"Tak, pánové...včera jsem zažil nejlepší večer svého života" vzdychnul Bob, když se sesunul vedle mě na židličku. Říkal jsem si, jestli za jeho dnešní absenci ve škole může mor nebo těhotenské nevolnosti. Obojí je u něj asi tak stejně pravděpodobné.
"A to tě nebolí ruka?" rýpnul jsem si a nadzvednul povýšeně obočí, jako bych snad za poslední měsíc zažil intimnější kontakt než setkání mých a uklízeččiných prstů, když jsem jí podával hadr poté, co jsem jím vytřel svůj nepovedený výtvor. Nebylo to na záchodě, podotýkám, nýbrž v laborkách.
"Hele, Wayi, drž hubu, jo? A řekni mi, až přestaneš mít problémy s impotencí a konečně vezmeš tu svoji hezkou, taneční slečnu na pánský záchodky..." pryč bych to dělal? Nechci, aby mi něco za devět měsíců říkalo "tati"...a nebo "zaplať alimenty".
Hodinu jsme si odbyli rychle. Nic moc se nestalo, až na to, že místní DJ pustil místo polky záznam hovoru se svou manželkou. Nevěděl jsem, že se dá říct tolik sprostých slov v jedné větě. A ještě ta slova slyšet z úst ženy. Na druhou stranu je to pochopitelné, páč ji oslovil úplně jiným jménem, než měl. Snažil se to zaobalit, jakože si ji splet se svojí spolupracovnicí. Jeho spolupracovnice je ovšem jenom taneční mistr...a tomu asi nebude říkat, že je o víkendu sám doma a ať si vezme ty hezké, krajkované punčošky co minule.
Jenom co ta úmornost skončila, tak jsme se s klukama zašili do nejbližšího baru. Přes kouř z cigaret a trávy nebylo skoro vidět na krok. Servírka s výstřihem tak hlubokým, že i Mariánský příkop si to může jít hodit se nám snažila nabídnout něco k pití, ale vypadala, že se buďto hodně nadýchala, když šla umývat ty zatrousené záchody a nebo jí nedělá dobře místní travnatý výpar.
Bob si zapálil a nechal cigaretu kolovat...vždycky se mi líbilo, jak ta věc doutná...a jak se postupně krátí, až vám popálí prsty. Přiznávám, neměl bych na ni civět tak dlouho, protože pak mám na prstech puchýře...
"Jé, ahoj...můžeme si přisednout?" když jsme se otočili, spatřili jsme tu slečnou, se kterou jsem se celý večer natřásal a ještě nějaké její kumpány. Vlastně by někteří z nich celkem stáli za hřích. Z toho se přece vždycky vyzpovídáte.
"Jo, jinak, tohle je Tom, Lee, Frank, Ryan a Terry" to, že jsme jí neodpověděli jí zjevně nevadilo. Asi stačil Danův uslintaný pohled a Bobovo odsunutí židličky. Pokýval jsem hlavou jejich směrem a začal si je prohlížet. Ten Ryan...jo, s ním by možná bylo fakticky dobrý se trošičku pobavit. To, že by byl teplý je asi tak pravděpodobné, jakože má moje máma kníra. Má ho světlý a řídký. Pořád ho má ale lepší, než můj otec...
Snažil jsem se zahájit konverzaci, ale nenapadlo mě nic lepšího než "ahoj". Mám dojem, že je to nedostačující balící technika.
"Tak jak se ti to zatím líbí?" zazubil se na mě a přisedl si. Už už jsem chtěl říct "zatím ne, ale bude", ale pak mi došlo, že se ptá na taneční, nikoliv na neexistující poměr nás dvou.
"Jo, je to celkem sranda...svojí tanečnici už jsem zničil dvoje boty.." pokrčím rameny a usrknu piva. Myslím, že by měli umýt trubky. A nebo ten, co pil z té skleničky přede mnou neměl jíst tvarůžky...
"Tak tohle myslím, že jí moc nevadí. Ale byla celkem smutná, že jsi s ní nikam nechtěl jít..." začal mi promlouvat do duše. Počkej!! Máš mě chtít sbalit ty a né mě dohazovat nějaké svojí...kamarádce!
"Nejsem moc...sociální typ" polknu a zadívám se mu do očí. Jo, raději, než abych s někým chodil, bych s někým ležel...
"Jsi tady se svými kamarády a zrovna si nové děláš..." joo, kéžby. Mohl bych přestat být tak perverzní. Je to dost nechutný a taky dětinský. A vůbec, neměl bych na takové věci myslet na veřejnosti.
"Každý by měl minimálně jednou za den udělat něco, co ho děsí..." reagoval jsem okamžitě. Kdysi jsem to četl v jedné knížce. Od té doby jsem babičce masíroval vždycky jednou denně nohy. Měla vybočený palec a ten mě dost děsil.
Moc si nepamatuju, jak jsem došel domů. Vím akorát, že jsem se nemohl trefit klíčem do zámku, takže mi přišla otevřít matka se slovy, proč tak chřastím, když jsou dvě ráno. A pokud zítra nevstanu, tak ať si ji nepřeju. Vstal jsem, protože jsem za noc dvakrát zvracel. Naštěstí vždycky do té správné mísy - tedy záchodové. Po cestě byla ještě mísa salátová, ale tu bych pak musel vylít...a možná by přetekla.
Celkem se mi líbil. Uvažoval jsem, že řeknu té holce, ať mi na něj dá kontakt, nebo tak něco.
Sice by to znamenalo, že se odhalím...
Teda jakože odhalím svou orientaci.
Nikoliv, že budu nahý.
ČTEŠ
Shoe polish /FRERARD/
FanfictionNe, nejsem divnej, protože neočumuju holky. U mě je to normální. Já totiž očumuju kluky. Už chápete jak se budu cítit, až se na mě v tanečních bude lepit nějaká buchta? Jako diabetik...
