Shoe polish /FRERARD/

Stowaway

Ráno jsem měl tak ukrutné sucho v puse, až jsem měl pocit, že jsem si včera místo šňupacího tabáku vsypal do nosu pískoviště i s hrajícími si dětmi a jejich plastovými kyblíčky. Musím však podotknout, že se mi vstávalo velmi zle.

A to jelikož zlý byl můj žaludeční stav a zlá byla dokonce i má matka, která naklusala do mého pokoje vždy, když jsem úspěšně zaklapnul budík.

"Gerarde, to snad nemyslíš vážně?" zavřeštěla máti tak zlomocně, až jsem měl pocit, že ji musí slyšet i náš sklerotický soused.

Teda ono se zdá, že to moc nedává smysl, ale ten borec má fakt úděsnou sklerózu a když mu onehdá dělali rekonstrukci koupelny, zaváděl si do svých ušních otvorů špunty. Mám pocit, že si je však zapomněl vyjmout a od té doby slyší jenom hluk rovnající se startu sovětské rakety.

"Ty jsi ještě úplně opilý...dýchni na mě" vyžádala si moje stvořitelka a za límec mě vytáhla z postele. Nevím, jak se jí to povedlo, když spím pouze ve spodním prádle.

"Fuj!" co čekala? Že budu mít přes noc zavedený Duck fresh disk, abych ji mohl ráno obšťastnit svěže mátovým odérem?

"Mami, já mám asi žaludeční potíže..." a taky jiný potíže, který mívají kluci v pubertálním věku každý den ráno. A řekněme si upřímně, že není hezký, když tomu kdokoliv přihlíží. Tím hůře, když je to vaše matka.

"Přibalím ti na cestu sáček, dělej vstávej!" tolik mateřské lásky a velkorysosti jsem snad ani nemohl očekávat. Na cestu do školy jsem vyfásnul velkou Kaufland tašku se slovy, "ať si ji dám do kapsy, kdyby se mi udělalo v tramvaji nevolno". Je tak obrovská, že by se mi tam spíše vlezl cirkusový stan i s krotitelem tygrů a hadí ženou. 

Naštěstí jel řidič opatrně a já měl celou jízdu vystrčenou hlavu z okýnka, takže mě osvěžoval ranní, smogem nacucaný, rakovinotvorný vánek. 

"Halo, pane, máte jízdenku?" zalomcoval mi někdo ramenem takovou silou, že jsem již téměř nebyl vlastníkem svého deltového svalu. 

"No, víte.." k sakru. K sakru. Samozřejmě, že jsem na to, při vší té nevolnosti a strachu o velkou bílou tašku, zapomněl.

Revizor se na mě díval dost nedočkavě. Vypadal, že šel najisto, protože zjev jako jsem já byl jasný cíl. 

Černý hadry, černý boty, černý vlasy. Jasnej černej pasažér.

"Tak co, máte?" zahučel asi tak zúčastněně jako postava Spongeboba v pohádce Doba ledová. 

"Víte, já si tak trochu zapomněl...cvaknout" vypadlo ze mě a chlápek přede mnou se zatvářil, jako by zrovna sněd něco, co se mu tři týdny válelo na lince.

"No, to bych neřek...naopak...cvaknul jste si asi hned několikrát, co? Doufám, že je to jenom zbytkáč..." zašklebil se revizor již zcela nezaujat mým cestovním dokladem a vítězoslavně odešel.

Možná bych si měl koupit žvýkačky. 

Nebo brokovnici.

Alespoň už by mě nebolela hlava.

Lidi z naší třídy na tom však nebyli o moc lépe - teda především, co se Dana s Bobem týče. Jelikož dle barvy jejich obličejů bych tipoval, že včera celý večer pili zelenou. Alespoň můžou tvrdit, že si jenom spletli flašku a chtěli si cucnout ústní vody. Já jsem pil pivo, takže bych si to moh splést tak s ranní močí.

"Hele, musím ti říct, že ta tvoje slečinka je fakticky třída" Bob zněl, jako by ji za ten večer stihnul prubnout minimálně třikrát.

"Počkej, jak jako?" zděsil jsem se trochu, jelikož mi tendle můj blonďatej kamarád nepřijde úplně jako její typ...když balí zrovinka mě jako brigádnice Vánoční dárky u vchodu do obchoďáků. A řekněme že máme s Bobem společnýho asi to, že jsme kluci.

"Celej večer se mě ptala, co na tebe má zkusit, aby si s ní někam šel. Řek jsem, že swingers párty bys neodmít..." pokrčil rameny a zazubil se jako zubař po návštěvě svého spolužáka z medicíny. 

"Co si?! Řek si?!" super, tak teď už se mnou asi ani nebude chtít zůstávat v jedné místnosti. A to jsem se jí chtěl zeptat na toho Ryana...

"No, řek jsem to.  Ale on se jenom zasmála a opravila mě, že asi myslím swing párty...já nevim, když ty názvy jsou podobný..." zašklebil se Bob a dál si do sešitu kreslil mužskou pohlavní soustavu.

Ta malůvka byla tak strašná až bych řek, že to co kreslí, snad nikdy neviděl.

PS: Ok, řikala jsem si, že bych to možná mohla dokončit, když už jsem na tom loni začala pracovat. Ale stejně bude trvat věčnost, než se zas dostanu na "pisatelskou vlnu" a hlavně, než se ta storka začne někam ubírat.

Hodně zdaru.