Shoe polish /FRERARD/

Cellar

"Doufám, že dneska budeš tančit na stole" ušklíbnul se Frank, když jsem zaparkoval vedle lípy starý jak obě naše prababičky a Brumbál dohromady. Mám trochu strach, že ten strom bude stejně často jako naše prababičky i padat a pohmoždí tak mý, už tak téměř nepojízdný auto. Mám v plánu se dneska vylít do němoty a někdy během zítřka se tady pro tento skvostný dopravní prostředek vrátit, tak doufám, že nebudu muset volat lesní správu, aby si pro ten kus dřeva dojela.

"Mé místo je vždycky zásadně pod stolem. A to už zrovna dvakrát netančím" povzdychnu si, protože už teď cítím, jak mi bude ráno zatraceně blbě. Víte, jak je těžký se strefit z postele do kýble na zemi? Nejspíš je to tím, že máme doma poschoďovku a já spím nahoře. 

"Nezůstanem tady ještě chvilinku?" zamrouskal Frank a obmotal se kolem mě jako břečťan po staré a oprýskané omítce zanedbávaného domu. Proti rychlovce na zadních sedadlech bych nic neměl, kdyby kolem neprocházeli děti s nafukovacími balonky a půlmetrovými pendreky obalenými v kyselém cukru. 

"Styk za bílého dne na veřejném místě se bere jako znemravňování mládeže" konstatoval jsem, když jedno dítko olízlo místo velkého, zatočeného lízátka kapotu mýho auta. Fajn, to auto sice vypadá, že je taky jahodové, ale  nevím, jestli vyrábí autolaky s příchutí.

Když si chtělo dítko líznout podruhé, tak jej matčina ruka strhla dozadu a začala mu spílat. Se slovy "Fuj, taková nechutnost" dokonce spočinula pohledem na nás, takže jsem jen váhal, zda to patří počinu jejího nevychovaného dacana, nebo tomu, že má Frank ruku pod mým tričkem.

"Jo, máš pravdu, todle je na palici" zakroutil Frank hlavou a potom co se lízací děcko a jeho rodič vzdálili, tak jsme si to zamířili přímo do ošuntělého baru naproti.

"Miluju to tady" povzdychnu si jak milovník z šestnáctýho století a sjedu pohledem hrubě omítuté zdi s nejednolitou texturou.

"Kdyby tady nebylo tolik lidí, tak bych si myslel, že seš nějakej šáhlej úchylák a zrovna si mě zatáh do kobky pod svým domem a já třicet let neuvidím denní světlo" moc erotický představy, Franku. Tohle je jenom bar, ne zvrhlej sexuální výlet.

"Je to vlastně takovej sklep s výdejním okýnkem. Sice je tady trochu zima, ale hrajou tady psychadelickej rock a občas i vyčistí trubky" pokrčím rameny a mrknu na chlápka u výčepu, který z mého jednoduchého gesta vyrozumí, že už mi má čepovat.

"Když už jsme u těch trubek" pousměju se a položím Frankovi ruku na rameno, "tak na stropě tohodle parádního podniku jsou taky trubky. Jsou to přesně ty, který odvádí veškerý exkrementy z toho baráku nad náma. Kdyby to tady prasklo, byli bychom v hovnech" tetelím se jako telátko na vašem klíně z písně Jaromíra Nohavici a pozoruju Franka, jak nedůvěřivě hledí na strop.

"To doslova" polkne ztěžka.

"Ale jinak je to tady fakticky krásný" povzdychnu si jako bych byl svědkem zrození dechberoucně krásné lesní víly a ne jako bych popisoval žumpu.

"No konečně, hoši. Zábava se tady už rozjíždí a ten nejdůležitější člověk tady pořád chybí" zaskřehotal Bob a vylil si do pusy velkýho panáka rumu - normálně se do tý skleničky točí malá kofola. Bob ovšem netroškaří.

Bylo moc fajn se nalívat pivem, sedět v odrbaným, polstrovaným křesílku a sledovat ty chlápky ve předu, jak svýma dlouhýma prstama mučí struny a nutí je vydávat obscénní zvuky plný naučený touhy. Promítali na ně něco z daťáku, takže se jim chvíli rozpíjely barevný skvrny po tělech, chvíli na nich zas  bylo možný vidět líný vlny slaný vody. Byl jsem v půlce prvního piva a stejně si připadal neskonale opilej vjemy. 

Ukolíbalo mě to tak, že jsem ztratil pojem o čase. Velmi rychle jsem byl ovšem vrácenej do reality.

"Gerarde, Gerarde, prosím tě, máš tady auto?" zatřásl se mnou někdo takovým způsobem, že jsem málem vytřel svým oděvem místní podlahu.

"Co?! Jo?! Proč?!" možná bych měl přestat zbytečně pokládat tolik otázek najednou.

"Potřebuju, potřebuju se dostat domů, rychle. Volala mi Kate a pak...pak se něco stalo, vyzvání to, ale nikdo to nebere. Co když někde leží a nikdo jí nepomůže? Gerarde, musíš mě hodit domů" Bob zněl tak zoufale, že mě ani nenapadlo mu odporovat. S Kate už chodí nějakej pátek a od tý doby, co bydlí spolu, tak Bob náramně prospívá. Myslím si, že je to holka jeho života, protože dokáže tolerovat všechny jeho prasárny.

"Já, já...jasně Bobe, vezmu si bundu a pojedeme, auto mám hned před barem" začnu nesouvisle koktat a hledat zbytek svého oděvu.

"Počkej, Gerarde, ale vždyť jsi pil" chytne mě Frank za ruku a nechápavě se mi podívá do očí. Myslel jsem si, že to on je v našem vztahu ten, co porušuje pravidla.

"Frankie, ale já měl jedno pivo, a ani jsem ho nedopil. Podívej, todle je důležitý, todlenc to je fakticky-" 

"Gerarde" Frank se dramaticky odmlčel, "pil jsi, přece nemůžeš řídit" chvíli jsem měl dojem, že se mi to jenom zdá. Můj kluk mi tady dává debilní kázání, jako by mě snad on nosil devět měsíců ve svým břiše a teď měl kvůli kojení ňadra až ke kolenům. Ale zněl strašně naléhavě. Až to ve mně vyvolalo chvilkový pocit viny, že jsem nad tím, že bych jel, vůbec přemýšlel.

"Ale..." můj pohled přeskakoval z Boba na Franka a zase zpátky. 

"Hele, nabíječi, doveze mě tam a zase ti přijede. Teď nezdržuj, jo?" vypálil Bob poněkud nepříjemně, ale asi se není čemu divit. Jestli mu někde možná zmírá děvče, divím se, že Frank ještě nedostal přes zobák.

"Cože? Děláš si srandu? To si jako říkáš kamarád? Víš, čemu tím Gerarda vystavuješ? Vždyť ta tvoje krasotinka akorát zalezla do vany, nebo si zrovna lakuje prsty na nohách...nebo dělá něco zábavnějšího s někým zábavnějším, že ti to zrovna nebere" zašklebil se Frank povýšenecky. Zrovna tak, jak to umí snad jenom on a čekal na Bobovu reakci. Většinou takhle lidi dostává do kolen. A pak si s nima jenom hraje.

"Ty hajzle, jak to takhle vůbec můžeš říct?! Každej není jako ty! Každej nebere svý partnery jenom jako kurvy" syknul Bob a podíval se Frankovi do očí.

V tu chvíli mnou projelo deset tisíc ledových jehliček, který se mi zapíchly hluboko do plicních sklípků.