Shoe polish /FRERARD/

Fold-out couch

Všichni v ten moment zmlkli a dívali se našim směrem. Asi to pokládali za výraz nepopsatelné lásky. Jasně, Frank se sice napil, ale měli by si uvědomit, že nejsem jeho první partner. Mohl tak šíleně milovat svýho ex. Nebo toho křečka, který se zbláznil, protože ho Frank dal do kulatýho akvárka a ten chlupatý pitomec běhal dokola tak dlouho, až z toho dočista natáhnul brka. 

Když dokončil svůj mocný lok, přiložil si okraj plechovky ke spodnímu rtu a zadíval se na mě takovým tím pohledem, který na vás udělá pětiletá holčička, když má zarecitovat básničku o bramboře a neúnosně se stydí. Měl jsem chuť se na něj vrhnout a vynutit si i ty nejmenší dotyky, který by mohl mému lačnícímu tělu poskytnout. Nemohl jsem se toho nabažit a vždycky, když jsem s ním byl v jedné místnosti, tak má potřeba ukájení fyzickým kontaktem rostla rychleji než Jackova kouzelná fazole.

Tu blbost jsme hráli ještě asi hodinu. Bylo to na nic, protože jsem se o nikom nedozvěděl nic novýho. Dustin nikdy nic s nikým neměl, Dan skoro měl, ale pak to vždy mistrně pokálel a Bob je nechutný hovado ve všech ohledech. Něco málo jsem vyzvěděl o Frankovi, ale byly to poměrně nepodstatný věci, kupříkladu že ukradl žvýkačky v samoobsluze a jako malý solil slimáky - což je poměrně znepokojující, ale stále ještě únosný.

"Hele, co si dát něco k jídlu? Pizzu?" zahuhlal Bob poté, co dožvýkal desátý chlebíček. Zrovna on má co živit, ale co je moc, to je moc. Každopádně mi to přišlo vhod, protože už jsem tu nechutnou pastu z lososa nemoh ani cítit.

"Fajn, dáme si něco na půl? Co jíš?" podíval jsem se na Franka a projížděl podivné názvy na stránkách pizzerky. 

"No, skoro všechno...kromě masa" pokýval hlavou a zaměřil se na miniaturní písmenka v letáku zdejší rádoby italské restaurace. Italský na tom podniku bylo snad jen to, že tam po sobě kuchaři vždycky šíleně řvali, což bylo slyšet, když jste ten lokál obcházeli zprava, jelikož jste se ocitli poblíž kuchyně.

"Tak co tahle...je tam kukuřice, sýr, šunka..." začal jsem diktovat.

"Šunka, Gerarde, šunka. Nerad ti to připomínám, ale uzeniny se dělají z prasečích kůží a koňskýho skrota. Taky je to maso" otřepal se a nabral barvu čerstvě posečené trávy. Netušil jsem co je to skrotum, každopádně dle jeho výrazu to nebylo asi nic dvakrát lahodnýho.

Bob se začal hurónsky řehtat a poručil si salámovou.

No, co vám budu povídat, na žraní pizzy, srkání piva a hodnocení žen v pořadu "Zhubni nebo přiber" není nic bohulibýho, ani zábavnýho.

"Kluci, taky je vám tak...těžko" protáhl Dan obličej, když seděl už asi půl hodiny úplně rozvalený na křesle a těžce oddychoval. "To tě Bůh trestá - obžerství, ty pacholku!" zahalekal Dustin a protáhnul se.

"Ještě bych něco zobnul" zamrkal Bob a s chutí vyluxoval všechny zbývající kousky jídla, které se povalovaly na talířích. Byl jako já, když jsem ve dvou letech žral všechno, co se válelo na zemi. A víte, na zastávkách se často povaluje dosti vajglů a podobných výživných dobrot.

Dan tedy oddychoval na sedačce, Bob se stále ještě živil a Dustin něco vehementně vpisoval do svého telefonu. Nejspíš zase nějaká kamarádka, nebo něco. Nebo spíš deset kamarádek. Udivuje mě, že to stíhá takhle obhospodařovat. Já mám jenom Franka a občas mi přijde, že bych mu moh odpovídat na zprávy častěji a ne se mezi odpověďmi najíst, vykoupat kocoura a hledat trsátko.

Položil jsem Frankiemu hlavu na rameno a snažil si přes skuhrajícího Dana užívat vzájemné blízkosti. Přejížděl jsem mu ukazováčkem přes dlaň a lehce zajížděl mezi jednotlivé prsty. Doufám, že to ostatní nebrali jako nic pobuřujícího.

"Hele, já padám, protože bych byl nerad, kdybys po mě musel umývat záchod, nebo něco podobnýho" loučil se s náma ten blbec a přitom se držel za břicho, který bylo zřejmě zmítaný divnou křečí - vyvolanou nejspíše horkou pizzou a studeným pivem. Slabší kousek, co k tomu říct.

"Vypadáš jako by ti praskla voda" zachechtá se Bob a odprovodí svého kamaráda ke dveřím.

"Přespíte?" podívá se na nás Bob, jen co se vrátí do obýváku. Já jenom pokrčím rameny a tázavě se podívám na Franka.

"Pokud ti to nebude vadit" zaculí se Frank a šťouchne do Dustina. "Můžeš ležet mezi náma, puso" nakrčí nos a vysrkne zbytek piva z plechovky.

"Hele, nepotřebuju být svědkem vaší rozverný noci. Já bych se rád vyspal, na rozdíl od vás. Navíc jdu zítra bourat koupelnu, tak bych se nerad dneska zboural já sám. Musím být použitelný. A vzhledem k tomu, že jsou dvě ráno" podotkne přechytřele a užuž se souká do své kožené bundy. Zbabělec. Stejnak by spal s Bobem a jeho pěti kočkama vedle v pokoji, nikoli zde s námi v obýváku. Pornoprůmysl patří mezi nejlukrativnější, takže nevidím jediný důvod, proč mu to dopřát zadarmo.

"To jsme se jich ale hezky zbavili, což?" zavrní Frank, když už vedle sebe ležíme pod dekou na rozloženém gauči a dovnitř proniká jen tlumené, nažloutlé světlo pouličních lamp a občasné zahalekání místní mládeže, vracející se z nějaké bezduché taneční zábavy, kde je hlavní hvězdou Michal David revival. 

"Gee, můžu se tě na něco zeptat?" pípnul nesměle a zřejmě byl rád, že mu nevidím do obličeje. Zabručel jsem na souhlas a čekal, co z něj vypadne.

"Víš, ty si opravdu nikdy s nikým...nebyl?" cítím, jak divný pocity má, když to slovo vyslovuje. Celý dotaz ve mě zarezonoval. To jsem fakt divnej, že jsem ještě nikoho neokrouhnul za barem?

"Vždyť ještě nejsem tak starý, aby bylo divný, že jsem...panic. Jo, kdybych bydlel ve čtyřiceti u mámy a můj nejerotičtější zážitek by byl omývání intimních partií hlavní vedoucí na táboře, byla by to jiná..." zašeptal jsem, ale byl jsem přerušený chichotem svýho spolunocležníka.

"Neudivuje mě to kvůli tomu, kolik ti je, Gee. Spíše, proto, jak vypadáš a jak se chováš...a prostě. Nedokážu pochopit, jakto, že tě nikdo neobjevil. Jak zatraceně seš úžasnej" šeptnul a vtiskul mi drobnou pusu na tvář. Páni, todle začíná být zatraceně romantický. Škoda, že tady Bob nemá nějakou kytku, který bychom mohli otrhat okvětní lístky a rozbordelařit je všude po místnosti.

"Je to složitý. Nikdo neví, že se mi líbí kluci...ještě pořád jsem ohledně tohodle tématu takový...nesvůj" zažbleptám a chytnu ho za ruku, kterou najdu více méně náhodou. Ale můžu být rád, že jsem narazil zrovna na ruku. Kdybych narazil třeba na obličej, musel bych Frankovi zřejmě rovnat nos.

Nic neřekl, ale za chvíli jsem cítil jeho rty na svém krku. Oblízala mě zima a všecko mé osrstění stálo v pozoru, jako by bylo na nějakým ujetým vojenským cvičení. Postupoval nahoru a zastavil se až u hrany dolní čelisti, kterou lehce stisknul zuby. Trochu ve mně hrklo.

"Franku...neblbni" šeptnul jsem, když se jeho ruce rozběhly všude po mým těle. Protože todle bylo jiný, než to, jak jsme se dotýkali předtím. Sálalo z toho něco nezaměnitelně sexuálního. Celkem mě to vyděsilo.

"Je ti to...nepříjemný?" najednou zněl zmateně. Vlastně nedělal nic, co by se mi nelíbilo, jenom...jenom jsem to prostě nečekal. Nikdo se mě nikdy nedotýkal tímdle způsobem. Tím, že bych cítil, jak by mě dotyčný nejraději použil jako svou matraci.

"Není, jenom...Bob je vedle" zašeptal jsem s peřinou až úplně pod nosem, vědom si té hloupé výmluvy. To jak horlivě Bob chrápe bylo slyšet i přes zeď. Vypadalo to, že se v místnosti vedle minimálně testují jaderné zbraně.

"Vždyť spí a my přece neděláme žádný randál...zatím" neviděl jsem ho, ale bylo mi jasné, že se ušklíbnul.

Zajel mi pod triko a rozněžněně vydechnul.