Shoe polish /FRERARD/

Space between us

Frank se spěšně dopravil domů posledním trolejbusem. Bylo těžký se v tomto dopravním prostředku nepozvracet, protože měl v krvi tak tři promile a hlava se mu točila naprosto nemyslitelným způsobem.

Plakal. Seděl na zadním sedadle a plakal. Řidič trolejbusu se ho ptal, jestli mu může nějak pomoct. Ale nemoh. Nikdo mu už nepomůže. Nebo si to tehdy alespoň myslel.

Potácel se domů okolo popelnic, pochcanýho obrubníku a obrovskýho parkoviště.

Říkal si, že to musí urovnat. Byla to hloupost. Největší hloupost říkat Gerardovi tydle hnusný věci. Bylo mu blivno. Ze sebe, z toho chlastu, ze svýho posranýho života.

Opřel se o velký javor před domem a zvracel. Dvakrát. Bylo to dost vysilující a hlasitý - viděl všechen ten chlast co vypil. Ale to, že zvracel mu nepomohlo...jeho krevní řečiště už si všechen alkohol vytáhlo a teď mu ovládal celičký tělo.

A v tu chvíli mu ta myšlenka vlezla do hlavy. Protivnej šváb který bzučí a nenechá vás  v klidu spát celou noc.

Vytáhl z kabely klíče a zasunul je do zámku svýho auta. Byl tak pod vlivem, že se mu to povedlo až na potřetí. Tři - pohádkový číslo. Pousmál se toudle asociací a zbořil se na sedadlo řidiče.

Zasunul klíček do zapalování . Vvyjel z parkoviště. Směrem k baru.

A jak to tak bývá - když si něco moc přejete, tak se vám to splní.

Říká se, že vesmír vás vyslyší a podobný pitomosti. Ale ve skutečnosti je to tím, že tomu jdete naproti.

Frank a Gerard se chtěli setkat.

Frank a Gerard tomu naproti šli. Nebo spíše jeli.

Jejich auta se setkala při výjezdu z města. A když říkám setkala, myslím doopravdy.

Kov na kov.

Čelní náraz.

Šílenej hluk a podivně zamotanej obraz. Všecky barvy a světla, který za sebou ještě chvíli nechaly podivnej ocásek.

Chvíle klidu. A pak to přišlo. Procitnutí do novýho, ještě horšího...

Tma, pachuť krve a bolavej krk. Frank to musel hlavou napálit přímo do rámu okýnka. To, aby se nerozbil o volant zajistil  dobře fungující airbag.

Otevřel oči. Viděl strašnou hordu železa. Jeho auto  mělo úplně slisovanou kapotu na místě spolujezdce. Kdyby tam někdo seděl, je z něj jenom mastný flek. 

Jakmile se Frank pohnul, šíleně ho rozbolela ruka. Asi zlomená, nebo co. Naštěstí tam nebyl moc zaklíněnej, takže se zvládnul vyprostit ze spárů svý kovový smrti sám.

Vyškrábal se ven a upad na vozovku. Pořád ještě viděl dvojitě. Bylo to spíš tím chlastem, než nárazem jeho hlavy o vybavení automobilu. Kamínky mu zalízaly pod kůži. Byla šílená zima.

To auto, se kterým se srazil bylo v příkopě. 

Ale tam, uprostřed cesty...něco tam leželo.

Leželo to a brečelo. Celý od krve.

"F--franku. Ale já nepil, vážně, já nepil..." Gerard párkrát zalapal po dechu. Nohu mu amputovalo sklo a celý hrudník měl nepřirozeně zkroucený. 

Frank to celý viděl.

A byl ještě opilej. Ještě se mu věci  pořád jevily dvojitě.

Všecko to viděl dvakrát.

PS: Lidi, todle je konec. Další ze série mých  špatných konců. Doufám, že se vám to líbilo a hlavně - že to ve vás alespoň chviličku zůstane. Za každej ohlas  budu nesmírně ráda.

XOXOShe.