Blood Lips [ 태 국 ]✔︎

3.

Taehyung

Celý čas této nudné vyučovací hodiny, jsem místo počítání rovnic, aritmetiky a dalších velmi užitečných věcí, seděl v tichosti za deskou lavice s očima zahleděnýma do světa za oknem.
S unaveným povzdechem jsem zabořil bradu do měkké dlaně abych měl pohodlnější pozici.

Rudé lesklé oči se soustředily obvzláště do vysokých kopců, jež jsou ještě stále zahalené hustou bílou mlhou. Jen šedivé mraky v nich mohly vidět odraz slz. Poslední dobou jsou slzy to, co na mě projevují jediné známky emocí.
Pozorně jsem sledoval každý malý detail. Od jednotlivých opadalých větví stromů, opadalého listí, až po barvu orosené trávy.

Připadal jsem si najednou tak malý, tak bezmocný oproti přírodě. Je rozsáhlá po celém světě, umí být i dost nebezpečná a také nebýt jí....nemáme jak dýchat.

Pravda...jsem upír.
Ale to neznamená že jsem nejmocnější na téhle zemi. Tady na hoře je pánem světa příroda. Já ale patřím jinam...patřím do hlubin temnot. Do tmy. Do zákoutí stínů....jsem vrah. A tedy patřím i do pekla.
Jsem tak záporná a bezcitná osoba, ano...vím to.
Ale nestěžuji si.

A však netrvalo dlouho a v mých uších se rozproudil ten krásný řinčivý zvon, který nám v podstatě vzkazuje že už jsme volní. Možná se vám zdá že to až příliš dramatizuji, ale věřte že ne. Je to jen reálný popis.

Celá třída okamžitě propukla v nesnesitelný hluk, a proto si učitel Kim jen s povzdechem sebral klíče od kabinetu a s neslyšným 'naschle' opustil onu místnost.
Ani se mu nedivím, taky bych na jeho místě nejraději rychle odešel. Nejsem na takovýhle ruch zvyklý. A proto, že se ve mě probouzí nervy a mám sto chutí vstát a umlčet všechny svým řevem, jsem se raději pokoušel uklidnit.

Silně jsem k sobě stiskl víčka a na sucho polkl.
Už to nevydržím...mám hlad.
Já z lidské krve doslova přežívám, proto nesmím tento cyklus přerušit.
Z myšlenek mě náhle vytáhla jedna prosba kterou mi sdělil Namjoon ještě těsně předtím, než učitel započal hodinu.
Na nic jsem tedy nečekal a pomalu se vzapřel dlaněmi o pevnou desku lavice. Vyhoupl jsem se na nohy a tak trochu vrávoravě a s nechutí proplul skrze spolužáky.
Ta vůně....bože.

Sotva jsem překročil práh ode dveří, můj zrak i hned zpozoroval dvě známé tváře.
Vysoký dlouhán s tmavými vlasy se právě usmál s pomocí ďolíčku mým směrem.
Zatímco menší modrovlasý si jen s rukami schovanými v kapsách lehce odfrkne. Jako by mi tím naznačoval nezájem. Ale tak, to by nebyl Yoongie.

Namjoon zvedl ruku a lákal mě k sobě pomocí ukazováku.
Na nic jsem nečekal. Jen jsem se upřímně pousmál a vykročil jejich směrem na konec chodby.

„Tak, mluv." Obdařil mě tmavovlasý rychlým příkazem. Který má hlava ale bohužel nepobrala. Možná taky proto se v tuto chvíli můj úsměv změnil na úšklebek a pohled přihmouřil do nechápavé grymasy.
„Nehleď na nás jako na zjevení Tae, a klidně si řekni. My ti vyhovíme. Víme jak se teď cítíš."
Přidal se do toho Yoongiho nachráplý hlas, a společně s ním i milý poloúsměv.

Na chvíli jsem pohled zabodl do protější zdi, o kterou se mí přátelé opírají. A na chvíli se zamyslel.
Mluv...my ti vyhovíme...víme jak se teď ....cítíš?
V myšlenkách jsem si neustále opakoval jejich slova.
Bohužel, odpovědí co přesně myslí, se mi nedostavilo.

„Kam tím míříte?"
Jejich pohledy se vzájemně střetly a poté je přesměřovali na mě. „Jsi bledší než minulé." Ocitla se velká Namjoonová dlaň na mých stříbrno-bílých vlasech a začal je lehounce hladit. Netvrdím že to není příjemné. Je, hodně. Ale momentálně ve mě pění zlost a nemám na tohle náladu.

Proto mu jí uchopím za zápěstí a urychleně sundám dolů.
„Nesahej na mě, a raději vysvětluj. Nemám teď náladu na vaše slova v hádankách."
Jeho tvář nasadila vážnou masku. Zrovna u něj je to docela neobvyklá záležitost.

„Jde na tobě vidět že už jsi pár dní nesvůj, Tae. Víme že potřebuješ naplnit svůj hlad, takže, se klidně napij."
Přejel si svým dlouhým ukazováčkem po boku šíje, na které, jak mé oči vidí, vystoupá jedna tepna.

Jak bije jeho srdce uvnitř hrudě, tak stejně vystupuje a zase ustupuje jeho žíla na straně krku.
Svou barvou mě uvádí do rozpaků. Je rudá...tedy to znamená že je v ní hodně krve. Přehřáté a sladké....mhm...

Na sucho polknu, přestavujíc si že právě polykám lahodnou rudou tekutinu která jim bublá v těle.
Už to prostě nedávám!
Yoongie s Namjoonem si mě přeměří zamračenými pohledy, ovšem první kdo tohle ticho prolomil, byl modrovláskův hlas.
„Tae, nekroť se. Chceme ti jen pomoct, záleží nám na tobě a.."
„Já vím, Yoongie. Vážím si vaší pomoci, ale takhle to nejde. Jste mi přátelé a nechci vám ublížit."
Skočil jsem mu nezdvořile do řeči s trochu vyšším tónem v hlase, na zdůraznění svých slov.

„Neboj, neublížíš nám." Věnuje mi Namjoon svůj jedinečný úsměv s hlubokými ďolíčky, dívajíc se na mě skrze tmavou afinu která mu padá do očí.
Nad jeho jistotou jsem se musel lehce zasmát.
Olíznul jsem si mlsně horní ret a přivlastnil si jeho tváře do svých chladných dlaní.
„Joone, nejedl jsem skoro týden. Takže mi věř, že jestli z tvé tepny okusím krev....nebudu moct přestat. Zabil bych tě."

~luv you~