Shoe polish /FRERARD/

Část bez názvu 20

"Tak fajn, někdo nějaký super nápady? Třeba neviditelný pláště, který by nás mohly bezpečně přepravit přes tu gorilu, která hlídá u vchodu?" Jepha nakrčil nos a zadíval se na hřmotného cápka, který to tam kontroloval. Vypadal jako chlap, který snědl dalšího chlapa a ten zase dalšího. Lidská matrjoška.

"Franku, ukaž ten pásek, který máš na ruce" vyzval jsem ho a zatahal ho přitom za rukáv jako čtyřleté dítě, dožadující se pozornosti matky, která zrovna cukruje se svým novým přítelem.

Frank nechápavě vyhrnul rukáv bundy a taky šedivě denimové mikiny, takže jsme měli možnost spatřit onen papírový kroužek, který nás měl pro tento večer spasit.

"No jasně...jasně" zavýsknul Frank a daroval mi pusu tak nečekaně, že jsem téměř neudržel rovnováhu. Jepha jenom pochybovačně nadzvednul obočí a já měl pocit, jako by ty dva proužky chlupů lemující oči, křičely "todle vaše teplení nás dovnitř nedostane!!!" Tendle fyzický kontakt na veřejnosti nemám rád, každopádně teď to mělo účel pochvaly. A já se dmul pýchou, že jsem to tak náramně vymyslel.

Frank rychlým trhnutím sundal pásek z ruky a začal ho rozvážně žmoulat mezi prsty.

"Akorát...nejsem si jistej, jestli to vyjde...víš, pro všechny" pronesl po chvíli Frank, když se provinile zadíval na kus žlutého papíru ve své ruce a poté na svého kamaráda.

"Hele, tak na to kašli, běžte vy dva a užijte si to. Já půjdu domů, beztak mě bude máma shánět, protože někde zašantročila klíče od sklepa a bude zrovna mít huronskou chuť na kyselý okurky, který zavařovala loni a má je ve sklepě. Takže mě zřejmě čeká vzrušující noc plná vloupávání se do vlastního sklepa" pronesl melodramaticky a těžce si povzdechnul.

"Mrzí mě to" Frank mu položil ruku na rameno a lehce jej stisknul. 

"Uvidíme se jindy, měj se Franku..." pronesl ztýraně.

"Gerarde..." kývnul hlavou a začal si připalovat cigaretu. 

"Potřebuje si posvítit na cestu" zahihňá se Frank a roztrhne pásek vejpůl, načež vytáhne z pusy rozžvýkanou žvýkačku, kterou se pokoušel přilepit tu žlutou nádheru okolo našich zápěstí.

"Co nespraví žvýkačka...spraví více žvýkačky, na žvýkej. Ať to máme rychlejc...mentolovou nebo dětskou?" pronesl s lišáckým úsměvem a vytasil dva balíčky, jako nějaký podělaný úchylák, který láká malé dětičky do lesoparku za městem. A dělat žvýkačkový bubliny je tam pak rozhodně učit nehodlá.

"Tu lepší" zahalekám rozjíveně a sáhnu po dětských v růžovém balení. Nedivím se, že mi nikde nenalejou, když se chovám, jako bych zrovna absolvoval první rok v mateřince. A to ještě v logopedické třídě, které se všechny ostatní děti smály. 

"Tak co kluci? Ukažte...jo...to je dobrý, sice trochu jinej odstín, ale v té tmě to nepozná" pokrčí rameny ten kluk od kterýho máme (vlastně nemáme) lístky a vyhrne si rukáv s vlastním páskem.

"Fajn, hlavně dělejme že nic, dobře Gee? Žádná panika...Bude to v pohodě" chytnul mě za ruku a něžně se usmál. 

"Děláš, jako by to bylo naše poprvé" šeptnul jsem přidrzle a ušklíbnul se. Frank mi věnoval obdobně pobavený škleb a ještě upevnil náš tělesný kontakt.

Procházeli jsme kolem...všechno se zdálo být v pohodě. Zrovna jsem s Frankem vedl falešný rozhovor o  Freudovi a už si v duchu výskal, jak si vedeme výtečně...

"Hej vy! Stůjte!" slyšeli jsme za zády.

"Kurva" uletělo mi tiché syknutí. Paralyzován náhlým přívalem strachu jsem se zastavil a otočil se.