Secretly In Love With the Dragon - Vkook/Taekook [j.jk x k.th]

36. Kapitola

Došel jsem domů a ihned jsem slyšel to ticho.. 

To ticho, které naplňovalo celý barák..

Udělal jsem pár kroků, zul si boty a pokračoval v tichých krocích, které mě zavedly do kuchyně a obýváku..

V kuchyni bylo perfektně uklizeno, všude chybělo pár věcí, v ložnici vše bylo, tak jako předtím, jen osobní věci zmizely.. Daeho pokoj byl taky uklizený a jeho věci zmizeli.. Můj pokoj byl tak, jako předtím.. Stmívalo se a mě kručelo v žaludku, ale neměl jsem sílu na to si udělat jídlo, tak jsem prostě jenom ulehl do postele a ležel na boku zabořený ve svých myšlenkách, které mi poté vehnaly slzy do očí..

Mojí mámu jsem měl hrozně rád, pomáhala mi i když taky jí občas přeskočilo.. Táta byl přísný pořád, ale nikdy by tohle nechtěl udělat a i když mě zmlátit do bezvědomí, tak pořád ho lituju... Nevím proč, ale prostě jsem se cítil úplně na nic a cítil jsem se bezbranný..

Začal jsem brečet, bylo mi na nic, chtěl jsem někoho u sebe..

"Prosím nebreč.. Je tu něco, co můžu udělat..?" zeptal se Drak tiše v mé hlavě a já ze sebe vydal pouze další vzlyk.

"Neotáčej se, dokud ti neřeknu.. Neptej se na nic a nech oči zavřené.. A neboj se, jsem to já.." říkal Drak a já nechápal, ale i tak jsem nic neřekl a po chvilce jsem cítil, jak mě někdo objal..

Byly to normální lidské ruce, cítím jsem něčí zrychlený bouchání srdce na svých zádech, protože ten dotyčný mě tiskl k sobě a cítil jsem omamnou vůni..

Poté jsem opět slyšel v hlavě Drakův hlas, který zpíval..

To teplo někoho, kdo má prý být Drak, ale přitom sám moc dobře vím, že tohle je člověk a Drak je.. 

Drak je prostě drak.. 

Ale nic jsem neřešil, nechal jsem se uklidnit objetím a zpíváním draka a dokonce i uspat..

----

HMMMMMM?:)