Sedm

Happy birhday!

"Musíme ještě dodělat ten projekt na náboženství na zeměpis." Upozorňuje mě Eliška při odchodu ze školy. Já o tom samozřejmě vím, jen se tomu spíš snažím vyhnout. Nemám zrovna náladu řešit věci do školy, ne potom, co jsem zjistila, že to má být do dvojic a já mám být s Eliškou.

"Já vím, jen já teď nemám čas někam chodit. Víš napadlo mě, že bych to mohla udělat já a poslat ti to." Snažím se vyhnout práci s ní. Ona není hloupá, naopak. Mě jen nebaví poslouchat, jak všechno dělám špatně. Nenávidím, když mě někdo opravuje, což je věc, kterou ona dělá kdykoliv se ji naskytne možnost.

"Víš co, já to udělám, když nemáš čas. Už to mám stejně rozpracované." Oznamuje mi něco, co jsem svým způsobem tušila. Na druhou stranu ale, jsem za to ráda. Ve výsledku přes to všechno mi vždycky pomůže a všechno vysvětlí. Nakonec ona byla jediná, kdo se mnou bavil po tom, co jsem se přestala bavit s tou party skupinkou. Byla jsem v tenkrát naivní a důvěřivá, což se mi taky na konec vymstilo.

Po cestě domů mi začne zvonit mobil, ale jelikož je v útrobách mého batohu, tak chvíli trvá než ho vyhrabu. Na telefonu vidím zmeškaný hovor od mámy. Ještě než stihnu vytočit její jméno na mobilu, přijde mi SMSka od ní.

Snažila jsem se ti dovolat, ale nebereš mi to. Jen jsem ti chtěla říct, že s tátou odjíždíme do pátku do Brna. Doufáme, že nezboříš dům, než přijedeme :)))) . Jak já nenávidím být doma sama, obzvlášť u nás. Přijde mi, že jak mile jsem doma sama, tak dům vydává všechny možné zvuky, všechno padá a všechno vrže, obzvlášť pak v noci. Je to ale věc, kterou už jsem se naučila za tu dobu zvládnout, protože rodiče jsou pryč často. Možná jsou víc pryč než doma, vzhledem k jejich práci.

Po cestě domů si dám do uší sluchátka a pouštím si Eda Sheerana, který poslední dobou jede v mých sluchátkách 24/7. Za chvíli mi začne pípat mobil znova. Podívám se na něj a zjišťuji, že mám další příchozí zprávu, tentokrát však od Aničky.

Ahoj, Emmě bude v pátek jeden rok a byli bychom rádi, kdyby si přišla. U téhle zprávy se musím usmát. Tomu malému miminku už bude rok, čemuž se mi a i nechce věřit, Většího pošuka jsem snad v životě nezažila a to že jsem trávila hodně času okolo děti.

Už tenkrát jsem ale věděla, že děti miluju a chci s nimi pracovat. Už tenkrát mi bylo jasné, že ze mě právník nebude. A možná ještě nevím, jestli chci být učitelka nebo dětská psycholožka, jsem si ale jistá tím, že pokračovat v hlídání Emmy a dalších děti chci.

...

Nakonec celý týden utekl jako voda. Včera jsem byla Emmě koupit nějaký dárek. A jelikož vím, že miluje cokoliv, co hraje, tak moje volba padla na hracího medvídka, co různě zpívá a hraje. No a vlastně ještě dostane takový domeček, do kterého se vkládají geometrické tvary. Každopádně doufám, že se jí to bude líbit i když děti v tomhle věku ocení asi všechny věci, co hrají a jsou barevné.

Nemusíš jezdit autem, já tě vyzvednu. Jela jsem ještě pro dort a mám to kolem tebe. Přijde mi zpráva od Aničky. To mě trochu vyděsí, protože ještě nejsem ani převlečená. V podstatě jsem ještě v posteli v mém oblíbeném pyžamu.

V kolik tu budeš? Ptám se jí, protože bych nerada, aby na mě musela čekat.

Asi za hodinu. Tahle zpráva mě uklidní a já se jdu připravit. Nejdřív si dám sprchu a pak vybírám oblečení. Moje volba padne na modré roztrhané džíny a bílou košili. Roztrhané džíny nosím jednou za uherský rok, ale momentálně mám všechny kalhoty špinavé a jsem líná prát, takže nemám na výběr.