Shoe polish /FRERARD/

Concentrate luck

"Kdybych vám chtěl zařídit milostnej poměr, tak to udělám na místě, kde je o tři sta lidí a moji mámu méně. Nechci jí potom vysvětlovat, že my dva jsme opravdu jen kamarádi, nehodláš si z jedný mojí dosti inkriminovaný části těla udělat ražničí" zahihňá se Bob, za což si zaslouží přesně mířený dloubanec pod žebra. Pochybuju, že přes to sádlo vůbec něco cítil. Neříkám, že jediné složky jeho nebohého těla jsou "tuk, špek a tupost", každopádně větřík by ho taky neodvál, rozumíme si.

"To ti Bůh asi dává druhou šanci" můj kamarád se najednou zatváří tak rozněžněně, že mám pocit, že se jeho obličej roztopí jako pěnový bonbon, který jste drželi nad ohněm déle, než je zdrávo. 

"A co když nemám zájem" zkřížím si ruce na hrudi v odmítavém gestu a zatvářím se nanejvýš odmítavě. Jako když vyučující bohemistiky zabloudí na internetové stránky, které oplývají mateřským mlékem páchnoucími zprávami plnými zdrobnělin, gramatických chyb a opruzenin.

Bob se zlomí v pase - nejdříve jsem si myslel, že má nějaký problém s bolestí břicha doprovázenou intenzivními průjmy - nakonec z toho vylezlo jen to, že se směje.

Že se MI směje.

"Hele, Gee, nerad to říkám, ale z tebe přímo sálá touha po..." pro změnu mu šlápnu na nohu, když byl můj útok na Bobova žebra zcela neefektivní. Nedalo se však říct, že tento můj druhý pokus o attakování mého kamaráda byl úspěšnější. 

Já si akorát téměř subluxoval kotník.

"Kámo, kámo, jde sem..." neměl bych takhle vyvádět já? Každopádně jsem se rozhodl ho ignorovat a raději jsem rozměnil stařence, která si chtěla na baru koupit dvě deci bílýho, který jí nechtěli prodat - tipuji že kvůli velmi hodnotné bankovky, ze které neměli nazpět, ne z absence občanského průkazu.

Frank se tam ochomejtal kolem nějaké slečny a snažil se hrát děsně zábavnýho, ale moc se mu to nedařilo, protože ta holka pořád něco mlela a tak se stávalo, že v některých chvílích mluvili oba současně a tudíž nemohli absolutně vnímat, co ten druhý říká.

Dost znechuceně jsem to pozoroval.

To se ji jako přede mnou snaží sbalit?

Franku, i kdybys byl heterák, tak já jsem, kurva hezčí holka než blbejch devadesát procent dívek, na který ses měl v životě čest byť jenom podívat.

"Co je?" nakrčil nos...asi si všim, jak čumím.

Možná jsem u toho neměl vypadat, jakože bych mu nejraději vystřelil oko zavařovací gumičkou svý tety.

"Přejete si něco?" usmál jsem se medově. Jednou už tady prodávám, tak bych měl být na příchozí milý jako macecha na svý nevlastní dítko.

"Jo, přeju" přimhouří oči a hlavu ukloní na stranu. Nic neříkám, jen čekám, až popojde kousíček blíž. Rentgenuje mě pohledem, jako rodinný příslušník, který mi chce říct "že bych měl víc jíst, protože vypadám bídně". Ale já vypadám bídně, protože jím moc...

"Půjdeš se mnou nahoru?" ušklíbne se a ukáže prstem směr, který před chvílí verbalizoval. 

Nejdřív jsem netušil, jestli mě chce vzít na záda, či plánuje naši společnou sebevraždu, po které se oba skvostně přesuneme "nahoru" kde nám odemkne bránu Svatý Petr - každopádně jakmile se můj mozek začal jen trošičku snažit, došlo mi, že nejspíše myslí horní balkonek.

Nechápu, o co mu jde.

Neuhlídal jsem obočí, které mi vyšplhalo a téměř se ztratilo v linii mých vlasů, jak bylo vysoko. 

"No jasně, že půjde, já to tady za něj ohlídám" zaculí se Bob, který má momentálně svoji zabahněnou botu na jednom z almanachů ležících na stole. Bobovi bych se bál svěřit kaktus...ale to už mi Frank pokynul, abych stoupal za ním po schodech, potažené červeným koberečkem.

Debilní snobské akce. Každopádně se mi alespoň naskytnul velmi skvostný pohled, jelikož jsem šel až druhý.

Nahoře jsme se usadili vedle sebe a on se na mě zeširoka usmál.

"Čau, já jsem Frank" zaskřehotal rozjařile a podal mi ruku.

V ten moment mou hlavou probíhaly rovnice o pěti neznámých a výpočet objemu kuželu. CO?! Proč...se mi představuje, když už se dávno známe? Každopádně jsem na tuhle jeho pochybnou hru přistoupil.

"Gerard, Grerad Way" měl bych se přestat představovat jako Bond, protože zním jako chovanec ústavu se zvýšenou ostrahou.

"Tak teda...Gerarde..." přimhouřil oči a uculil se jako deviant, který přechovává ve svým sklepě malou holčičku a dneska jí přišel obeznámit s tím, že už je žena.

"...mám pocit, že se odněkud známe" naklonil se ke mě blíže, až to vypadalo, že počítá všechny moje ucpané póry. Jo chlapče, to tady budeme ještě dlouho.

"Nepovídej" procedím ironicky. Tendle hošan je fakticky vyjetej, to se mu musí nechat. Ale k sakru - myslel jsem si na něj půl roku bez jedinýho náznaku toho, že by si byť jen malilinko zapamatoval mou nebohou existenci. Byl jsem nadrženej jako uječená puberťačka před novinovým článkem, čekající na další výtisk Brava. 

Ale taky jsem měl takový divný pocit. Jako když si myslíte, že se něco nikdy...nikdy v životě nemůže stát...a vy se pak topíte v tom slastným pocitu uspokojení, který vás obklopuje jako voňavý bublinky koncentrovanýho štěstí.

PS: uhhh

kdo jdete?

Doufám, že všichni...

už úplně cítím ty zašantrocený emo vibezzz