Shoe polish /FRERARD/

butterflies

"Ne, fakt mi někoho připomínáš...a přitom je todle naše první rande" zazubil se Frank, jako chodící reklama na produkty firmy Oral B a začal si mě zkoumavě prohlížet. Možná to byl pohled svlíkací, možná se dle ceny mého oděvu pokoušel odhadnout stav mého bankovního účtu. 

Což bylo docela prozíravý. Mý sako je totiž jako moje prachy - taky půjčený od táty.

"První rande?" nadzvednu obočí, protože se mi zdá, že tadyhle hošan na to jde nějak moc zhurta.

"Jo, představuj si, že jsme třeba v kině" pokrčil rameny a jeho pohled směřoval na parket pod námi, kde se proháněli lidé v párech za zvuků rychlého valčíku, a kde servírky sbíraly rozbité skleničky a prázdné talířky, na kterých se válely proužky naložené papriky - tendlencten červenej hnus je něco jako rap v rockových písničkách - ten tam totiž taky nikdo nechce.

"Super, takže teď si budem povídat o tom co dělají naše mámy, jestli jsme prodělali plané neštovice a jaký je náš třetí nejoblíbenější dinosaurus?" zamrkám, protože taková je moje představa o první schůzce. I když mě ve skutečnosti zajímá až ta poslední věc.

Zatvářil se trochu vyvedený z míry. Asi není zvyklý si povídat o infekčních chorobách a diáři své stvořitelky. 

"Raději bych věděl, co piješ" ušklíbne se, jelikož zřejmě považuje za nehoráznou hanbu být na kulturní akci střízlivý. Což já považuji od shlédnutí čtyřhodinové opery Rusalka také. Kdybych si předtím přihnul, možná bych nevnímal uječený hlas hlavní aktérky a mohl bych skvostně zalomit na tom červeně polstrovaném křesle.

"Všecko" není to moc pravda, ale nechtěl jsem být vybíravý. Když si chce hrát na mýho sugar daddyho, tak mu nechám volnou ruku.

Za chvíli v mý pravý končetině přistála po okraj plná sklenička. 

"To maj tak špinavý trubky, nebo točí i černé pivo?" přimhouřím oči, když se snažím ohodnotit obsah právě přineseného poháru.

"A je to teda pěkná koza, mimochodem" hodnotím svůj nápoj, nikolv právě procházející slečnu, protože je fakt že to vypadá, jako by tomu bublinky vyprchaly už před druhou světovou.

"To je rum s kolou, vole" podotkne Frank a nechá okraj své sklenice, aby se setkala s tím mým. S mým okrajem sklenice, aby bylo jasno!

Čekal jsem ten obohacující zvuk cinknutí, ale naše picí nádoby byly příliš plné, takže se ozvalo jenom něco podivně tupého.

...

Měli jsme toho asi tři skleničky, což jsem úplně neplánoval, jelikož je to nápoj ze kterého se mi kazí zuby, jenom co ho vidím, natož když se dotkne mého chuťového orgánu, či dokonce mého chrupu.

Každopádně Frankovi udělal zřejmě velmi dobře na sebevědomí, takže za chvíli seděl tak, že měl ruku položenou na mým stehně a dělal, jakože je to něco normálního a hlavně veřejně prezentovatelnýho.

Už byla poměrně pokročilá hodina - hádám, že dokonce něco málo po půlnoci a světla v sále byla omezena pouze na pár tmavě modrých reflektorů, které dávaly dívkám na parketu zvláštní auru zakletých princezen, který se těší na toho, který jim konečně dá. Protože draci se, jak známo, živí mladými pannami. A já znám jednu docela jednoduchou věc, jak se tohoto břímě zbavit...a věřte nebo ne, markantně zestárnout za jednu noc se dá opravdu jen velmi těžko.

Nebylo mi nepříjemný, že na mě sahal. Ale říkal jsem si, že bych mu měl dát najevo jakousi svou hodnotu. Jakože nejsem holka na jednu noc, což by si měl honem rychle uvědomit.

Hlavně tedy protože nejsem holka...

"Hele a ty...s někým chodíš?" zaptal se mě a drobet se zamračil. Jsem rád, že se ptáte, pane. Že by se ozvalo svědomí a drápalo se vám v jícnu s takovou vervou, že jste se prostě musel zeptat?

"Kam?" oduševnělá reakce Wayi.

Zasmál se, protože mu tydle moje dětinské vtip připadnou úsměvné, a nebo protože si myslí, že mě tímhle svým patolízalským chováním dostane rychleji do postele.

"Tak máš někoho, nebo ne?" zakroutí hlavou a zmáčkne mi stehno takovým způsobem, až přemýšlím, zda-li mi jej nechce odšťavnit.

Nic neříkám, jenom pomalu zakroutím hlavou, což mu zřejmě jako odpověď stačí, protože se začne pomalu přibližovat.

Má stejnou taktiku jako předtím.

Jako první se setkají naše čela, abychom mohli ohodnotit, do jaké míry si čistíme pleť...potom špičky nosů. Nejdřív jenom tak lehce, letmo.

"Hele, vždyť tohle je naše první rande...neměli bychom" začnu brebentit.

"Vždyť naše první rande bylo v kině" pokrčí naivně rameny a usměje se tak, že kdybych byl neandrtálec zamrzlý miliony let v ledovci, tak bych roztál. Nahned.

Podíval se mi do očí. Možná to byla žádost pro vstup do objektu.

Nebránil jsem se, i když bych nejspíš měl. 

Ale už několikrát jsem si říkal, že kdybych se tehdy před půl rokem nechal trošičku poslintat, možná už bych se moh všude chlubit, že jsme partneři.

Měl jsem si svoji první pusu možná pošetřit pro někoho, koho budu znát dýl, ale...na druhou stranu jsem ho znal přes půl roku. 

Tak to ani není moc děvkařský, ne?

Bylo to jemný a přeslazený. Jako ten chlápek u kolotoče, který namotává cukrovou vatu na klacek a jeho plíce už musí být tak poslepovaný, že pořád vykašlává růžový hleny.

Odtrhnul se od mě a usmál se.

Dělalo mi to nepříjemně v břiše. Už tehdy jsem vědě, že na tomhle nepříjemným pocitu si dost rychle vypěstuju závislost. Budu mít potřebu se jím ukájet každou zatracenou vteřinu svýho mizernýho života.

Budu si tam ty motýlky pěstovat a potom je všechny vyzvracím.