Shoe polish /FRERARD/

Sorry.

"Gerarde, odlož laskavě ten telefon a jez" hustila do mě moje matka při nedělním obědě. Zrovna jsem s Frankem přes chat rozebíral psychotropní účinky některých kaktusů, což mi připadalo lukrativnější, než mámina svíčková.

"Gee si asi našel nějakou...zásuvku" nadzvedl Mikey obočí a začal se neřízeně hihňat, takže to vypadalo, že polovinu omáčky každou chvíli vdechne.

"Michaeli, drž laskavě tu svoji uhrovatou hubu, jo" zavrčel jsem a telefon raději schoval do kapsy. Kdyby se dozvěděl, že moje "zásuvka" je Frank, tak by to totiž mohl roznést jako Charlie Sheen pohlavní nemoci. Což mi úplně nebylo po chuti.

"Gerarde, nebuď hrubý na svého bratra ... a ty se vyjadřuj slušně, Mikey" mami, kolik nám je, pět?

"A je to pravda?" nadzvedla moje máti obočí, ale snažila se tvářit, že se ptá jen tak mimochodem. Přitom už by nám potají pekla svatební koláčky. Já ji znám...já v jejích očích totiž spatřil přesně ty lačné jiskřičky hlavní aktérky seriálu Superdrbna. 

"Jako co?" cítil jsem, jak se mi v krku dělá knedlík. A ne, nebyl to ten, který mi má roditelka naložila ke smetanové omáčce.

Hovor...od Franka, k sakru.

Musel jsem ho pohotově típnout.

"Máš děvče?" zamrkala tak nevinně, že i kdyby řekla, že je doposud panna, tak bych jí to - přestože jsem její syn, uvěřil. Nepřestává mě udivovat.

"Rozhodně ne" těšilo mě, že alespoň nelžu. 

Víc už vědět nepotřebovala. Možnost, že bych snad měl chlapce zřejmě nepřicházela v úvahu.

Jen co máma rozpustila ten podivný obědvací rituál, kterého se každý víkend museli účastnit všichni členové domácnosti, jsem se rozběhnul do svého pokoje a už vytáčel Frankovo číslo.

Byli jsme domluvení, že spolu dneska večer někam půjdeme, tak to bylo možná kvůli tomu...

Nebral mi to.

Zkoušel jsem to ještě třikrát...nakonec byl té lásky a hovor zvednul.

"No?" ozvalo se z druhé strany. Znělo to strašně popuzeně. Jako bych ho obtěžoval.

"Ahoj, tady Gerard...volal jsi mi a" chtěl jsem pokračovat, ale přerušil mě.

"Jo, volám kvůli tomu dnešku..." pořád zněl jak deset let nenaladěné piano. Co mu je?

" ...nikam nejdem. Dneska nemám čas" odsekl rychle. Sluchátko zaplnilo ticho tak ubíjející, že se mi sevřel žaludek, až jsem měl pocit, jako by se někdo snažil z něj vysát všechen vzduch a tak jej zavakuovat. Vždyť jsme se domlouvali a ještě ráno mi psal, jak se těší. Třeba je naštvanej, že jsem mu to nevzal, nebo že jsem si ho pojmenoval jako Frankenstein....

"Aha, a přesuneme to na někdy, nebo..." snažil jsem se znít, jakože je to v pohodě. Že mě vůbec neznervózňuje jeho styl komunikace. Vždycky, když jsme spolu mluvili, měl jsem pocit, že ho zajímám. Že nám to oběma přináší radost. Teď jsem si připadal, jako ten nejsmradlavější odpadkový koš, který musí Frank vynést, aby se jej konečně zbavil.

"Ne" zaznělo ostře. 

Vůbec nic jsem nechápal. Znervózněl jsem tak moc, že se mi klepala ruka a telefon jsem téměř nebyl schopen udržet u ucha. Co se mu stalo? Nebo proč?...A proč si o tom nechce promluvit. A co se děje? Vždyť já myslel...že když si dva dají pusu, tak...Už se mají rádi.

Já to tak měl

Proč on ne?

"Jenom jsem si z tebe střílel. Celou dobu, Gerarde. To všechno co jsme spolu měli...nebylo to nic než sranda" řekl to tak odměřeně, že jsem se skoro rozbrečel. Bylo to, jako by mnou projela tlaková vlna po výbuchu atomovky a snažila se mi roztrhnout plíce a potom mnou hodit o zeď, aby mě dodělala. Jakože to pro něj bylo nic? Že měl potřebu se se mnou pár dní zahazovat jenom proto, aby mi dal další planou naději? Aby mě přesvědčil, jak nepotřebná je moje existence? Jak nemám právo na to, k někomu patřit?

"Tak to teda byla...dobrá sranda" zakoktám a snažím se, aby nebylo poznat, že mi tečou slzy. Měl jsem problém se nadechnout a ještě jsem to musel maskovat. Nechtěl jsem, aby viděl, že se mu povedlo mě takhle zubožit.

Proč to udělal? Proč si se mnou takhle hnusně hraje?

To mě chtěl jako podruhé pojebat? Pokud jo, tak se mu to s grácií povedlo.

"Sorry" ozvalo se z jeho strany.

To je všechno, co mi řekne? Právě mýmu srdci přivodil zhoubnou nekrózu, která mě celýho sežere. A on řekne jenom...sorry?

Už už jsem to chtěl típnout...ale slyšel jsem smích...

"Gee...kdyby ses slyšel" hýkal smíchy takovým způsobem, že musel všechny kolem poprskat.

Co to, kruci, mělo znamenat?

"Já..." chtěl jsem něco říct, ale zase mi do toho skočil.

"Vždyť to je jenom takový pošťuchování" z tonu jeho hlasu úplně poznám, jak se zubí.

Todle pošťuchování mě ale, kurva, málem stálo život!!!

"Nezlobíš se, že ne? Hele, dneska se teda uvidíme, jo? Sraz v pět na zastávce...Musím jít, myslím na tebe" zašveholil a položil mi to.

Měl jsem v hlavě věci, který snad ani nejdou popsat. Něco jako kdybyste smíchali dijonskou hořčici a jahodový džem.  Byl jsem tak smutný a šťastný zároveň. Bylo mi tak krásně na umření.

Měl bych přestat být tak přecitlivělý, jenom si ze mě vystřelil...nemyslel to přeci...zle. Nechtěl mi ublížit nebo tak něco.

Je to jenom hra. Chceme se navzájem co nejvíc pobláznit, abychom se neztratili. Abychom na sebe rychle nezapomněli. Něčí metody jsou akorát trošičku více drastické. A nebo je prostě jenom psychopat, který se snaží o to, abych si na něm vytvořil psychickou závislost a potom mě naprosto beztrestně usmrtí. Uváže mi smyčku z mý vlastní důvěry a nechá mě se na ní houpat, dokud neuhniju. A pak mě možná někdo najde. Vytečenýho na podlaze.

Řek jsem si, že si dám vanu, protože tam můžu brečet a nikdo to nevidí. Chovám se jako nějaká praštěná holka, který dělají hormony v hlavě zloby. To mi ale dělají taky. Nabral jsem trochu pěny do dlaně a prohlížel si proti světlu. Měla všechny pěkný barvy, který jsem, jakožto kluk, nemohl nosit. Pára zahltila celou místnost a mě na čele začaly vyrážet kapky potu...Frank říkal, že lidi v depresích se hodně koupou v teplý vodě. Dělá jim to dobře, protože je to pocit, jako by je někdo držel. Asi na tom něco bude. Je to jako by vás objímal někdo, kdo k vašemu tělu pasuje jako správný dílek skládanky. Je to uspokojivější než jakýkoli jiný fyzický vyvrcholení.

PS: nemyslete si, prosím, o Frankovi, že je bezcharakterní kunda. Má to svý důvody...

XOXOShe.