Shoe polish /FRERARD/

Orange orange

Tím, že jsme vysmahli tak brzo, vyhnul jsem se bombardování vlezlými dotazy svého, soukromí neakceptujícího, kamaráda. Věděl jsem však, že mě to stejně nemine. V pondělí na mě již, celý nastartovaný, čekal v lavici a jeho ukazováky a prostředníky tvořily trojúhelník. Ještě pultík a půjdu ho volit.

"Co je?" zavrčel jsem, jelikož se Bob culil, jako by jeho mimické svaly sužovala strašlivá křeč a rentgenoval mě pohledem tak silným, až jsem se obával, že budu posléze trpět akutním post radiačním syndromem.

"Tak co...stálo to za to?" jeho obličej stále oplýval tím protivným šklebem a obočí se houpalo až u stropu, hned vedle zářivky, obohacené o slupky od mandarinky a další odpad vyprodukovaný naší třídou.

"Ne! Nic nestálo!" vyhrknul jsem. Ovšem to, že jsem mu přihrál jen na další rýpnutí mi došlo až příliš pozdě. Měl bych se přiučit komunikačním schopnostem a nebo dělat, že jsem hluchoněmý...jo, to bude možná bezpečnější.

"Och...no, to se jeví jako značný problém. Takový ty modrý tabletky, to už jste zkoušeli?" zamrká nevinně, načež nakrčí nos a začne se chichotat jako taková ta kreslená myška z pohádky. Nevím který a možná vlastně ani nakonec nebyla v pohádce.

"Bobe, ještě slovo a narvu ti ty modrý tabletko do..." zavrčím, ale on mě zdvižením prostředníčku zastaví.

"Ale Gee, to není dobrý. Nevím, jak velká je Iero žárlivka, ale tohle by moh být důvod k dost nehezkýmu prvnímu rozporu" zaculí se ďábelsky. Aha a on si myslí, že po těchhle kecech se mu ještě s něčím svěřím?

Aby bylo jasno, tak celý týden to probíhalo v tomhle duchu. Bob se snažil ze mě vytáhnout něco intimního, já říkal, že nic nebylo, on že ať nekecám, že po nás musel čistit gauč...ale to je hloupost. To musel leda Dustin pokypat sýrem, nebo fakt nevím.

V pátek jsme měli zase rande. Teda, ani nevim, jestli se tomu dá říkat rande, když tam nejste jenom s tím jedním člověkem, ale zkrátka a dobře jsme si vyšli. Jo, to zní líp. Vyjít si. Vyjít sice můžete i ven s košem... Ale furt to zní líp než podrbaný rande.

"Hele, zajdem do baru...tam odkud nás tehdy vyrazili, protože se jim nelíbilo, jak jim tečou naše sliny k výčepu" jo, to bylo ten večer, co jsme se poznali. Snad v tom baru nepoznaj oni nás.

Bylo tam pár známých hlav...Jepha a taky ten plešoun, který nás tehdy pozval na koncert. Všichni stáli u stolu na kulečník a pokoušeli se tou velikou tyčí šťouchat do těch barevnejch koulí. Vždycky jsem si myslel, že je todle zábava staříků a zazobanejch výherců v loterii, který si dělaj kulečníkový dýchánky ve svý vile.

"Hrál jsi někdy kulečník?" usměje se Frank a vyhupsne na jeden ze stolů, které jsou naskládané po obvodu větší místnosti, kde se nachází jak kulečníkové stoly, stoly na billiard a pak ještě šipky, či co.

"Hrál jsem jenom kapesní kulečník" ušklíbnu se a pozoruju Jephu, jak nešikovně drží tágo a dle jeho ztrápeného výrazu můžu odtušit, že se mu tah vůbec nepovedl.

"Co to je?" nakrčil obočí v nechápavém gestu a naklonil hlavu na bok, aby mi lépe viděl do tváře.

"No...dáš si ruce do kapes...a hraješ. Ale můžou to hrát jen kluci, holky nemaj potřebný...propriety" usměju se jak nejvíc nevinně to dovedu a k dokonalosti právě narozenýho Ježíška mi chybí jenom pupeční šňůra a trochu krve z rodičky.

"Ty seš teda dobrej dobytek" zatřepe hlavou a raději si přihne něčeho, co má namíchaný ve skleničce vedle sebe.

Nakonec jsme se rozhodli, že vlastně ani hrát nechceme, že si raději zajdeme na chvíli na terasu, kde se chodí vydýchávat lidi znavení z tanečního parketu ve vedlejší místnosti a ukradneme Jephovi jednu cigaretu.

"Fuj, to je hnusný. Za takovou nechutnost někdo utrácí prachy?" zaskřehotá Frank, když poprvé potáhne a předtím, než se rozkašle mi doutnající trubičku nikotinu podá. Je už celkem zima, takže je možné cigaretový kouř pozorovat ještě daleko dýl.

"Jako malý jsem vždycky vehementně vydechoval horký vzduch, abych měl pocit, že kouřím...Dělaj to tak snad všechna děcka. Je to super, jak si myslíš, že tě taková hloupost - jako že kouříš imaginární cigarety tak nadchne, že si hned připadáš dospělejší" zamyslím se a pozoruju kapky deště, které líně olizují nerezové obložení budovy.

"Jo, todle sebedestruktivní chování je asi fakt uspokojující" zasměje se hořce a prohrábne si vlasy. "Už jsem ti někdy říkal o Bertovi?" to jméno mi neznělo z jeho úst povědomě. Jasně, Bert se v tomhle městě jmenuje každej desátej chlapec, ale ve spojitosti s Frankem jsem ho ještě neslyšel.

"Spíš ne, o koho jde?" možná brácha, nebo ten kamarád, se kterým byl přejít celý Španělsko.

"Můj bejvalej" nadechul trochu karcinogenního dýmu do plic a přimhouřil oči. Nedůvěřivě jsem se na něj podíval. Doufám, že mi teď začne brečet na rameni, že byl jeho životní láska, ale pak si našel nějakou slečnu, protože to tak Bertově mámě přišlo rozumnější. A taky víc plodný.

"Je to ten největší blázen, kterýho znám" ušklíbnul se a cigaretu trochu oklepal. "Víš, byli jsme spolu tři roky a...já nevim, byl jsem ještě mladej a děsně naivní blbeček, kterej radějc přemýšlel poklopcem. Nechal jsem se zlákat tím, jak vypadal, protože...byl prostě kurevsky atraktivní a mě bylo šestnáct a víš co...to se ti dělaj hormony a postaví se ti i z řidiče v autobusu, pokud má zuby a nemá skleněný oko, nebo tak něco. Ale on to táhnul i s jinýma klukama...a vůbec si nepřipadal špatně. Flirtoval s něma před MÝMA očima a já nevěděl co dělat..." nakrčil obočí a vajglem prohraboval téměř prázdný popelník.

"Občas si teď řikám, jestli to ještě existuje..." zabrumlal a já mu lehkým zamračením naznačil, že nechápu. Co TO, jestli ještě existuje.

"No to, jakože...nějaká láska, nebo tak něco. Nebo jestli chce každej s každým jenom píchat" s těmito slovy si přitáhnul mikinu více ke krku a potom se na mě usmál. Byl to divný kontrast - to, jak hrubě mluvil a jak něžně jeho obličej vypadal.

"A jak to dopadlo? Rozešel jsi se s ním kvůli tomu, že...nedokázal udržet nohy u sebe?" nadzvednul jsem obočí a popošel kousíček k němu.

"Když jsem mu říkal, ať to nedělá, protože to není nic, co očekáváš od svého partnera, tak se naštval. Naštval se a rozbrečel. Volal mi, že si to hodí, jestli se na něho budu mu dál budu věci vyčítat. Bylo to jako mít kolem krku obojek, kterej někdo pořád utahuje, až ti zůstane jenom taková malá dírka na dejchání a ty se modlíš, aby ti to stačilo..." přitisknul čelisti k sobě a podíval se tak divně skrz mě.

Měl jsem divnej pocit. Takovej lítostivej. Jasně, kdyby chodil Frank s Bertem, znamenalo by to, že by nechodil se mnou, ale stejně.

"Bylo to tak šíleně bizarní. Ale víš, když už v něčem takovým jedeš, tak to nevidíš. Leptá tě to zevnitř, ale ty se na to snažíš nemyslet" pokrčil rameny. "A kdybys chtěl vědět jak to skončilo...tak on se rozešel se mnou. Sranda, co?" zašklebil se hořce.

Takhle procítěnou pusu jsem mu za ten měsíc ještě nedal. Bylo to příjemný.

Chutnal jako pomeranče.

"Tys měl něco citrusovýho?"

"Ne"