Shoe polish /FRERARD/

Ideal border

Myslím, že bych měl trochu brzdit, vzhledem k tomu, že jsem ještě takové nedomrlé dítko a když mi bylo šest, tak jsem se zhulákal rumovýma pralinkama. Je ovšem dost pravděpodobné, že nevolno mi nebylo z obsaženého alkoholu, nýbrž z toho, že byly čokoládová bonbony po záruce už když se moje babička vdávala.

"Heleďme se, koukejme se!" zahalekal Bob a oba nás chytil kolem ramen, takže měl z nenadání svůj obličej přímo mezi těmi našimi.

"Co tady sedíte, jako by vás hlídala vaše stará?" zařehní se Bob a také si přihne z flašky, načež se na něj jeho přítelkyně podívá takovým tím výrazem "zamykám pečlivě svůj dámský trakt minimálně na deset let a klíček polykám".

"No my...povídáme si..." vykoktám ze sebe naprosto nedůvěryhodně. Jo, samozřejmě, zatím. Jenom čekám, kdy mě tady kamarádíček Iero dotáhne na místní záchodky, aby mi ukázal nadpozemskou krásu spár mezi kachličkami. A taky nadpozemskou krásu něčeho jiného mezi...něčím jiným.

"Hele, ani se nesnaž" nadzvednul Bob obočí a zadíval se na mě jako na dvojité pannini z kantýny. "Tady je to o ničem...pojďte radši dolů na bar - hraje tam hudba, takže nebudete slyšet a je tam víc tma, takže vás nebude vidět" jo, to si můžu strčit hlavu do papírového sáčku a bude to mít stejný efekt. Já chtěl Iera vidět, připadal mi fascinující. 

Ani ne tak pěkný jako fascinující.

Jako zkurvená ethanolová víla na paloučku zastřeném dýmem mentolových cigaret.

Frank nic neřek, jenom vstal a drapnul mě za rukáv, aby mě mohl následně táhnout chodbou za Bobem a jeho děvčetem, které se něčemu chichotalo a vypadalo, že klíček vyzvrátila aby mohl opět odemkl ona inkriminovaná místa.

Bylo fajn, že když mě táhnul, nespotřeboval jsem tolik energie při chůzi - což bylo příjemné. Poněkud méně příjemné potom bylo, když jsme minuli barové stoličky a místo toho se začali proplétat upocenými těly na parketu.

"To si chceš jako střihnout coming out tanec, nebo co?" zavřeštěl jsem mu do ucha, protože přes hudbu fakt nebylo absolutně nic slyšet.

Myšlenka párového tance s chlapcem mě vůbec nelákala, ještě méně pak před zraky všech těch lidí - potencionálních fotografů - potencionálních zveřejňovačů - a potencionálních vrahů mojí matky. Ta až se dozví, že jsem se dotýkal chlapce při jiném tanci než "jede jede mašinka", tak ještě předtím, než ji porazí, tak mě vydědí a všecko přepíše na Michaela. I když vzhledem k její mateřské lásce všecko přepíše spíše na sousedova králíka, který vehementně kompostuje všechny organické zbytky vyprodukované matčinou kuchyní. Alespoň někdo je rád, že vaří.

"Nehodlám se na tebe lepit a strkat ti jazyk až do ucha" zvláštní praktiky, ovšem nepříliš uskutečnitelné, řekl bych.

Chvíli jsme se tam samostatně natřásali a potom se přifařili do kroužku k nějakým ožralům, takže jim ani nevadilo, že se neznáme a začali nás vyzývat k zatančení tradičního ruského tance. Řekl jsem jim, že na to mám v žilách málo vodky - to jsem ovšem neměl dělat, jelikož mi byly velkoryse nabídnuty hned dva - dle mého názoru naprosto bezedné panáky.

Myslíte, že mi to pomohlo k mým nekonvenčně dech beroucím tanečním výkonům?

Jo, pomohlo.

Najednou jsem byl přeborník ve všech národních tancích. Dokonce i v těch, které se ještě netančí.

"Hele, nechceš se jít napít?" zařval na mě Frank, jako bych snad nepil před pěti minutama, ale  já i tak udýchaně přikývnul.

Zas mě drapnul za ten rukáv. 

Ohohooo, tady je na to někdo vysazený. Divný mi ale bylo, že mě táhne na druhou stranu.

"Ale bar je támh-" zastavil se a podíval se mi do očí.

Kousnul se do rtu. K sakru, nehodlá dělat žádný blbosti...že ne?!

Dal mi ruce okolo pasu a přitisknul svý čelo na to mý.

Ale vždyť to nemůže...!

Známe se teprve tři hodiny a já...já nejsem žádnej...lehkej...chlapec?

Teda, jako lehkej nejsem určitě, protože moje BMI je kapánek nad "ideální hranicí"...