještě několik minut jsem ve sprše stála a přemýšlela, co se to právě stalo. Co jsem já udělala.
Co když odejde? Co když už se se mnou nebude chtít bavit? Udělala jsem dobře, nebo špatně že jsem ho odmítla? A měla jsem to vůbec nechat dojít takhle daleko?
Asi po deseti minutách jsem vypla vodu, vylezla ze sprchy, utřela se ručníkem, dala si podprsenku, kraťásky a tílko a vyšla z koupelny.
Pomalým krokem jsem šla ke svému pokoji.
Otevřela jsem dveře.
Byl tam.
Liam tady pořád byl.
Seděl na mé posteli, už oblečený a vypadal, že přemýšlí.
Když jsem vešla do pokoje, zvedl ke mně hlavu.
Nadechla jsem se.
,,Liame, já..." Začala jsem.
,,Ne, nic neříkej. To je dobrý. Chápu to." Vstal a šel ke mně.
Zakroutila jsem hlavou.
,,Nechtěla jsem, aby..." Začala jsem znovu.
Ale on mě zase přerušil.
,,Michelle. To je dobrý. Já jenom.. nechal jsem se asi unést. Nechci, aby sis myslela, že mi jde jenom o to jedno, nebo tak něco. Mám tě rád. Fakt hodně. A možná k tobě cítím i něco víc, ale... Nechci aby jsi měla pocit, že na tebe tlačím." Chytil mě přitom za ruku.
,,Liame.. já.. taky tě mám ráda, ale bohužel ti nemůžu říct to co ty mně. Teda, aspoň zatím ne. Je pravda, že když jsem s tebou, cítím se líp. Mnohem líp. Ale potřebuju čas." Stiskla jsem mu ruku.
On se ke mně nahnul, dal mi pusu na čelo.
,,Budu čekat. Zítra si uděláme výlet. Přijdu pro tebe."

,,Nazdááár, jak je, kočko?!"
Proboha, proč ten Stiles musí být vždycky tak hlučný.
Řekla jsem si, když jsem Scotta a  Stilese pouštěla do svého pokoje.
Scott se na mě zadíval takovým tím "asi jsem ho sem neměl brát, co?" pohledem.
Od deseti do půlnoci jsme hráli Čoveče, nezlob se, kostky, karty, pexeso, domino a všelijaké jiné hry.
Kluci se bavili, dokonce přišlo i na hádky. Ale já jsem se přetvařovala. Musela jsem stále myslet na Liama.
Na to, co se dneska stalo.
Na to, co jsem udělala.
Na to, co jsem neudělala.
Na to, co jsem mohla udělat, ale neudělala.

V noci jsem nemohla spát. Pořád jsem se převalovala. Liam tady tentokrát nebyl. Nebyla jsem už zvyklá spát sama.
Když už jsem to nemohla vydržet, odhodila jsem deku, vstala z postele, vyšla ze svého pokoje a šla do pokoje Scotta. Ani jsem se neobtěžovala klepat.
Prostě jsem tam pomalu vešla a připlížila se k bratrově posteli.
,,Scotte?" Řekla jsem tak nahlas, aby ho to probudilo.
Scott okamžitě vyletěl z postele.
,,Co, co se děje?!" Chudák, asi si myslel, že se mi zase něco stalo.
,,Nic, jenom nemůžu spát." Uklidnila jsem ho arogantním tónem.
,,To je vše?" Nechápal trochu, ale zase se usadil do své postele.
,,Mohla bych dneska spát s tebou?" Zeptala jsem se jako malá holčička. Koneckonců, byla je jeho sestra. Ta mladší. Takže by mu to, snad, nemuselo vadit.
,,Jo, jasně." Převalil se na druhou půlku postele, zatímco já si lehla vedle něj a zachumlala jsem se pod deku.

Čauky, lidi! Za chvíli jsou tady Vánoce, tak doufám, že se aspoň trochu těšíte 😂😅😌💕 nicméně, doufám, že se Vám tahle kapitola líbila, byla o trochu delší než je mým zvykem, ale chtěla jsem to mít všechno pohromadě a hlavně myslím, že kdybych zase nechala otevřený konec, tak mě spousta čtenářů asi uškrtí 😂
Tak zase příští týden 🙋