Shoe polish /FRERARD/

Peanut puffs

"Ale, to je fuk. Nechtěl jsem tě tím zatěžovat. Nikdo asi nechce poslouchat o ex svého nabíječe, což?" zašklebil se Frank a dal mi drobnou pusu na čelo. Kdybych byl o chloupek větší, tak by si musel přistavit vysokozdvižný vozík, aby na mě dosáhnul. A to mi sudičky do kolíbky příliš tělesného vzrůstu taky nepřihodily. Místo toho mi tam vsypaly neodolatelnou touhu přemýšlet nad věcma, který vás lákají otrávit se difenbachijí, sklon k tvorbě akné a pomalej metabolismus.

"Nevěděl jsem že...to bylo až takhle hustý" hlesnu a zadívám se mu do očí. "Bavíte se spolu ještě?" aj, stíhačka Gerard zasahuje. Pokud bude tvá odpověď kladná, tak doufám, že navalíš jeho rodný číslo, velikost bot a jméno jeho mámy za svobodna.

"No, nic velkýho. Občas si napíšeme co je novýho, nebo mi teď posílal, jak pil tinkturu z hada. Dělají to tak hodně Asiati. Ten had v tý flašce vypadá fakticky dobře, ale že piješ tu věc, ve který se válel už mi zas tak super nepřipadá" otřepal se, načež jeho obličej zachvátil výraz ztýraného prvňáčka, nad kterým stojí vychovatelka a hlídá, zde náhodou neschovává zbytky znojemské pečeně pod knedlíky.

"Ále, myslím, že už si musel mít v puse horší věci" vypadlo ze mě. Ale nemyslel jsem to tak...tak dvojsmyslně. Myslel jsem tím třeba mouchu, která se mu tam dostala, když jel na kole, nebo  písek z pískoviště, do kterýho se zrovna vymočil ten čokl od sousedů. 

"Zníte, jako by vám nechutnosti snad nevadily,  pane. Jste nějakej střelenej Bear Grylls?" zařehní se a rozhodí rukama. 

"Co tady děláte, vždyť umrznete" přiskotačí nám Jepha, který drkotá zubama a snaží se udržet teplo tím, že si ruce strčil do kapes tak hluboko, že si tím pohybem málem svlíknul kalhoty.

"Gerard chce žrát hady" práskne mě Frank a pohoršeně na mě ukáže.

"No, to bych do tebe teda neřek, mladej" ujede Japhovi. Dělá, jak by byl můj stoletej děda. A to jsou mezi námi dva roky rozdíl.

"Franku, ty jsi teda pořádný kus idiota, řek ti to už někdo?" přimhouřím oči jako kočkovitá šelma číhající na svou antilopu a dám si ruku v bok.

"Většinou skončí jen u toho, že jsem pořádný kus" odpálkuje mě zkušeně a zavlní se jako lascivní barová tanečnice.

Za dvě hoďky už se šinem domů.

"Hele, nejsem tvoje holka, nemusíš mě odprovázet až ke dveřím mýho domu" zadrkotám zubama a posunu si batoh na zádech, aby mě popruhy tolik netlačily na ramenou. Kdyby byl ten bágl trochu těžší, tak mi to s noblesou a přesností chirurga amputuje obě horní končetiny.

"Co kdyby tě cestou někdo znásilnil, vole. Chci mít jistotu, že budu tvůj první" zašklebí se, a ruku mi vrazí do zadní kapsy. To udělá znova když hledám klíče, abych mohl odemknout domovní dveře. 

"Neblbni, co když nás někdo uvidí" hlesnu, protože se nemůžu strefit do zámku. O bože, v přírodě bych chcípnul bez rozesetí své genetické informace.

"Kdyžtak řeknu, že jsem tam hledal tvý brýle...že se bez nich netrefíš do zámku" Frank to ani nedořekl, protože se mi přeci jen podařilo zámek na dveřích překonat a my se ocitli v chodbě, takže měl jedinečnou příležitost se na mě natlačit a začít degustovat mou ústní dutinu. Kruci, najednou se mi sakra nechtělo jít domů. Chtěl jsem být s ním.

"Hele, co bys řek na takový...malý vzrůšo" nadzvednul jsem obočí.

"Ale Gee, neměl by ses tak podceňovat..." zachichotal se a podíval se mi do rozkroku. Prasák.

Drapnul jsem ho záruku a stoupali jsme po schodech až do našeho patra. Víte panelový domy mají občas k bytu takový malý přístěnek, který má sice prosklený dveře, ale ty jsou z drátovanýho skla, takže dovnitř není moc vidět...

"Počkej tady, za chvíli jsem zpátky" začal jsem ho pštít a proniknul do našeho bytu. Rodiče i bratr byli doma, takže u mě v pokoji to nepřipadalo v úvahu. Místo toho jsem drapsnul dva spacáky, karimatku, svíčku a arašídové křupky a co nejtišeji se snažil odplížit ven.

"Chybí ti stan" komentoval to pobaveně Frank, když rozsvítil světlo na svým telefonu, aby viděl, jaký poklady vyhazuju z bytu. 

Nikterak jsem jeho dětinské rýpání nekomentoval a raději nám ustlal v již zmiňovaném výklenku. Pracovně mu budeme říkat kolárna.

"Ty jo, ty máš i svíčku. To bude moje nejromantičtější noc na špinavý zemi" zavýsknul nadšeně a už se začal soukat do rozbalenýho spacáku, načež si mě k sobě přitáhnul přesně v moment, když jsem se pokoušel vanilkovou svíčku zapálit. 

"Ty vole, to chceš skončit jako Hus?" zakroutil hlavou, jelikož jsem nás oba málem podpálil.

"Myslíš jako křesťan? Nikdy!" zvolal. Měl by si uvědomit, že je jedna ráno a mezi kolárnou a chodbou šestého patra našeho domu jsou jedny teňounký dveře. 

"Večeři?" zašklebil jsem se a začal rozdělávat sáček arašídových křupek. Sice pak není moc hezký dech, ale bylo to jediný, co jsem doma našel. Ještě jsem mohl vzít česnekovou polívku, ale ta je na dech ještě horší a blbě by se nad tou svíčkou ohřívala.

Frank se po tom balíčku vrhnul tak hladově, až jsem měl strach, že to vezme i se sáčkem a mými prsty. "Chceš taky?" nabídnul mi mé vlastní občerstvení a spokojeně si olizoval prsty, na kterých ulpělo pár oříšků.

"Mám chuť spíš na něco jinýho" nakloním hlavu na stranu a zadívám se na něj. Ztěžka polkne, jako by měl vzadu v krku obří prášek, kterej se pokoušel už čtyřikrát spolknout, ale zatím bez úspěchu.

"Jo tak...takže to, že sis byl doma pro spacáky a todle pohoštění byla jenom záminka proto, aby sis tam mohl odložit pás cudnosti..." zašveholí laškovně a věnuje mi pusu táhlou jako kolona na D1.

Sám jsem se zleknul toho, jak strašně jsem smělej.

PS. Miluju usekávání dílů v nepatřičných chvílích, heh.