Blood Lips [ 태 국 ]✔︎

39.

Taehyung

Tma, jenž nás obklopuje ze všech stran, je temnější a děsivější než kdy předtím.
Na opadalých větvích nezpívají ptáci.
Zeschlé listí, rozprostřeno po zemi, nešustí.
Dokonce i vítr se rozplynul v tichu.

Snad jsou toho vinni démoni bez tváří, postávající okolo nás.
Svou temnou magii ničí vše, co bylo doposud překrásné.

Avšak jediným zdrojem světla jsou vysoké pouliční lampy, jejichž ostrá zář prořezává cestičku skrze tmu.

Jedna z těchto lamp, dopadá svým světlem přímo na blond vlasy mého nepřítele.

Úšklebek, rýsující se na Jiminové tváři, se mi přímo hnusí.
Jakoby svým výrazem dával najevo, že je něco víc oproti mě.
Ach ano, je démon.
To ale nemění nic na tom, že uvnitř je stále malým dítětem které si právě zahrává s ohněm.

Při přemýšlení nad jeho dětinskostí, mě vyrušil hlasitý výkřik.
Tělem jsem se otřásl a na patě se otočil za sebe.

Dva muži v kápi odvláčejí hnědovlasého k protějšímu kmenu stromu.
Jejich kostnaté ruce se daly do zavazování lana, aby se nepokusil utéct.

„Tae! Co to dělají?! Prosím, pomoc mi!"
Při pohledu na bezmocného Kookieho, mi do očí vhrkly slzy.
Jakoby k tomu stromu přivazovali mé srdce, neb to moc bolí.

„Nesahejte na něj! Rozumíte?! přísahám že vás zničím!!"
Svým hrubým řevem jsem však na sebe stáhl všechnu pozornost, což nebylo nic příjemného.

Se slzami na lících, jsem si prsty zajel do vlasů a rozhodl se učinit první krok.
Jdu zachránit svou lásku!

Zrazu se něčí dlaň dotkla mého ramene, a tím mě stáhla zpět.
Samozřejmě jsem věděl, kdo za mými zády stojí.
Proto jsem v rychlém obratu nastavil pěst.

Klouby se mi zaryly do jeho měkké tváře.
Avšak za doprovodu noh, jenž se mu z náhlého šoku podlomily, se sesunul k zemi.
Poté co Jiminová váha dopadla na beton, rozvířil se suchý štěrk ve směsi s hlínou.

Postávám zde nad ním s rukami danými v pěst a s lesklými oči, naplněny rozzuřeným plamenem.
Slzy jsou občas řeči srdce, když naše rty neumí popsat, jak velmi trpíme.

„O co ti popravdě jde, Park Jimine. Proč jsi kolem mého domu přivolal tvé spojence a dovolil jim svázat jediného, který je nevinný. Proč mi tohle kurva děláš?!"

S posledním vyzněným slovem, vzešly na povrch bublinky mých nervů, které v sobě už nedokážu dusit.

Blondýn v safírovém hábitu se dlaněmi vzepřel o zem, aby ke mě mohl zvednout svůj ublížený pohled.
„Jsi lhář Taehyungu. Jsi chladnokrevný vrah, který by klidně ukončil život nevinného kluka, jenž chtěl s tebou zažít lásku!"

Tak o tohle tady celou tu dobu jde.
To jen kvůli jeho hamyžnosti, zášti a silné žárlivosti, přišel Jungkook málem o život.

Právě teď, když si ho tak bezvýrazně prohlížím stále ležícího na zemi, vidím jeho pravou stránku.
Sobec, myslící jen na sebe.
Tehdy mě takto lidé též nazývali, ale rozhodně jsem se nechoval jako on.

„Proto chceš teď mezi námi rozpoutat válku."
Přihmouřím oči skrze stříbrné kadeře vlasů.
„Jednoduše jsi nedokázal unést, že jsem o tebe nejevil zájem. Že jsi byl pouze další oběť, Jimine. Jak směšné."

Ale mnohem víc k smíchu, mě přivádí ta jeho uražená grimasa ve tváři.

Z nenadání se nad námi ozval hřmělý orchestr.
Černá oblaka, splývající s noční tmou, se rozzuřeně zableskla jako poslední jiskra naděje v tomto beznadějném tlachání.