Shoe polish /FRERARD/

Board games cheating

Malinký, po okraj naplněný skleničky o sebe tupě zazvonily a jejich obsah zmizel v našich útrobách. Myslím, že by můj jícen utrpěl méně, když bych si do chřtánu vylil sekundové lepidlo, nebo olíznul tavnou pistol.

"Moc mě to mrzí. Že jsem ti to pokazil. Asi si teď chtěl být jinde, co?" nakrčí Bob nos a povzdychne si. 

"Stejně bychom se teď leda pohádali. Kašli na to, kdybych chtěl jít, tak bych šel" zasměju se uvolněně a zabořím se do polstrovaného křesla, ve kterém zrovna vegetím. Ale abych pravdu řek, zas tak báječně uvolněnej jsem nebyl. Věděl jsem ,že bych to měl řešit a ne se srabsky schovávat u Boba doma.

"S ním asi není dvakrát těžký se pohádat" zašveholil si můj kamarád pod vousem. Zdálo se mi, že mu to spíš tak uteklo, než že by to chtěl doopravdy, nahlas říct.

S Bobem jsme se brzo dostali na naši obvyklou vlnu a začali se bavit o tom, jakou nejhorší práci jsme kdy museli vykonávat. Já nadhodil, že jsem nedávno vytahoval vlasy z odtoku. Cizí vlasy z odtoku. Takovej chomáč, že mi na něj nestačily ani obě dlaně. Bob triumfoval tím, že pomáhal lidem s prodejem předmětů a jedna paní se mermomoci snažila trhnout svou vlastní, usušenou placentu. Nevím, k čemu by vám byla cizí placenta a nevěděla to asi ani Kate, jelikož se od nás okamžitě odvrátila a začala nalívat další rundu. S úsměvem jsem domítnul a raději si nechal nalít citronovou minerálku.

"Nebavte se o blbostech a řekni mi raději něco o sobě, Gee. Co je novýho?" zaculila se jediná slečna v místnosti, když dolila posledního panáka. 

"Vždyť u Gerarda je všecko stejný už pantáct let...co si něco zahrát?" zamrkal Bob a začal se přehrabovat v krabici vedle gauče.

"Ale to byla otázka na Gerarda, ne na tebe" podotkne hašteřivě a založí si ruce na prsou.

"Však furt bydlí doma, furt studuje na gymplu, furt chodí s Frankem, vidíš, žádná změna" zatřepe Bob  ironicky hlavou.

"Frank? To je ten jak si říkal, že měl něco s..." najednou zmlkne. Zaraženě se podívá na Boba...potom na mě.

Nepřišlo by mi to divný, kdyby se tak DIVNĚ nezarazila. Kdyby se nezasekla v půlce  věty. V půlce TAKOVÉ věty.

Kate seděla bez hnutí a koukala tím stylem, až jsem se bál, že ji k zemi vezme ten epilepťák.

"Co s kým měl?" byla to otázky hozená do prázdna, do absolutního ticha, které narušoval jenom provoz nedaleké silnice.

"Nic, to je jiný Frank..." todle má být jako výmluva? Takovýhle zverbalizovaný exkrement? Todle je ta nejprvoplánovější věc, kterou jeho vytunelovaná hlava kdy vymyslela. Bylo zřetelné, že lže, protože poměrně nahlas polknul a vypadal, že sněd vranní oko místo burůvky.

"CO s kým měl?!" optal jsem se znova, důrazněji. Svůj pohled jsem upíral na Boba, kterému se ruce kroutily v divné  poloze nad krabicí s deskovkama.

"Nic, Gerarde to je nějaká mejlka" začne Kate horlivě kroutit hlavou a hraně se usměje. Jako bych byl nějakej vymaštěnec. Jako bych byl dementní stařík, kterýmu kane slina po bradě. "Dědo, poznáváš mě?" co si myslí?

"Vyklop to, dělej!" vyhrknu a dlouze se na Boba zadívám. Propaluju mu sítnici. Jako by ve vzduchu visela jeho bolest. Fyzická.

Kdyby to nějak zamluvili, kdyby se tak nezarazili, kdyby to nebylo tak zjevné. Ale proč z toho obviňuju je? Měl bych jim bejt vděčnej.

Bob si povzdechnul a dvěma prsty si přejel po kořeni nosu, který následně pevně stlačil. Potom dostal odvahu se na mě znovu podívat.

"Před měsícem...byli jsme na stejný párty. Já a Frank. Bylo to u tý tvojí tanečnice. Velká párty u ní na baráku, protože neměla rodiče doma. Klasická sobotní akce. Zkalil jsem se jak zvíře, ostatně jako všichni a potřeboval si zakouřit, tak jsem vlez do jednoho z pokojů, že si tam otevřu okno...a že tam alespoň budu mít klid..." měl jsem pocit, jako by se mu trochu zlomil hlas. Atmosféra byla těžká a lepila se na nás jako rozehřátej asfalt.

"...vlezl jsem dovnitř...a...prostě jsem ho tam viděl. S někým cizím, zrovna..." zadíval se do země a potom na svou přítelkyni.

Měl jsem pocit, jako bych měl dostat nějakej záchvat. Jako by všechny moje tkáně zrnily - tak jak to dělá televize bez signálu. Jako bych spolknul obrovskou, zrezivělou trubku, která mě studila až na konci míchy.

"Neměl ses to dozvědět. Nechtěl jsem ti to pokazit...víš, vám..." Bob se zatvářil fakt soucitně. Věčný dilema dobrejch kamarádů. 

Byla mi najednou děsná zima. Chtělo se mi brečet, ale nešlo mi vymáčknout ani zbla. Jediný, co jsem věděl bylo, že tady nemůže jenom tak sedět. 

Musím s tím něco udělat.

Musím Frankovi vyškrábat oči.

"Počkej Gerarde, přece teď nemůžeš nikam jít" zatřepala Kate hlavou, když se mi postavila do cesty.

"Hele, já potřebuju...si o tom s ním promluvit. Potřebuju..." zatřepal jsem hlavou a ucítil štiplavý pach v nosohltanu. 

Nevím, co jsem potřeboval.

Nasednul jsem do auta. Griotka v sobě nemá víc alkoholu než rumová pralinka, takže to bych za tak velký problém nepokládal. 

Daleko větší problém bylo, že se mi třásly ruce, jako by do mě někdo pouštěl elektřinu.

"Ty malej parchante, jak si mi mohl tak okatě lhát? Jak jsi ze mě mohl dělat takovýho pitomce?" hospodo, zábava dorazila! Doufal jsem, že Frank bude pořád tam, kde jsem ho asi před hodinou a půl nechal.

Slíbil jsem přeci, že se vrátím, ne?

PS. Lidi, možná to ještě dneska dokončím...