Shoe polish /FRERARD/

wristband

Když to nešlo fyzicky, zkusil jsem použít trošičku řízené agrese. Zadíval jsem se na něj stylem "pokud mi to, ty malej smrade, okamžitě nevrátíš, udělám si z tvého pubického ochlupení potítko".

Zřejmě jej tento můj pohled s nadzvednutým obočím přesvědčil natolik, že mi celý bloček vrátil a s úsměvem hodným vlastníka plantáže palem olejných odkráčel kamsi do sálu provádět neidentifikovatelné taneční kreace.

Neříkám, že mě tendle jeho divnej pokus nevyved z míry. Nevím kdo to je, proč mi bral lístky, proč si je nenechal, proč se smál jako ta největší jitrnice na světě.

A vůbec jsem měl víc otázek než pětileté dítě, které nachytá své rodiče inflagranti.

Naštěstí mi však náruživí nakupující lístků do "výherního kola s překvapením" - jak se tomu zde honosně nazývalo, dali na tento incident poměrně rychle zapomenout. Vyprodal jsem celej bloček, potom ještě jeden a potom potkal Dana, který do mě překlopil čtyři panáky nějaké odporné místní vodky. Najednou, podotýkám. Pak už jsem neprodával, jelikož jsem neměl co a taky jsem byl značně společensky znaven, tak jsem se zašil do prostoru, který byl vyhrazen všem dobrovolníkům a hrál si s imitací křišťálu na stole.

Bavilo mě to pět vteřin. Asi mám nějakou neurózu, že už nedokážu být v klidu ani když jsem napitej. Moje rozhodnutí bylo jasný - najít Dana a dokončit započatou akci. Horší bylo, že Dan už ji zřejmě dokončil beze mě a zrovna si dává rande s kachličkama na hajzlech, či okupuje postel na záchytce.

"No kde si, vole...kluci nalijte mu" zařinčel Bob, když jsem procházel okolo baru, kde stál ve větší skupince se svou přítelkyní a ještě pár lidmi, kteří mi byli trochu povědomí. Bobova holka byla moc fajn, i když pořád říkal, jak ho strašně omezuje, pořád mu volá a chce si povídat. Drahý Bob zřejmě netuší, že tohle je poměrně normální. Že si chcete povídat s člověkem se kterým sdílíte lože, balíček žvýkaček a občas i kartáček.

Kopl jsem do sebe jednoho panáka a začal se bavit s tou jeho slečnou. Zrovna jsme byli u toho, že má její sestřenice strach z díry v kytaře, když tu ze sebe vydala podivně dívčí skřek, který zněl asi jako "todle je ta moje". Zprvu se nechápal CO její, jelikož byl přítel po jejím boku a ona se mi po celou dobu dívala zpříma do očí. 

"Pojďte...todle je moje oblíbená písnička...pojďme tančit" očka jí svítila jako hořící Notre-Dame a už mě i Boba táhla na parket, mezi takovou masu lidí, kterou jsem potkala naposledy ve frontě na dámské wc na koncertě kapely Kryštof. Byl jsem tam  malovat dětem na obličej, aby bylo jasno!

Tak jsme tam všichni tančili na nějakou balkánskou odrhovačku, vypadali u toho, jako bychom v dětství prodělali minimálně mozkovou obrnu a snažili se neskácet jeden na druhého, případně druhý na třetího, jelikož to by mohlo způsobit ještě větší potíže v podobě natrhnutých dámských šatů a následného pobytu na protialkoholním.

Najednou si to k nám přikřepčila veselá postavička a začala se svíjet do rytmu kytar ještě vehementněji než pán, který se přes nás chtěl dostat před chvílí na toalety.

"EEj, Franku. Todle je Gerard a vypadáte oba úplně stejně teple" začal se řehnit Bob, jelikož mu došlo, že todle nebylo úplně nejvhodnější představení. Měl by si vzpomenout, jak ještě minulý týden hekal, že se na mě lepí ty nejlepší slečny v místnosti.

Pokud jste si mysleli, že je můj život méně prvoplánový, tak jste se spletli.

Jasně, že to byl ten fracek, co mi sebral ty lístky

a co se tak usmíval.

K mému velkému štěstí zrovna začal hrát nějakej ploužák, takže se do sebe Bob a ta jeho zaklesli a začali se rozpouštět v kopě lidí na parketu. Super, můžu zmizet a už se tady v životě neukázat, zvláště, když si o mě ten hošík myslím pravdu. Teda jakože preferuju právě jeho pohlaví.

"Heleme se. Tebe odněkud znám" začal ze sebe dělat postiha, jelikož to vypadalo, že přemýšlí, kde mě viděl.

Nadzvednul jsem obočí a raději nic neříkal.

"Když se k sobě tak strašně hodíme. Co kdybychom hráli, že jsme šíleně zamilovaní?" koutek mu popojel nahoru a hlavu naklonil malinko na stranu, aby mě měl celého v hledáčku.

To co řek mi připadalo, bůh ví proč, strašně skvělý. Možná proto, že to není ta věc, ktero uřeknete klukovi, kterého zrovna potkáte. Možná, protože to bylo totálně vyjetý.

"Ale bude to lepší jít hrát k baru, hm?" zasmál se bezelstně a čekal na moji reakci.

No tak přeci ho nenechám, aby mě vyved z míry.

"Tak fajn."

PS: Podobnost se skutečnými osobami a místy jsou čistě náhodné...heh