Shoe polish /FRERARD/

Dream Book

Dřevěný  parkety  na podlaze, přítmí nabourávající jen tmavě modré světlo a občasný odlesk disco koule. Hromada upocených těl svíjících se při  lofi housovém dunění a závratně těkavý odér, kterým všichni tihle lidi obohacují vzduch v místnosti. 

Zadíval jsem se ven přes velikou prosklenou tabuli. Jo, normální lidi tomu říkají "okno", ale todle bylo fakt jenom úděsně velký sklo, který odráželo všechno, co se dělo v místnosti, protože venku už byla tma. V blízkým paneláku svítí asi deset oken, takže je buď kolem jedenáctý večer a nebo kolem pátý ráno - těžko říct, protože v obě tyhle doby bývá rozsvíceno okolo deseti oken. Mám to odkoukaný.

Najednou nějak blbě vidím, jako by byl v místnosti nějakej kouř, nebo něco. Možná z trávy, možná jenom z cigaret, každopádně můj nos necítí ani jedno. Je to kouř bez chuti a zápachu.  Jakoby pára, nebo tak něco.

Kolem tančej holky u tyčí, ale myslím, že to nejsou prostitutky, ani kurvy, prostě jsou to jenom unuděný puberťačky, kterým alkohol našeptává, aby na tyči předvedly něco jinýho než šplh na čas. Maj třpytivý stíny jako z osmdesátek, obrovský kruhy v uších a vlněj se jako by to mělo být naposled, přičemž jim flitrovaný minišaty snaží zahalit alespoň některý části těla, aby tak uchránily zbytky jejich pošpiněný úcty. Moc se mi líbí jak tancujou. Dokázal bych se na ně koukat snad celou noc, dokud by nepadly únavou nebo nevystřízlivěly.

Ale sakra, vždyť jsem tady s Frankem...

Možná, možná bych ho měl najít, aby neměl strach.

Je tady lidí jako sraček na nádražní toaletě, takže to asi půjde dost těžko. Telefon přes tu hudbu neuslyší, takže ho budu muset najít normálně.

Je to jedno obrovský patro...ale u tyče (kupodivu) není, ve vířivce ho taky nevidím a na balkoně nekouří. Když se rozhlížím, dopadne odlesk disco koule přímo do mýho oka. Trochu sebou cuknu a zatřepu hlavou.

Všimnu si schodů po svý levý straně hned u vchodu na balkon. Jsou nerezový, točitý a zřejmě vedou někam dolů. Jde to ale strašně pomalu, protože se lidi snaží prodrat oběma směry a ty schody jsou tak uzoučký jako mý povědomí  o soukromým životě Jonas Brothers. Cítil sem, že mě někdo plesknul přes zadek. Otočil jsem se, ale bylo tam tolik lidí, že jsem nemohl usoudit, který dotyčný byl onen prasák. Přál bych si, aby ten prasák byl Frank, ale toho bych stejně neviděl, jak je malinkej.

Když  jsem  se konečně dostal dolů, otevřel se přede mnou strašně velkej prostor. Jako tradiční německá hospoda pro stovky lidí. Masivní, dřevěný stoly a lavice, obrovskej výčep s desítkama píp, ale především další haldy lidí.  Byl jsem nešťastnej, že Franka nemůžu najít a taky jsem měl ze všech těch lidí okolo úzkost. Smrděli chlastem, lacinejma cigaretama a octem.

Procházel jsem se mezi stoly a čuměl všem těm lidem do krýglů a taky na ty utopence, co se jim líně váleli na talířku mezi cibulí, krajícem strašně děrovanýho chleba a olízaným příborem.

Najednou jsem ho zahlíd. Jeho tyrkysový tričko na kterým byly maličký surfy a hula tanečnice s kokosem a kytičkovýma věncema. Vždycky mi říká, že je to tričko moc dětinské, ale mě to nevadí.

Seděl ke mně zády a s někým divoce diskutoval. Teda alespoň soudě z jeho pohybů, kdy mu ruce rozvášněně lítaly od těla a zase k tělu, jako by pantomimicky předváděl Olgu Šípkovou.

"Franku!" zavýsknul jsem radostně a položil mu ruku na rameno. Otočil se ke mně  čelem a ušklíbnul se. V tom pohledu bylo něco divnýho. Jako když najdete plíseň v bagetě od benzínky. Čpělo to úplně stejně nepříjemně. 

"Gerarde já si zajdu něco vyřídit ven, dobře?" řekl najednou a postavil se. Nechápal jsem kam jde a jestli to je jako pokyn, abych šel s ním. Každopádně jsem ho nehodlal znova hledat v davu, takže jsem se otočil na patě a uháněl za ním. Naštěstí to tričko bylo dost specifický, takže by bylo obtížný ho ztratit. Došel až před mohutný dveře vedoucí na dvorek a v těch zmizel.

Venku už byla zima, ale cvrčci  stejně furt cvrkali jak pominutí. Stál tam Frank a naproti němu, u popelníku, nějakej nasvalenej, plešatej cápek, kterej vypadal, že kdyby vás pohladil po hlavě, tak máte minimálně otřes mozku a možná i lehký krvacení.

"Tak co ty malej smrade, ještě budeš něco zkoušet?" zahřměl ten hromotluk a podíval se na mýho chlapce. Doufám, že Frankie umí dost rychle utíkat a nebo hodně rychle klekne na kolena a pomodlí se ke všem pohanskejm bohům.

"Ty dutohlave plešatá! Máš inteligenční kvocient na úrovni koňskýho salámu. To tvoje máma asi musela šoustat s nějakým oslem, když se jí narodilo, tolde..." zašklebí se Frank a dá si jednu ruku v bok. Co to dělá proboha?!

"Franku...Franku, přestaň, přece nechceš, aby ti něco..." zakroutím hlavou a pověsím se mu na ruku. Vždyť ho ten kolos zabije. Ještě nejsem připravenej na Frankův pohřeb...chtěl tam zahrát Hurt od Johhnyho Cashe a to furt neumím.

"Běž pryč Gerarde, do tohodle ti nic není"  zahřměl Frank a vysmeknul se mi.

"A-ale..." snažil jsem se odporovat.

"Vypadni!" zvýšil na mě hlas a semknul čelist takovým způsobem, až mu naběhly žvýkací svaly.

"Tak fajn, tak se nech zabít! Doufám, že padneš alespoň za vlast, idiote!" zařval jsem nazpátek a už  si to mířil dovnitř. Byl jsem strašně vzteklej z toho, jak se ke mně choval. Jako bych byl kus hadru. Jako bych byl nějaká jeho holka.

Musím říct, že mě ta moje nasranost zase pěkně rychle přešla. Po deseti minutách už se mi úzkostí svíralo hrdlo.

Pane bože, co když ho zabil. MÝHO Franka.

Sebral jsem se a běžel zpátky. Po schodech, hospodou, až k velkým dřevěným dveřím. Teď asi uvidím tu nejhorší scénu mýho podělanýho života.

Otevřel jsem je a zaslechl bolestivý hekání...

...ale Frank pořád stál na tom samým místě, jako když jsem odcházel.

Otočil jsem tedy hlavu směrem k zdroji těch bolestivých vzdechů...a na zemi se krčil ten chlap. Ten obrovskej, namakanej chlap. Choulil se do polohy plodu v děloze, strašně se třásl a brečel.

"Pane bože...co, co se stalo?" nakrčil jsem vyděšeně obočí a sehnul se k tomu chlápkovi.

Nic jsem mu nerozuměl, něco nesrozumitelnýho koktal a ukazoval roztřeseným prstem na Franka.

"Co jsi mu udělal?" přistoupil jsem bezmocně k Frankovi a zadíval se mu do očí.

Frank se jenom ušklíbnul a nahnul se, jako by mě chtěl líbat "To samé, co tobě..."

---

S obrovským trhnutím jsem procitnul.

"Gee, co se děje?" Frank měl přese mě ruku a tím pádem ho můj náhlý, rychlý pohyb probudil.

"Nic nic, jen...špatný sny" vydechnu a párkrát zamrkám.

Věnuje mi drobnou pusu na spánek a otočí se na druhou stranu, aby mohl pokračovat ve spánku.

Špatný sny...

PS. Sladký sny.