Blood Lips [ 태 국 ]✔︎

28.

Taehyung

Pohled na jeho dokonalé rty, kazila cigareta, mezi nimi.
Nemohl jsem ho takto dále sledovat a předstírat že mi to nevadí. Pravda je taková, že vadí. Dost.

Lidský život je darem od boha, a on by měl být vděčný a užívat si každou chvíli, kterou zde může žít. A on si z vlastní vůle, ničí zdraví.
Já tehdy neměl na výběr...
On má..

Dlaní jsem spočinul na jeho úzkém stehně, a sjíždel něžně po ryflové látce.
Tím jsem si od něj ovšem vysloužil překvapený pohled.
Bradu jsem vysunul před nás, avšak můj požadavek pochopil i beze slov.

Spustil paži, která do teď ležela kolem mých ramen a vyhoupl se na nohy.
Daný pohyb jsem po něm zopakoval. A když už jsem stál nohami na zemi, chopil jsem se jeho dlaně.

Nenápadně jsem naše prsty propletl a očima se porozhlédl kolem.
Celé náměstí vyplněné hlučnými lidmi, auta a velká vozidla projíždějíc po krajích v řadách.
Necítím se tady moc ve formě.
Zavedu nás někam, kde budou slyšet i naše vlastní myšlenky.

„Půjdeme se někam projít?"
Naposled potáhne ze zbytku cigarety, než ji odhodí na zem a podrážkou bot zašlápne.
„Nejdřív bychom měli jít ke mě. Jsi zraněný."

______________________________

„Ssss!" Sykl jsem skrze zaťaté zuby a utrápený výraz schoval v třesoucích se dlaních.
„Pššš...to nic, Tae. Uvolni se."
Každé jeho tiché slovo, mě utěšuje od bolesti. Za což jsem vskutku rád.

I přesto, že se mi v první chvíli tento nápad nezamlouval, souhlasil jsem.
Došli jsme ruku v ruce k jeho domu, zamířili do tohoto pokoje a usedli na měkkou matraci.
Avšak v moment, kdy jsem si přes hlavu přetáhl bílé tričko, jež prosakovalo krví....
Jungkook zalapal po dechu.

Také se mě vyptával, kde jsem k těmto zraněním přišel.
Ovšem, že jsem mu nemohl říct pravdu.
Nemohl jsem nahlas vyslovit, že jsem v lesích zabíjel vlky pro sladkou krev. Byli ale silnější, než jsem si myslel.

Místo toho, jsem vymyslel lež o neshodě mezi mnou a partou lidí ze školy, které jsem potkal.

„Aishh...kurva~"
Opětovně zakleju do propocených dlaní, snažíc se potlačit slzy.
Nerozumím tomu, proč je mé tělo najednou tak snadno zranitelné. Mohu být ale rád, že nemám nejmenší tušení o tom, v jakém stavu má záda jsou.
Podle bolesti mohu ale posoudit, že v brutálním.

„Nevěděl jsem, že jsi až tak citlivý."
Promluví hlásek v blízkosti mého ucha, přičemž sundám dlaně z tváře. „Co tím myslíš?"
Naposled se navlhčený ubrousek setká se zraněným místem na mém hřbetu.
A teprve poté, mi na straně krku přistanou měkké teplé rty.

„Jen, že jsi na mě vždy působil takovým tvrdým, dominantním dojmem. Myslel jsem si, že neznáš slzy. Že jsi nedobytný jako skála a nevíš, co je to fyzická bolest. A teď..."

S posledním slovem se mi rty skroutily do úsměvu a paže jsem v uraženém gestu překřížil na nahé hrudi.
„Jde vidět, že mě stále pořádně neznáš."

„Tak nebuď tolik tajemný a zahalený tajemstvím, otevři se mi."
Jungkookův dech mě příjemně hladil na zátylku.
Rukami mě ze zadu objal kolem ramen a upevnil sevření.
Jakoby mě snad neměl v plánu už nikdy pustit.

Až přijde ten správný čas

Jungkookie...povím ti vše..

Odpovím ti na otázky..

Dokonce i na to...kdo ve skutečnosti jsem...

Najednou jsem pocítil vřelé doteky, na rameni.
Hned, co jsem po-otočil hlavu do strany, uvědomil jsem si že mi na něj pokládá motýlí polibky.
V těle mi začala pěnit horkost, i krev v žilách hřála s každým jeho dotekem více a více...

Uvolněně jsem nechal spadnout víčka a z toho návalu slasti si musel zkousnout ret.
„Mhmm~ Jungkookie, zlobíš."
Vydechl jsem hluboce.
„Já vím, daddy."
To slovo. Těch pět prokletých písmen které utvořilo oslovení, na jenž jsem velmi citlivý a impulzivní.

V nepostřehnutelné rychlosti jsem se k němu otočil čelem a skolil ho pod sebe na matraci.
Dlaněmi, zapřenými po stranách jeho hnědovlasé hlavičky, jsem pozoroval chtíč v jeho očích.
V očích tak krásně zbarvených do čokolády, že jsem se nad tou krásou málem rozpustil.

„Chci tě, Kime Taehyungu."
Pohl rty, jakmile z nich vyšel požadavek, mezitím co natáhl ruce aby si je mohl za mým krkem spojit.
Taky tě chci Jungkookie...jsi to jediné co chci a potřebuji...

Ovšem ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal, si mě za zátylek přitáhl do dlouhého procítěného polibku.

Jungkook

Nemohl jsem jinak.
Síla jeho pohledu mě připravila o dech, atak jsem potřeboval jeho uklidňující polibek.

Mezi tím krásným ochutnáváním, jsem cítil jeho prsty. Jenž začaly kreslit na mém nahém bříšku ornamenty.
Tuto laskavost jsem mu chtěl bezpodmínečně oplatit.
Atak jsem v jednu chvíli polapil jeho spodní ret a stiskl mezi zuby.

Slastné vydechnutí, které mi věnoval, v mém těle rozproudil další nával chtíče.
Pokračoval jsem putováním po jeho zádech, bocích...
Až jsem narazil na pevný pásek, upevňující lem kolem černých jeanu.

Prsty jsem poslepu zaměstnal v jeho uvolnění, abych se jich už konečně zbavil.
Mým cílem je, zbavit Taeho všeho oděvu. Neboť, vidět na vlastní oči jeho nahé tělo.......  nemám slov.

Když ale zaregistroval, jak s tím prokletým páskem vedu válku na život a na smrt, odlepil se z mých rtů.
Usmál se. Nebyl to ale obyčejný úsměv, byl takový láskyplný.
Nebo jsem jen slepý.

„Tady je někdo nedočkavý."
Opatrně ze mě zeslezl a vstal z postele.
Jakmile se jeho chodidla ocitla na chladné zemi, po-odstoupil dál.
Hlavou jsem se zvědavě otočil na bok, abych zjistil co má právě v úmyslu.

Je ke mě otočen zády a snaží se o to též co já...uvolnit pás z jeanů.
Očima neustále kloužu po jeho dobytých zádech.
Není na nich snad jediné prázdné místo, všude se rozprostírají krvavé modřiny a škrábance.
Pochybuji, že mu něco takového, provedli lidé.
Tohle by nedokázali.

Tak hluboce jsem se zamyslel, že jsem až teď postřehnul Taehyungovo nahé tělo vedle mé tváře.
Zrakem jsem sjížděl od jeho vzrušeného přirození, přes vyrýsované břicho až k narudlým očím.
Na tváři se mu rozlil menší úšklebek, přičemž se ke mě naklonil níž.

„Zavři oči, princezno."
Šeptal mi do rtů, kterým následně vtiskl sladký polibek.
„P-proč?" Hlas se mi lehce třásl, neboť vůbec nevím co po jeho příkazu čekat.
„Prostě to udělej, prosím."
Byl ke mě tak blízko, že jsem neměl prostor na zakroucení hlavy.
Nezbývalo mi, než uposlechnout.

Zavřel jsem víčka a čekal.
Jediné co jsem ucítil, byl jeho zadeček na mém podbřišku.
Z ničeho nic jsem na očích pocítil něco pevného.
Tae mi dlaněmi nadzvedl hlavu aby tu věc ze zadu upevnil.
Prsty jsem i hned nahmatal kožený povrch, avšak hned mi došlo o co se jedná.
„Pásek?"
„Neboj Jungkookie, bude se ti to líbit."

~luv you~