Sedm

Did I something wrong?

Po zaplacení jsme jeli rovnou domu. Tak nějak jsem těch fanynek už měla dost a chtěla jsem s nim válet v posteli. Ne, že by mi to vadilo, to ne, co dělá Dominika šťastného, dělá i mě, ale spíš jen na to nejsem zvyklá a mám ráda svoje soukromí.

Doma jsme potkali kluky, kteří seděli u PlayStationu a hráli samozřejmě. Myslím, že jak byli zažraní do hry, tak si ani nevšimli našeho příjezdu. Oni totiž ani nezměnili polohu od té doby, co jsme odjeli, nebo to tak aspoň nevypadá.

"Půjdeme rovnou ke mně." Řekne do polibku a táhne mě k němu do pokoje. Dveře zavře nohou a v podstatě mě hodí do postele. Než se vrhne na mě a lehne si ke mě, sundá si košili, čímž mi dneska podruhé odhalí tetování.

"Kurva, já tě tak potřebuju.." Zamumlá, když mu vjedu rukama do vlasů a zatahám za ně. On mě na oplátku kousne do rtu a vjede mi svýma rukama pod triko. Jeho ruce kloužou po kůži s neuvěřitelnou lehkostí a mě se dělá na těle husí kůže.

"V těch šatech si tak neskutečně nádherná." Řekne proti mým rtům nebo spíš zamumlá. Naše líbání se v mžiku změnilo z toho nevinného na vášnivé.

Sundavá mi triko a prohlíží si mě. Moje tváře pokryje červená barva, když si skousne ret. Stydím se a ani nevím proč. Nejsem zvykla být před klukem ve spodním prádle. Dominik už mě tak sice viděl, ale já jsem zkrátka stydlivá holka.

Za chvíli se nade mne znovu nahne a mě začne líbat. Naše rty spolu zápasí neskutečným způsobem a myslím, že Dominik vyhrává. Hladím jeho tělo a objíždím prsty obrysy jeho tetování.

Dominik se najednou odpojí z našeho polibku a přisaje se na můj krk po kterém jede směrem dolů. Když mi začne rozepínat kalhoty, začne to ve mně na novo. Mám pocit, jako bych znovu ležela v tom blbém stanu, kde se můj život změnil. Kde jsem se změnila já.

Nechci, aby moje hlava začala šílet a tělo zkamenělo, jenže se to děje. Nedokážu to ovládat, nedokážu s tím bojovat. Cítím se jako paralyzovaná a v mojí hlavě se dokola a dokola odehrává ta scéna. Můj mozek je jako zaseknutá gramofonová deska a já jsem jako hadrová panenka, co se nedokáže pohnout.

"D...D...D..Do..mi..miniku." Začnu koktat, ale Dominik je zaměstnaný líbáním mého břicha a tak jenom pronese "Neboj, bude se ti to líbit, jestli jde o tohle." Jenže tím to pohřbí. Po téhle větě, jakoby se ve mě ta lavina utrhla. Tohle mi totiž tenkrát řekl Boris.

Moje slzy začnou téct po mých tvářích a nedokážu se pohnout. Nedokážu mu už nic říct. Už jen chci, aby to skončilo. Nedokážu se tomu bránit. Moje srdce mlátí, ale ne vášní, jako před pár minutami. Moje ruce se klepou, ale ne vzrušením, jako před chvílí. Moje srdce bije strachem a ruce se klepou díky stejnému důvodu.

"P..P..pros..s..ím." Zašeptám a vysloveně brečím. Dominik zpozorní a podívá se mi do očí. V jeho očích se mihne zmatení a když mu dojde, co se to se mnou děje přestane. Díky bohu přestane a přiblíží se k mému obličeji.

"Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" Setře mi slzy z tváře a sleduje každý můj pohyb. Místo toho, abych mu odpověděla se rozbrečím ještě víc. Je mi jedno, že je u toho on, prostě to ze sebe potřebuji dostat. Je to jako pandořina skříňka, kterou otevřel.

Cítím, jak mě stahuje do objetí a něco šeptá. Nevím jak dlouho tam takhle sedíme než se uklidním. Dominik mě hladí ve vlasech a pevně mě drží v objetí, zatímco já hystericky vzlykám.

"Řekneš mi, co se děje?" Zeptá se mě jemně, když se aspoň trochu uklidním, když se na mě podívá a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Já jen zatřesu hlavou na nesouhlas a odtáhnu se. Hodím si na sebe jeho triko, abych se necítila tak odhalená a jdu k oknu podívat se na večerní ulici. Koukám na lidi, kteří chodí po ulici tam a zpět. Koukám, jak auta jezdí tam a zpět. Snažím se co nejvíc oddálit ten moment, kdy mu to řeknu. Bojím se reakce, tak moc se jí bojím.