Shoe polish /FRERARD/

Yellow palm

Před zrcadlem jsem strávil asi hodinu, jelikož mi na čele pyšně bobtnal zarudlý důkaz toho, že z puberty rozhodně ještě nejsem venku, a já se ho mermomoci snažil zakrýt máminým make-upem. Jelikož však má roditelka má asi tak o tři odstíny tmavší pleť, nevypadal jsem jako průměrná popová hvězdička po kokosovém peelingu, nýbrž jako bych měl vitiligo.

Tušil jsem večerní sychravé počasí, takže jsem si před odchodem narazil do čela čepici, což ještě přidalo mému nápadně bramboroidnímu vzhledu. Tedy, nejsem z těch, kteří  by snad nosili pokrývku hlavy kvůli své skvělé image, jelikož jsem slyšel, že styl "seschlá hlíza" letěl naposledy při hladomoru na Ukrajině.

Gerarde, měl by ses přestat chovat takhle zasraně princeznovsky... Nesmíš se chovat jako holka. Frank není na holky, tak si dávej majzla.

Hnedka u dveří našeho domu, se mojí nenasytné dušičce dostalo konejšivého pohlazení, když mě obejmul a jezdil rukou nahoru a dolů po mých zádech. Jako by mi vyoperovali páteř a Frank se mě snažil ujistit, že to nevadí. Že se to zahojí.

"Co kdybych tě seznámil se svými kamarády?" usmál se na mě a propletl prsty s těmi mými. Na jednu stranu jsem se cítil děsně pyšně, že kvůli tomu, abychom si dopřávali intimitu v podobě kontaktu našich dlaní, riskuje homofobní poznámky a homofobní kopance tretrami náhodných kolemjdoucích. Takže už jsme v té fázi, kdy se seznamujeme s kamarády... Ještě neznám pořádně ani Franka, vzhledem k tomu, že jsme se potkali před pár dny. Proč si myslí, že je dobrý nápad, abych poznal jeho kamarády? Třeba se za týden rozejdeme a já budu muset střetávat jejich tváře, které mě pokaždé ujistí o bolestivé pravdě mého prvního vztahového selhání.

"Vlastně už nemáš na výběr, už jsem jim to slíbil" zazubil se na mě a drobet mi dodal odvahu tím, že mi ruku stisknul ještě pevněji. "Prý se nemůžou dočkat až střetnou toho chudáka, kterej si mě vybral...nechápu proč chudáka. Nevypadáš zas tak špatně" dloubl do mě a začal se smát tak, že to jednu z babiček na zastávce zřejmě trochu pohoršilo. Nebo se chtěla jen posunout stranou, protože kolem projížděl hovnocuc. Každopádně nadzvedla hůl, což mě trochu vyděsilo.

 "Děkuji, slyšel jsem, že se protiklady přitahují" snažil jsem se mu vrátit úder a to zřejmě povedeně, protože se začal podivně uculovat. Kdybych ho neznal, řek bych, že se tak na mě dívá, protože se mnou chce natočit domácí video, a nebo chce z kůže na mých zádech vyrobit sestřence kabelku k narozeninám. Nic mezi tím.

"Včera jsem byl na jedný párty a rozdávali tam tydle žlutý náramky. Je na nich strašně krásnej buk" zatetelí se Frank a ukáže na strom na ovoskovaným kuse papíru okolo svý ruky. 

"Franku, to je palma" upozorním ho, jelikož jeho dendrologické znalosti zřejmě nebudou přesahovat "listnáče na B".

"Já si říkal, že to budou kokosy...a ne bukvice" zamumlal a pomalu kýval hlavou do zvuku rozvlákněného nočního města.

Hospoda, do které jsme měli namířeno naštěstí nebyla moc daleko, ale přesto mi Frank stihl povědět snad všechno o akciích amerických burz, mononukleóze a o tom, jak by si dal vánočku s taveným sýrem. Kdyby byl Frank holka, zřejmě bych ho věčně podezříval z možné gravidity - soudě z jeho gurmánství.

"Tak tady jste, no konečně..." zašveholil cápek zprostředka lokálu a hned přisouval ke stolu další dvě židle.

Nesnáším seznamování, zvláště s více lidmi naráz. Musím se děsně soustředit, abych řek svoje jméno a ne to cizí. Není moc super, když vám holka podává ruku a říká "Ahoj, já jsem Annie"...a vy řeknete "Ahoj, já jsem Annie". Kdybych byl slečna, bylo by to alespoň trochu uvěřitelné. 

Seděli jsme tam asi dvě hodiny, přičemž někteří hráli nějaké podivné karty, někteří si zaplétali copky a někteří - jakožto i já, jen nesměle usrkávali piva a snažili se nenásilně vmísit do rozhovoru. 

"Hele, tak co. Doufám, že je na tebe Frank hodnej" zašveholil cápek vedle mě. Měl roztodivné vlasy a knír, který si každou chvíli žmoulal mezi prsty. Vzpomněl jsem si na extempore z dnešního odpoledne, ale snažil jsem tu dotěrnou myšlenku okamžitě zapudit.

"Snaží se" zamrkal jsem a drobet se usmál, načež jsem viděl, jak si svůj mohutný knír namáčí v pivu.

"Není to moc praktický, co?" zeptám se a kývnu směrem k jeho obličeji a té malé zahrádce, kterou si tam pěstuje.

"Asi moc ne..." zamručel Frank, "...je to divný a ani moc holek na to nechytneš, co Jepho. Ale to by sis měl stěžovat u mámy s tátou, jakej obličej ti vyrobili" Frank se škodolibě usměje a opře se, takže vypadá, že kromě této hospody vlastní také řetězec pivovarů. Minimálně.

"Gerard zajisté myslel můj perfektní knír, ty barbare" zahalekal Jepha a tak zlehka, láskyplně se  dotknul svého pěstěného vousu. "Víš, je to fuška, se o takovou nádheru starat, ale stojí to za to..." pronese, jako by snad mluvil o své dívce a v jeho úsměvu je lehká pachuť samochvály.

"Ty jsi nádhera" zahihňá se Frank a šťouchne do mě. "Neposlouchej ho, jenom se tě snaží oblbnout" pošeptá mi Frank do ucha a lehce mě pohladí na předloktí. Takový drobný náznak náklonnosti, který mě dostává do kolen. Zbožňuju tahle miniaturní střípky lásky. Dohromady totiž tvoří nezměrnou sbírku křišťálovýho nádobíčka patřící všem babičkám světa. Což je fakt, fakt hodně moc.

"Franku, za hodinu je tady poblíž nějakej koncert a my máme lístky. Jdete s náma? Nechci aby propadly" zamumlá téměř dohola ostříhaný chlapec z druhé strany stolu. Frank se na mě podívá a pokrčí rameny.

"Chceš-?" bylo mi vlastně i celkem jedno kdo hraje. Už jsem velmi dlouho konverzoval s neznámými lidmi a cítil se poměrně sociálně vyčerpán. Takhle budu jenom držet Franka za ruku, stát pod podiem a se neopatrností sobě rovnou rozlívat pivo na všechno okolo.

Za chvíli jsme vyrazili, protože to nebylo zas tak blízko, jak ten skinhead tvrdil. Minulý režim tvrdil, že se jim nedá věřit...

"Tak tady...rozeberte si to" rozhodil mezi nás vstupenky.

"Vole, máš jich málo. My tři si je máme vycucat z prstu, nebo jak?" křiknul na něj Frank, jelikož jsme já, on a Jepha pozbývali vstupní doklad. 

"Vycucej si je odkud chceš, zlato"naklonil se k němu laškovně plešoun a vycěnil na něj zuby. "Klídek Franku, nějak to vymyslíme".

Bude to jednodušší, než jsem si myslel. Víte, co dostanete když předložíte vstupenku?

Bingo. Žlutý pásek.

Bohužel však bez stromu.

PS: Děkuju mockráte za odezvu. Jsem z toho nadšená. Sice se to ještě nijak extra nerozjíždí...a vlastně ani nejsme u pointy celého příběhu. Ale začátky mívám pomalejší.

Enjoy

XOXShe