Shoe polish /FRERARD/

Les poétes maudits

Svý volný chvíle jsem teď trávil buď upravováním skic svýho novýho komiksu, bezduchým listováním maturitními otázkami, nebo excesy za volantem. Zrovna jsem si dělal řidičák a nevěřil, že tu náramně vzrušující růžovou kartičku, která mě opravňovala prznit zdejší silnice, vůbec kdy získám.

Můj učitel byl takový veselý cápek "v nejlepších letech" jak sám hrdě prohlašoval. Ale nějak vám nevím, co je na začínající pleši, rašícím vousu vaší ženy a krizi středního věku tak šíleně "nejlepší".

"Vy jste dneska zase vypadal, jakože za tím sedíte prvně" nadzvednul obočí po mé jedenácté jízdě a cosi vehementně zapisoval do protokolu.

"Hlásíte kam budeme zahýbat moc pozdě" zakroutím hlavou. Musím mít dobrých pět vteřin, abych si uvědomil, kde je která strana.

"Hele, o vašem zahýbání nic nevím, to si vyřiďte s přítelkyní," jo, kdybyste věděl. "...ale asi na pět vteřin jste se nějakým záhadným způsobem objevil v protisměru a věřte, že za tohle vás na zkoušce přivážou za auto a potahaj stoosmdesátkou po dálnici" zašklebil se ironicky a podal mi zpět moji účastnickou kartičku.

Nakonec jsem to nějakým záhadným způsobem zvládnul.

"Nevěřil jsem, že vás nevyhodí než vyjedeme z parkoviště" zakroutil můj lektor hlavou a stisknul mi ruku tak vehementně, že jsem měl dojem, že si ji budu muset ještě tak týden ledovat. Nějakým zázračným způsobem ty důležitý zkoušky zvládám.

Krásný zimní měsíce se najednou přehouply do odpornýho jara plnýho rozbředlýho sněhu, pářících se zvířátek a sezonních alergií. Nesnáším todle období v roce. Je to jako nějaký hluchý místo, který musíte přežít, abyste se dostali někam dál.

Sice mám alespoň narozeniny, ale kvůli tý depresivní náladě, která mě vždycky v tomhle nechutným období rozkvětu zastihne, na to velmi rád zapomínám. Připomněl mi to až Frank, když mi do tváře strčil básnickou sbírku Paula Verlaina a zazubil se, jako by chtěl ověřit, zda má správný zubní vzorec.

"Jak...jak si věděl, že miluju prokletý básníky?" otevřel jsem vzrušeně oči a začal listovat malou, červenou knížečkou s rafinovanou nahotinkou na přebalu.

"Koho?" nakrčil nechápavě obočí a zatřepal hlavou. "Todle na mě vykouklo a já si řikal, že by se ti to mohlo líbit. Je to expresivní a nechutný a občas bezcitný a tu zas moc citlivý" pokrčil rameny a usmál se, když viděl moje nehrané nadšení.

Kdo by řek, že vás pár desítek stran papíru dokáže tak bezelstně rozradostnit. Kdyby to byl stejný počet bankovek, také bych nebyl proti, ale Frank je asi stejnej sugar daddy jako Al Bunda, takže to nehrozilo. Možná kdybych měl větší poprsí...

"Čau starej" zavýsknul rozjařeně  Bob, když jsem strčil nos do třídy. Jenom co jsem dosedl do lavice, tak mi byla podstrčena lahvička od minerálky.

"Pane Bryare, ta je ale neperlivá" nakrčím nos, protože je mi jasné, že se v petce nenachází nic, co má pod třicet procent alkoholu.

"Je to od tátova bratrance z Finska. Šestkrát destilovaná" poučil mě Bob hrdě, jako by snad sám poznal rozdíl mezi vodou do ostřikovačů a tímdle Finským pokladem.

"Štěstí, zdraví, pokoj svatý vinšujeme vám" zavýsknul Bob a podal mi taštičku, ve které byla flaška červenýho, gumová kachnička s jednorožčím rohem, který vypadal jako takový ty zatočený lízátka z pouti...a balíček šprcek.

"Je todle nutný?" zamrkal jsem podmračeně, ale moje rty se chtě nechtě kroutily do pobaveného úšklebku.

"Bezpečnej sex je správnej sex" poplácal mě po zádech. Jako bych už tendle shit někde slyšel.

"Mám takovej pocit, že by mi to neříkalo tati i kdybys nebyl tak pozorný a nedaroval mi tuto gumovou parádu" nadvzednu obočí a prohlížím si jahodové gumy s jistý zaujetím. Kdyby mi koupil jahodový žvýkačky, měl bych větší radost.

"To sice ne, ale mohlo by ti to pak říkat - dejte nám kontakty na všechny vaše sexuální partnery, ať zjistíme, jestli jsou čistí, nebo taky ne" zatetelil se, jako bych byl nějakej Freddie Mercury a založil si ruce na hrudníku.

"Takže dneska večer nějaká párty? Zítra je stejně volno, tak bychom mohli jít lovit nějaký buchty, co vy na to?" vmísil se do toho Dan a poklepal prsty o lavici jako nedočkavá sekretářka pochybující o potenci svého šéfa.

"Já zapomněl, že tady panáček na buchty tak nějak...není" ušklíbnul se Bob a Dan se začal infantilně chechtat. "Třeba tam budou i jiný dezerty, hm?" podotkne můj blonďatý kamarád a zadívá se mi do očí, jako bych byl nějaká cuchta. Jednou s Frankem chodím, tak bych se měl snažit držet nohy u sebe a napoužít Bobův dárek hned při první kalbě.

"Tak si tam vezmeš to svý koťátko" zazubí se Bob a přehodí si nohu přes nohu. Možná by neměl tak chlastat vzhledem k tomu, že jsme ve škole. Kdyby Frank veděl, že ho někdo nazval "koťátkem", tak by prskal vzteky. 

Jako takový koťátko se vzteklinou, nebo tak něco.

PS. Zas taková dlouhá fuckin' pauza.

Ale už je skoro konec, tak se nebojte.

Snad už to brzo dorazim.

xoxoShe.