Blood Lips [ 태 국 ]✔︎

40.

Taehyung

Mlčenlivé ticho převzalo veškerou vládu nad dnešní nocí.
Avšak jemný vánek větru se stal jejím otrokem.

Studená krev, prosakující ryflovou látku na kolenou si žádá o mou pozornost. To by ale mé oči nesměly přitahovat safírový plášť, jenž blondýn ze svého těla odhodil samou zlostí.

„Nuže, jak si upír žádá. Dokaž mi svou sílu. Předveď mi, že se nikdy nevzdáváš ty parchante!"
Tato odeznívající slova ve mě ale neprobudila takovou sílu, jako ten výsměšný úšklebek, rýsující se v jeho tváři.

Mezitím, co jsem se se vší opatrností snažil postavit svou váhou na nohy, nás zahalila šedá oblaka kouře.
Zmateně jsem se ohlížel po mrtvých tělech démonů, ležících v rudých kalužích.

Po tak krátké chvíli, jakoby snad existoval kratší čas než vteřina, se těla stratila v mlze.
Zbylí, jsme tu pouze jen já a on.

Kontakt, jenž tvoří Jiminovy tyrkysové oči, a mé vínové, se prolomil v okamžik kdy zpoza pásku vytáhl dýku.

Její stříbřité ostří mě oslepilo v očích.
Nejspíše mu není znám význam slova "rovnost". Poněvadž on má svou moc a dýku.
Já jen odvahu a sílu.

Naposled jsem k němu zvedl zrak, prohlížejíc si jeho čistou tvář, dokud nenabere rudý odstín krve.
„Snad s tou věcí umíš alespoň trochu zacházet, Jimine."
Rty se mi zachvěly od smíchu, než jsem se z plných sil rozběhl jeho směrem.

Bojový postoj, který sestavil v mezičase kdy jsem běžel, byl k nezaplacení.
Koutky úst mi cukaly do úsměvu.
Využil jsem svých upířích schopností a těsně u něj se zneviditelnil.

Splynutý se vzduchem jsem tiše obcházel jeho maličkost, dokud se nezastavil za zády.
Rty jsem naklonil k oušku, na němž se mu leskne dlouhá náušnice.
„Přesvědč mě o tom, že tu dýku v ruce nemáš jen na zastrašení."

Jakmile šepot odezněl v tichu noci, pobavený smích se ozval z Jiminových rtů.
Avšak v nepředvídatelné rychlosti se otočil a ostří nože se setkalo s mým ramenem.

Ostrá bolest, která mnou probleskla jako blesk z čistého nebe, zničila mou neviditelnost.

Při dalším útoku jsem se jeho čepelí úspěšně vyhnul.
Avšak na oplátku mu uštědřil bolestnou ránu do žeber.
Lehké tělo se rázem ocitlo u vzdálených popelnic, které svou železnou stavbou rozproudily nepříjemný zvuk.

Pohl.3.

Noční souboj mezi démonem a upírem neznal hranice.
Vzduchem se nesla černá magie, zatím co v uších jim zní píseň čepele, při každém útoku.

Tmavá oblaka, posytá hvězdami, bledla každou malou minutou času. Slunce, spící hluboko za šerými lesy se nepatrně probouzí k životu.

Těla obou chlapců hořela v pomyslném ohni.
Pot, lesknoucí se na jejich tvářích značil, že slábnou.
Stříbrnovlasý vyčerpaně zatřese hlavou, aby svým zvlhlým vlasům vproudil vzduch.

Z posledních sil se vyhýbá Jiminovým útokům, jako tělo bez duše.
Tae cítí že jeho tělo slábne z hladu...potřebuje krev.

Vysoký ztrouchnivělý strom, k němuž je přivázán Jungkook, se mírně křiví blíže k zemi.
To díky jeho upíří síle, která se chce vysvobodit.

Skrze kaštanové prameny vlasů sleduje pohyby svého přítele.
Uvnitř jej ničí pohled na něj.
Na jeho krví zašpiněnou tvář, na to...jak pomalu slábne i jeho upíří stránka.