Shoe polish /FRERARD/

Lentils

Ublíženě jsem se na něj podíval.

"Tak to se omluvám, drahý pane, že neroztahuju nohy na počkání. Počkáte si?" rozhodím teatrálně rukama, jako bych odháněl imaginární hmyz a cítím, jak mi hněvem brní konečky prstů. Děje se mi to vždycky, když mi ujíždí nervy.

"Co?! Tím...tím jako narážíš na to, že jsem nějaká coura, když jsem nežil celý život v debilním celibátu?" oboří se na mě a v očích mu zajiskří takovým způsobem, že mám strach, že mě podpálí a bude se dívat na to, jak na mě hoří hadry a dýchat smrad z mýho vlastního, přepálenýho tuku.

Vystrašeně se na něj podívám a zatřepu hlavou.

"A-ale Franku, vždyť jsem to nechtěl říct. A ty to víš!" zavrtím hlavou. Jak ho může vůbec napadnout, že bych ho moh pokládat za něco tak...nízkýho. Teda v přenesený rovině.

Najednou se výraz v jeho tváři změnil. Byl jako krotký, laboratorní zvířátko, který vytáhli z klece a ono očekává elektrický šoky, bolestivý injekce a testovací dávku šamponu v očích.

Plakal.

"Frankie, to nic" složil se mi do náručí a nahlas se rozvzlykal. Jeho prsty mi bolestivě mnuly boční masu svalu na paži a celej se třásl, jako by byl elektrikářskej učeň, co si před výměnou žárovky zapomněl vypnout elektřinu.

"Nechu...nechcu ti říkat tyhle hnusný věci. Nechci se hádat, Gee..." vždycky, když mi takhle řekne, tak si vzpomenu na starý video, nahraný ještě na obyčejnou kazetu. Jsem tam já v dupačkách na pestrobarevný dece s medvídkama a moje máma ve vytahaným, hnědým tričku s kulatým výstřihem. Celou dobu mě tam oslovuje "Gee". Nepamatuju si, že by mi tak ještě někdy řekla. Vím to jen díky tomu videu, který už si stejně nemůžu pustit, protože přehrávač kazet někdo úplně bezcitně vyčlenil z provozu. Myslel jsem si, že už mě tak nikdo nikdy nenazve. Byl jsem o tom bytostně přesvědčenej. A teď, když mi tak říká Frank, dojímá mě to. Pokaždý.

Zlehka ho políbím na tvář a usměju se. Oči má tak zarudlé, jako by vyhuli Snoop Dogovu komůrku ročních zásob a plačtivě oddechuje.

"Nesnášim to. Když se mi tohle stane..." špitne, když se trochu uklidní a ukáže na svůj smutnej obličej, který, kdyby byl v reklamě na papírový kapesníky, tak stonásobně zvýší jejich prodej.

"...když se chovám jako holka" dodá poníženě. Jasně, být holka - na tom není nic špatnýho. Ale být kluk a chovat se jako holka, tak chodíte celou střední s papírkem "teplajzník" na zádech.

"No, alespoň se cítím víc jako heterosexuál" bože, co jsem to zas vypustil z pusy? To i psí játra jsou empatičtější, než já.

Frank se usmál a chytnul mě za ruku.

"Víš, ale snažím se...beru na to prášky. Předepsal mi je doktor, když jsem tam byl naposled" potáhnul a utřel si slzy do předloktí, aby neměl na tváři Plitvická jezera.

"Ukaž mi je" ne, že bych byl kdoví jakej lékárník, ale v chemii jsem občas dával pozor, navíc existuje šikovnej pomocník, kterej se jmenuje internet, a ten umí zjistit i to, kterej sráč šikanoval vaši tetu ze třetího kolene, když začala nosit rovnátka. Nějaký prášky nebudou nejmenší problém.

Odstranil si z výhledu pár vlasů, které se mu nalepily na obličej a vyndal z tašky malou krabičku s nápisem Esprolan.

"Možné nežádoucí účinky: Krvácení, poruchy sexuálních funkcí, delirium a koma. Vypadá, že to jsou dost slušný lentilky" protáhnu obličej a nadzvednu obočí. Todle vám někdo předepíše snad jenom když vás chce zabít, nebo vygumovat posledních deset let vašeho života.

"Ta lékárnice se na mě dívala dost divně, když jsem si tam pro to byl. A zdůrazňovala, že jenom jeden denně. Že je to prej dost silný" super. Musí být paráda fetovat na lékařskej předpis.

"Vlastně už jsem si týden nevzal" pípnul zahanbeně. Copak, Frankie, viděl jsi v kuchyni draka?

"Bylo mi po nich tak divně...měl jsem takovej divnej třes a mravenčilo mi v končetinách a vůbec to nebylo příjemný" ošil se, jako by mu byla právě do úst vpravena celá lžíce rybího tuku a párkrát zamrkal.

"Myslel jsem, že máš problém s žaludkem a ne s...hlavou" podíval jsem se na něj tázavě. Nervozně se ošil a poposedl si.

"No, to sice jo, ale když mě tam ti doktoři nic nenašli, tak si začali myslet, že to mám...no, víš" nakrčil nos a prudce vydechnul.

"V hlavě" sklopil pohled a pohladil zlehka mýho kocoura, který se dožadoval Frankovy přízně tak, že se mu hlavou otíral o lýtka.

"A já ani nevím, jestli je to pravda. Víš jak je to hrozný, když někdo podrývá tvý přesvědčení? Když ti něco je a ty si o tom přesvědčenej, protože ti to prostě JE a ostatní ti nevěří? Ale ti ostatní ti to říkaj tak dlouho, až začneš pochybovat nad tím, co si myslíš" zakroutí hlavou a svěsí ramena v rezignovaném gestu. 

"Je mi blbě ať jím, nebo šoustám nebo se směju. Pořád. A já kvůli tomu začínám pomalu ale jistě šílet. Měl si někdy pocit, že umřeš? Měl jsi někdy strach, že umřeš, Gerarde? Já ho mám pořád. Obklopuje mě jako mouchy kravský lejno a nejde se toho zbavit" třesou se mu ruce a já chci něco říct, ale nenapadá mě jediná věta, kterou bych tuhle situaci ještě víc nezhoršil.

"Doufal jsem, že se to spraví když si někoho najdu, ale nepomohlo to. Bude to znít asi dost hnusně, ale našel jsem si tě schválně. Potřeboval jsem někoho" s těmito slovy se mi podíval do očí.

Potřeboval jsem někoho . 

Bylo úplně jedno koho. 

Vypadal jsem jako snadná oběť? 

Cukal mi spodní ret a strašně mě studily ruce. Cítil jsem hořkou vlnu odpornýho zklamání, která mě paralyzovala do posledního svalu. 

"Ale jsem rád, že jsi ten někdo byl zrovna ty"