Blood Lips [ 태 국 ]✔︎

4.

Taehyung

Spolu s posledním zvoněním jsem vyšel směrem k šatnám.
Mé kroky se zastavily před jednou z modrých vysokých skříní a bez váhání jsem do jejího zámku vsunul klíč.

Prsty jsem se zahákl o tenký železný úchyt, zřejmě jediná nezrezavělá věc v této škole, a odkryl dvířka.
I hned se mi naskytl pohled na téměř prázdnou nezabydlenou skříň. Ostatní v ní mají pověšené různé fotografie, nějaké nadpisy nebo dokonce malé zrcadlo.
Jen já v ní schovávám jen jedinou věc...a to jsou boty.

Po mém velmi dlouhém zavázování tkaniček v mašli, jsem opět dvířka zamknul a rozešel se rychle prič.
Ovšem, to by nesměla stát u hlavních dveří skupinka usměvavých dívek s mobily připravenými jen nato, až přijdu.
Opravdu tyto lidi nechápu. To nemají nic lepšího na práci než vyčkávat po škole na chodbě aby si mě mohly vyfotit a pak to sdílet na Facebooku? Ano, v podstatě jsem pro ně něco jako idol.
Každá z nich by semnou chtěla chodit. Každá by asi propadla mdlobě už jen při doteku mého těla. A to ani neví co jsem skutečně zač, jsou tak najivní.

Přestal jsem je nenápadně sledovat zpoza rohu, a raději se zklidnil.
Bude to v pohodě, Taehyungu.
Jen kolem nich projdeš a jseš na svobodě, nic to není.
Pokoušel jsem se v duchu sám sebe uklidnit, ale obavám se že marně.

Za doprovodu hlasitého vydechnutí, jsem začal rozvíjet první pomalé kroky jejich směrem.
Jejich chichotání se přerušilo ve chvíly, kdy zaslechly tiché našlapování. Které se od těchto vysokých prázdných stěn ozývá jako ozvěna.
Zmateně a tak trochu i nejistě, přesunuly své pohledy mým směrem.

Nemám na ně náladu. Tato situace bude probíhat jako každý jiný den kdy odcházím po škole z šaten.
Nejdříve ta nevinná stvoření po vás hodí až přeslazený úsměv, poté se vás začnou vyptávat na otázky typu... Myslíš, že mi to dnes sluší Tae?

Tae! Vyfotíš se semnou prosím?

Proč ti to vždycky tak moc sluší?

Nechceš se dneska semnou projít?

Neodcházej! Ještě selfie!

Urghhh...nejraději bych ty jejich až stupidní otázky umlčel, jednou pro vždy.
A já samozřejmě vím, jak.

Spolu s příchodem nasadím falešný úsměv, a prsty si vjedu do stříbřitě bílých vlasů. Ony ty vlasy mění stříbrný a bílý podtón barev v různých osvětlených úhleh. Takže se má barva nedá tak jasně určit.

„A-ahoj, Tae." Zakoktá se jedna z dívek spolu s rozechvěnými rty. Které, jakoby toužily ze sebe dostat víc...ale její stydlivost je silnější a tak se navíc než pouhé ahoj nezmůže.
Očima si jí přeměřím od bezchybné snědé pleti, kaštanových vlasů až k elegantním krémovým sandálům. Které díky zářivému světlu nad námi hážou různě stříbrné odlesky do všech stran.

Je krásná, o tom žádná.
Ale díky své jiné orientaci nemohu říct něco více. Prostě je pěkná. Ale více by mě vzrušil pohled například, na Yoongiho rozepnutou bílou košili. Kterou měl mimochodem na sobě minulý týden. Nemohl jsem z něj spustit oči.

„Tae! Prosím o jednu fotku! Snad ti to nevadí.."
Přitiskne se na mě další dívka, tentokrát s uhlově černými krátkými vlasy.
Pohledem sklouznu k jejich rtům na kterých se leskne asi tuna růžového lesku.
Takhle chtějí u mě vzbudit dojem?

Pouze se uchechtnu a paží jí od sebe surově odstrčím.
Ovšem, spadla na ostatní dívky a všechny se tak ocitly na chladné zemi.
Nic ale nenamítaly, mají u mě respekt. A vědí taky moc dobře co by se stalo kdyby si na mě ty zmalované huby otevřely.

Přešel jsem blíže k té hnědovlasé a do dlaně uchopil její dolní čelist tak, aby mi vzhlížela přímo do očí.
„Pojď semnou." Pronesl jsem šeptem tak tiše, že to mohly zaslechnout jen její krásná ouška s náušnicemi.
„A-ale, j-já musím.."
„Neboj se. Jen na chvíli." Ujistil jsem jí svým přetvařovaným úsměvem a chopil se pro změnu jejího zápěstí.

Odvedl jsem jí, za doprovodu kapek které se s rychlostí snesly z tmavého nebe, za školní budovu do jedné úzké uličky.
Naše kroky jsem zpomalil a otočil se k ní čelem ve chvíli, kdy už jsme byli v bezpečí před zběsilým deštěm.

V dlaních jsem sevřel její ramena a ignoroval její zmatený a vystrašený pohled.
Přesunul jsem jí k protější zdi, na kterou jsem ji také i pevně přitiskl.

Krev...

To jedno jediné slovo se mi opět objevilo v mysli, a tentokrát se mu nemusím bránit.
Tahle chvíle, je pro můj hlad přímo dokonalá příležitost.

Spolu s chtíčem, který se ve mě vytvořil během sekundy kdy jsem si přivoněl k jejímu krku, jsem se k její vystupující tepně více naklonil a špičkou jazyka lehce přejel po její délce.
Užíval jsem si ten pocit, tu sladkou vůni která mě dohání k šílenství.

Skonči to...

Svůj vnitřní hlas jsem s radostí uposlechl a více rozevřel ústa.
Pro lepší dostupnost k její šíji jsem jednou dlaňí zajel do jejich zmoklých vlasů, které se jí ještě stále lepí na čelo.
Nedalo se přeslechnout její vzlyk.
Z očí se jí spustily slané potůčky slz, mě je to ale jedno.

Druhou rukou jsem jí uchopil bok pánve a svými ostrými pokrajními špičáky se zaryl do její tenké kůže.
I hned co se mé zuby prodraly k jejímu masu, do úst mi doslova vystříkl vodotrysk rudé teplé krve.

Uvolněně jsem zavřel víčka a nechal krev téct až do mého hrdla kde jsem jí hned poté spolknul.
Sál jsem jako smyslů zbavený.
Její dech se zpomaloval, stejně jako srdce které už nebylo obklopené moc krví.

Několikrát jsem jí ještě zkousnul a začal sát o dost silněji.
„Aaachh...bože..mhm.." Vzdychal jsem u jejího krku od kterého mě dělila jen další záplava krve.

Mám menší dojem že už nestíhám vše polykat.
Cítím jak mi úzké potůčky rudé tekutiny stékají po bradě, přímo na mou černou mikinu.
Ono to nepůjde poznat, až to zaschne, takže můžu zachovat klid.

Jakmile jsem uslyšel její poslední tlouknutí srdce uvnitř hrudě, ucítl jsem na sobě její váhu.
Podlomila se jí kolena a s otevřenýma čokoládovýma očima se poddala smrti.

Celou šířkou jazyka jsem olízl její dva malé kulaté vstupy do krku které způsobily mé ostré zuby, a přestal sát.
S rychlým vzdycháním jsem se od ní odtrhnul a sundal ruce z jejího, už mrtvého těla.

Svěsil jsem je volně podél těla a nechal jí spadnout do menší rudé kaluže krve.
Cítím jak se mi rychle nadzvedává hrudník. Cítím jak se mi třesou rudě zašpiněné prsty. Cítím chvění svých zakrvácených rtů z nedostatku kyslíku.

Mlsně si je navlhčím jazykem.
Tímto dnem jsem se stal opět silnějším. Jakoby se ve mě najednou probudil zájem v adrenalin, v emoce...
Bože, to bylo tak dokonalé.

Jako by se má temná duše obnovila a měla možnost se ukázat v plné kráse.

Rukávem od své tmavé mikiny si setřu zbytek krve z brady a se smíchem se pomalu rozejdu prič.

~luv you~