Wolf's Love ( Teen Wolf FF )

34.

,,Budeš s tím lomcovat ještě dlouho?" Zeptala jsem se otráveně, když mě už asi poněkolikáté probudil rachot mříží, jak se je Theo snažil rozbít.
Mrzutě se na mě otočil.
,,Tak promiň, že chci ven." Odfrkl a zase se otočil zpět k mřížím.
Jenom jsem zakroutila hlavou a pozorovala ho. Byl lo vtipné, jak se snažil, ale zároveň mi ho bylo i líto, protože si určitě musel myslet, že je slabej, když s tím nemůže nic udělat. Najednou jsme uslyšeli hlasy. Theo se na mě otočil a já vyrazila k mřížím a postavila se vedle něj.
Ze dveří vyšel pan Stilinski s Liamem v závěsu.
,,No konečně, pusťte mě ven." Oddychla jsem si.
,,To nemůžu, Chell." Odpověděl mi Stilinski trochu posmutněle.
,,Jako proč?" Nechápala jsem.
,,Jakmile to otevřu, ten pobuda vedle tebe se vyhrne ven. A jeho pustit nechci." Pan Stilinski se nevraživě koukal na Thea.
To jako vážně? Teď tu kvůli němu budu trčet. Opravdu jsem teď měla chuť ho zabít. Vražedně jsem se na něj podívala, Theo však jenom pokrčila rameny a rozhodil rukama, jako kdyby chtěl říct, že za to přece nemůže, že mu nikdo nevěří.
Potom se otočil na Stilinskiho a začali se tak trochu dohadovat. Já jenom koukala z jednoho na druhého a pozorovala je, zatímco Liam se snažil Stilinskiho popohnat, jelikož se blížili Ghost Riders a nebyl čas.
,,Fajn, pustím tě. Ale něco za něco." Řekl nakonec pan Stilinski.
Trochu jsem nechápal, co by zrovna on potřeboval od Thea. Tak jsem se na něj zkoumavě zadívala a čekala, co řekne.
,,Řekni mi něco o mém synovi." Řekl Stilinski neutrálním tónem a probodával Thea pohledem.
Já se podívala na Thea a čekala jsem. Chvíli mlčel, jako kdyby nevěděl, co má říct. Nebo spíš to ani nechtěl říkat.
,,Dobře." Řekl pan Stilinski a už odcházel z cely, když jsme s Theem začali oba lomcovat s mříží.
,,Ne!!" Zakřičeli jsme jednohlasně.
,,Idiote!" Zvýšila jsem na Thea hlas.
Theo se na mě podíval a bylo vidět, že přemýšlí.
,,Co je?" Proč na mě zase zírá?
,,Byl chytrej. Váš syn. Stiles." Řekl Theo k panu Stilinskimu, ale pořád se díval na mě.
Pan Stilinski se zastavil ve dveřích a otočil se k nám.
To už se Theo taky na něj podíval, konečně.
,,Dost chytrej na to, aby mi nevěřil. A taky.. se snažil přede mnou lidi chránit." Zase se podíval na mě.
Začínala jsem to trochu chápat. Jako že Stiles se snažil ochránit mě, před Theem? To je možný. Ale já si na to nepamatuju, zatím.
Cvakl zámek. Stilinski odemkl a pustil nás.
Vyběhli jsme z cely a všichni čtyři jsme běželi k východu, ale najednou se odněkud objevili Ghost Riders. To ne. Už zase.
Pan Stilinski, Liam a Theo se na mě podívali a řekli, abych rychle běžela ven do auta a schovala se tam, že přijdou.
Sice se mi zase nelíbilo, že se musím schovávat, ale poslechla jsem. Nechtěla jsem zase být zavřená v cele, když jsou všude Ghost Riders a unášejí lidi. To už bych taky musela být s Theem asi pořád.
Hned před stanicí stálo auto, tak jsem do něj vlezla. Na zadní sedadlo, samozřejmě.
Zůstala jsem tam asi pět minut, než se přiřítili Theo a Liam. Bez Stilinskiho.
Oba rychle nasedli do auta.
,,Kde je Stilinski?" Zeptala jsem se hned, co za sebou zavřeli dveře.
Neodpověděli mi. Dosadila jsem si to sama.
,,Dělej, Liame. Nemáme čas!" Ohradil se Theo na Liama.
Liam držel papírovou krabici, ve které byla spousta klíčů. Z jejich "hádky" jsem pochopila, že hledají klíč k autu.
Založila jsem si ruce na prsou, vydechla a západka do sedadla. Skvělý. Takhle tady budeme celou noc a ještě nás odnesou Ghost Riders.
Asi po třech minutách Liam konečně vytáhl ten správný klíč a auto nastartovalo.
Oba kluci se začali radostně smát a tleskat. Jako vážně? Odkdy jsou najednou kámoši? Ale nejvíc mě asi překvapilo to, že jsem Thea takhle nikdy neviděla.

Zastavili jsme před nemocnicí. Zůstala jsem ještě chvíli sedět v autě a přemýšlela jsem. Celou cestu jsem mlčela a jenom ty dva pozorovala. Sama jsem nevěděla, co vlastně cítím. Jedna moje stránka oba dva nesnáší a chce je zabít. Ale ta druhá je má strašně ráda.
Kluci se venku začali hádat. Tak tohle ne. V téhle chvíli opravdu ne.
Vyskočila jsem z auta a snažila se je usměrnit.
,,Dost! Přestaňte!" Zakřičela jsem.
Oba ztichli a podívali se na mě.
,,Copak to nevidíte?! Teď není čas na hádky, ani na návnady. Přestaňte se už laskavě chovat jako malí a chovejte se jako dospělí. Pro tentokrát." Řekla jsem už mírněji a prošla kolem nich do nemocnice.

,,Tak tam nevlezu." Ohrnula jsem nos, když Liam otevřel železná dvířka od "skříňky"( nevím, jak se tomu říká xddd ) , do které se dávaly mrtvoly.
,,Já taky ne." Souhlasil se mnou Theo.
Liam hned dvířka zavřel, protože usoudil, že by to asi taky neudělal.
Otočil se na nás a vypadal, že přemýšlí. Potom jakoby konečně dostal nápad a šel pro velký, dlouhý železný stůl, který začal tlačit ke dveřím, aby zabránil tomu, kdyby sem někdo šel.
,,To je ten tvůj super nápad? Přitlačit stůl je dveřím a doufat, že ho Ghost Riders neodtlačí?" Pronesl sarkasticky Theo.
Musela jsem mu dát za pravdu. Nápad to byl opravdu špatný. Spíš až moc obyčejný. Ten stůl uzvedne Liam sám, natož Ghost Riders, kterých bude víc.
,,Máš snad něco lepšího?" Otočil se k nám Liam a rozhodil rukama.
,,Já jo." Ozvala jsem se.
Oba se na mě nechápavě podívali.
,,Budeme bojovat." Řekla jsem prostě.
,,Ty chceš bojovat? Ty?" Ukázal na mě Theo prstem.
,,Máš s tím nějakej problém, Raekene?" Otočila jsem se k němu celá a založila si ruce v bok.
Chvíli na mě koukal, povytáhl obočí, stáhl ruku a usmál se.
,,Vlastně ne." Řekl to takovým tím tónem, který mi říkal, že ví, že kdyby protestoval nebo se se mnou hádal, přišel by k úhoně.
,,Fajn." Řekla jsem a otočila se zpět na Liama.

Boj jsem si teda představovala jinak. Vlastně, představovala jsem si ho všelijak. Jenom ne tak, že budeme před Ghost Riders utíkat přes celou chodbu. Zastavili jsme se před výtahem. Theo začal zběsile mačkat knoflíky.
,,Tak dělej!" Popohnávala jsem ho.
,,Jasně, budu mačkat rychleji, že jo." Ucedil sarkasticky.
Liam přiběhl k nám. Theo ho najednou chytil za tričko a hned, co se výtah otevřel ho hodil dovnitř.
,,Tak tohle snad nebylo nut.." Chtěla je namítnout, ale nedořekla jsem větu.
Theo přitisknul svoje rty na ty moje.
Když se odtáhl, jemně, ale silně mě odstrčil do výtahu k Liamovi.
,,Ale bylo. Jsem přece návnada."
A dveře výtahu se zavřely.

Takžeeeee... Jsem tu zas s novou kapitolou xd omlouvám se za minulý týden, že byla kapitola taková nudná a že jsem ani toho moc neokecala, ale neměla jsem moc čas a ani náladu to nějak okecávat nebo tak, tak snad jsem vás nějak neodradila 🤣😂
Doufám, že se tahle kapitola líbila víc 😅🔥