Shoe polish /FRERARD/

Smells like forest

Připadal jsem si, jako když jsem se naposledy kroutil do zvuku flétničky na základní škole. Jeden byl flétnista a druhý had. Myslím, že ani nemusíte hádat co na mě pokaždé vyšlo. Vždycky jsem vyfásnul ty nejhorší role - had, dědeček ze starobince  a dokonce - když jsme hráli divadlo - mi paní učitelka přihrála průlomovou roli. Hrál jsem lesní vůni a třikrát jsem se mihnul prostorem. Zbytek hry jsem po sečkával v rohu a těšil se, až budu moct zase vyběhnout.

"Co studuješ?" začala se zajímat ta slečna. Imbecilní otázky, které značí, že chce člověk zahájit konverzaci. Chtěl jsem odpovědět něco vtipnýho.

"Gympl" vysoukal jsem ze sebe, protože mě nic vtipnějšího nenapadalo. Asi čekala, že se jí zeptám taky, ale já nemám rád vyplnění prostoru a času konverzací, která ani jednoho z nás nebaví. 

"A teď otočka!" zakřičel mistr a já kvůli vymýšlení vtipné odpovědi ani nezaregistroval, co se děje. 

Kdo se má otočit? Já? Ona? Nebo oba naráz? 

Snažil jsem se rozklíčovat o co se snaží ostatní, ale vzhledem k tomu, že jeden pár byl na zemi, jeden měl špatné taneční postavení a další tančil mazurku, tak jsem pojal podezření, že inspirace okolními páry asi nebude nejlepší nápad.  

"Ty jsi teda pěkné dřevo" zasmála se ta slečna přede mnou. Kdybych byl úchylák, tak bych řekl, že to co řekla, bylo obscénní.

Takže...

...bylo to sakra obscénní.

"Já břišní tance nerad" ohradil jsem se a pokrčil rameny. Těžko říct, jestli jí to přišlo vtipný, každopádně se zasmála. Buďto tomu, že při kroucení pánví opravdu vypadám jako chovanec ústavu se zvýšenou ostrahou, anebo si mě představila v penízkové sukni s indickým znamením na čele. Taky jsem měl chuť se začít smát, ale vypadalo by to, že jsem idiot a směju se vlastním průpovídkám.

Holky to mají jednoduchý - mají na sobě tři deka látky a ta jim zakrývá jen ty nejnutnější části - vzhledem k našemu věku a vzhledem k tomu, že tady pobíhá chlap s kamerou by se jinak mohlo mluvit o dětské pornografii. My jsme se pekli v saku a dlouhých gatích. Být tam ještě deset minut, tak se utopím ve vlastním potu a oběsím na vlastní kravatě.

"Hele...máš dneska čas? Tak mě napadlo...jdeme ještě do baru, tak jestli se přidáš..." začala do mě hustit moje taneční partnerka, ale já už se viděl doma a puntíkovaného hrníčku s kakaem. To mi v baru asi nedopřejí.

"Já...jsem utahaný, promiň. Třeba jindy..." snažil jsem se znít, jakože jsem právě vystoupal na osmitisícovku a pro nedostatek kyslíku brzy upadnu do komatu a najde mě až skupina američanů, kteří do mě budou šťouchat hrotem kůlu, na kterém bude jejich vlajka. To mi přijde poměrně neuctivé. Myslím, že bych se pak už nedostal do nebe...

Pokrčila rameny a rozloučila se se mnou...pak už jsem ji viděl zmizet v hloučku lidí.

"Kámo...jakto. Jakto, že ty vždycky natrefíš na nějaký takovýhle stvoření?!" začal láteřit Bob a dramaticky si prohrábnul vlasy.

"Byla celkem fajn..." pokrčil jsem rameny a hodlal to dále neřešit.

"Hlavně měla fajn tanga..." dodal kamarád po mojí pravici a usmál se jako nekrofilní zoofil u chladicího boxu s kuřaty. 

"Ta moje má brýle a rovnátka a křivé nohy a srostlé obočí. A vůbec všechny věci, co by holka mít neměla!" začal se vztekat Dan a kroutil hlavou.

"A to ještě není to nejhorší. Počkej, až budeš tančit s její mámou..." ušklíbnu se a uhodím ho do zad. Neměl bych se moc smát. Ale alespoň se nestane žádný trapas. To bych musel tančit s tátou.

Jen co jsem přišel domů, byl jsem předvolám do kuchyně k tradičnímu výslechu. Jen ta lampa mi dneska svítila do očí nějak méně. 

"Tak, Gee...jaké to bylo? Jak se jmenuje ta tvoje? A je pěkná. Ukaž mi ji..." začala se rozněžňovat máma, jako bych s ní už snad čekal fracky. A já jenom čekám, až to skončí.

"Jo, je fajn...Jsem rád, že na mě nevyšel Dan..." zašklebím se, abych skryl zjevné rozpaky. Nesnáším tyhle výzvědy. To je jako když se vás máma zeptá, co jste dělali na té chatě, že máš dneska takové žaludeční potíže. Slova o tom, že jsme testovali projímadlo jménem Jack Daniel's ji moc náladu nezvedlo. Řekla, že tohle v lékárně neviděla a že si máme příště koupit něco, co známe z reklamy. Po tomto střetu jsem již neměl slov.

Celý večer mi z toho bylo tak nějak divně. Můžu mít kterou chci, jenže já žádnou nechci. Možná bych se k tomu měl veřejně přiznat a podat si inzerát. Bylo by to něco jako "Upíroidní bipolár hledá kluka na vážný vztah. Pokud vypadáš jako Robert Pattinson, napiš. Pokud jako Kristen Steward, tak nikoliv." Krása.

Ležel jsem v posteli a díval se na fosforeskující hvězdičky na zdi, které nebyly přes vrstvu barvy už skoro vidět. Možná bych to měl fakt řešit.

Pokud nechci žít do čtyřiceti u matky a potom dál, ale už bez matky. V jejím bytě. S její vůní a toastovačem do kterého vždycky strká vidličku a já jí říkám, ať to nedělá. Nikdy asi nehrála Dumb Ways to Die...