Millimeters

243 27 5
                                        


Ležel jsem v posteli a zíral do stropu, po kterém se zrovna promenádoval nějaké brouk, jako by mu to tam patřilo. Ono mu to tam skoro patřilo, jelikož mi můj pud sebezáchovy našeptává, že jakmile má něco více než čtyři nohy, není dobré se tomu přibližovat na méně než pět kilometrů, takže jsem nebyl schopný to odstranit.

Přemýšlel jsem, proč holky říkávají svým klukům "brouku". Přijde mi to krajně nechutné. A taky spolu nemají brouk a kluk téměř nic společného. Některé slečny se domnívají, že snad jen mozkovou kapacitu...

Takhle po ránu mívám opravdu černé myšlenky - kromě přemýšlecích schopností hmyzu je to třeba vylití kávy do klávesnice, nedostatek jídla v rozvojových zemích, či Morgan Freeman. Možná je to tím, že dneškem započínají mé taneční lekce.

Mám z toho husinu i na místech, kde jsem si myslel, že to nejde...

"Hele, seš nějakej zelenej...to sis přes prázdniny vařil sám, nebo co?" zašklebí se Bob, který zrovna sedí vedle mě a snaží se jablkem protlačit kružítko. Nechápu, proč má u sebe kružítko, když jsme na jazykové škole a vlastně ani nechápu, proč má u sebe to jablko, když tvrdí, že nejí nic, co se jmenuje ovoce. Respektive nic, co se nejmenuje maso.

Je to docela kuriozita, tendle chlapík. Má punkovou kapelu, se kterou zkouší každý pátek ve sklepě svých rodičů. To by zas tak divný nebylo, kdyby ho jeho rodiče nevykopli už před rokem z baráku. Vždycky počká, až vypadnou na víkend a potom tam vnikne. Tvrdí, že přece "nebude platit za tu pitomou elektřinu, kterou ty kytary sežerou, no ne?".

"Nějak nemám moc dobrej pocit z toho, co se bude dít večer..." přiznám a nevinně pokrčím rameny, jako víla, která ztratila věneček při úprku před Smolíčkem Pacholíčkem...

"Počkej...jakože bude dneska...?" přiklonil se ke mně Dan a rukama naznačil, že mám hrůzu z domnělého koitu. Nikoliv. 

"Ty dneska budeš někomu...vstupovat do chrámu zaslíbeného?" zamrkal Bob zaraženě a zatřepal hlavou. Když by věděli, nemluvili by o chrámu, ale spíše o jeskyni. Nechutná představa.

"Vždyť máme ty taneční!" vyjeknu jako afektovaná fanynka, která chytne pod podiem kus oblečení své oblíbené popové hvězdičky a podívám se kolem sebe, jelikož mám pocit, že se na mě otočilo víc hlav, než bych si přál. 

"Hele, v klidu, jo? Když budeš mít něco v krvi, půjde to samo. Navíc je to super příležitost. Plno holek..." zazářil Bob.

"Holek v mini..." doplnil jej zkušeně Dan.

"Jo a krásnejch holek..." pokračoval Bob.

"Jo a krásnejch holek v mini..." nedal se odbýt Dan.

"Chápu, že slovo "mini" ti holka řekla už milionkrát, ale nemusíš to sem furt tahat. U pisoáru už jsem stál několikrát vedle tebe" utrousil Bob a zadíval se na Dana dosti podrážděně.

"Takže si s trochu štěstí i užijeme. A nemyslím tím krásný taneční zážitek..." ušklíbnul se Bob a prohnul se v zádech, jako už by se připravoval na večerní fyzickou aktivitu.

"Jo, pokud sis neštrejchnul od té doby, co ses rozešel se svojí bejvalkou..." zamrkal na mě Dan, načež se Bob rozesmál. 

"To bych neřek. Nevíš, jak na něj holky letí? Vždycky přijdou nejdřív za ním a když on je pošle do kelu, pak to až zkusí na nás. Ty nejhezčí většinou odejdou..." dodal Bob po chvíli a zakabonil se. To je jako by za ním chodili kluci, kteří by mu nabízeli styk zdarma. Je to sice báječná nabídka, ale je to jako vyhrát potahy do auta...když nemáte auto.

"Možná je to tím, že někde na netu kolujou moje fotky ze sprchy...a ty holky to našly..." zaculím se.

"Spíš tě našly v nějaké scéně z filmu pro dospělé..." podotknul Dan a šťouchnul do mě.

"Říkám, že mám brigádu..." zažertuju a snažím se násilně usmát. Nerad se směju vlastním vtipům, i když leckdy sám sebe dost pobavím. Třeba když se ráno podívám do zrcadla. Nebo když uklouznu ve sprše a abych si nepřipadal jako úplnej trotl, tak řeknu, že jsem se setkal se sadistickou erotomankou.

Takže mi večer nezbývalo nic jiného, než do sebe kopnout pár panáků nějakého průhledného hnusu a jít.

Před vchodem do budovy postávaly skupinky lidí a všichni kouřili - očividně nervozní z toho, co je čeká. 

Možná, že kdybych si dal do pusy šumivý bonbon, upadnul na zem a zahrál, že mám vzteklinu, tak bych tam nemusel. Horší je, že jsem si všechny bonbony nechal doma...


Shoe polish /FRERARD/Kde žijí příběhy. Začni objevovat