Sedm

You are beautiful

"Si krásná." Pousměje se Dominik, mezitím, co mě obejme zezadu. Je to milý, ale na tohle teď nemám čas. Musím si ještě sbalit a Kája tu bude každou chvíli.

"Zamilujou si tě stejně, jako já." Cítím jeho rty na mém krku. Poodstoupím od něj, protože odmítám skončit v posteli, místo mého pokusu o nalezení práce. Moc dobře ví, že on a jeho doteky jsou moje slabina, stejně tak já jsem jeho slabina.

Rozjede se znovu, ale já ustoupím. Nechci, aby mi rozmazal make-up nebo mě rozcuchal. Absolutně nerespektuje můj osobní prostor, zrovna, když ho potřebuji. Jenže jeho pokoj má stěny do kterých narazím, což ho rozesměje.

Jeho ruce se objeví vedle mojí hlavy, takže nemůžu ani uhnout. Na jeho tváři je úsměv, který by neměl být legální. Krom toho, že je se mnou dělá divy, mě taky pěkně děsí.

"Dominiku, teď ne. Jsem namalovaná a učesaná." Odstrkuji ho, ale nehnu s ním. Jak kdybych čekala něco jiného, když je dvakrát těžší než já. Nenávidím ho za to, že využívá mých slabin, ale na druhou stranu, jsem to já, která když může, udělá to vždycky stejně.

Jeho ruce zajedou jemně pod mojí košili a jezdí mi jemně svými prsty po kůži. Můj dech se zadrhne a všechen odpor je rázem úplně pryč. Najednou se jeho ruce objeví na mém zipu u kalhot, který začnou rozepínat a zajedou pod lem mých kalhotek.

"Ty si blázen." Vydechnu těžce a zkousnu si ret. Jeho rty se objeví na mém krku, zatímco se moje ruce objeví v jeho vlasech.

"Jestli jsem, tak jenom do tebe." Kousne mě do krku. Jeho prsty nabírají na rychlosti, což mě donutí začít vzdychat ještě hlasitěji než doposud.

"Ne..ne...nenávidím tě." Vzdychnu, když mě vede směrem do postele. Položí mě a jedním pohybem mi sundá džíny. Jestli mi ty džíny roztrhne, bude mi kupovat nový.

"Ale tvoje tělo říká něco jinýho." Zasměje se. Je na všech čtyřech a kouká na mě. Já se aspoň trochu snažím popsanout dech. Vlasy a make-up jsem už přestala hlídat, protože mi vlasy stihl rozcuchat a rtěnku už mám slíbanou.

"Přesně za to tě nenávidím. Nenávidím tě za to už od chvíle, kdy jsem zmokla a skončila u tebe." Odpovím mu s úsměvem, nad čímž Dominik kroutí hlavou. Jak moc nenávidím jeho ironický pohled.

"Děláš, jak kdyby si svoje tělo nepoužívala k vydírání taky." Směje se, zatímco jeho ruka jede po mém stehně směrem nahoru. Čím víc se jeho ruka dostává nahoru, tím víc se mi zatajuje dech.

"Jenže ty si to udělal první. Dostal si mě jenom díky tomu, že jsem na to nebyla zvyklá." Konstatuji fakt. Tenkrát to byl první kluk, když nepočítám to s Borisem, co se mě takhle dotkl. Jenže to nebylo něco, na co bych ráda vzpomínala.

"Problém ale je, že ty na to nejsi zvyklá do teď." Zasměje se. Nesnáším, že mu to myslí víc než mě a dokáže na všechno argumentovat takovým způsobem, že jakoukoliv bitku vyhraje.

"Ale jsem." Odporuji mu. Jako vždycky odmítám přistoupit na fakt, že má pravdu. Jsem tvrdohlavá, jako mezek, což je jedna z vlastností, kterou mám po své matce. Není to zrovna moje oblíbená vlastnost, ale někdy se hodí.

"Nejsi. Tvoje tělo poslouchá mě a ne tebe. Si moje. Chceš, abych se tě dotýkal, abych tě líbal, stejně, jako já chci, abys křičela moje jméno. Tak tu laskavě nelži mně ani sobě. Dostanu tě stejně pokaždý." Říká nejvíc potichu, jak to jen jde. Nechci, aby měl pravdu, ale má. Nechci, aby jsme se po každý hádce i když byla jenom jedna, usmířili sexem, ale děje se to a já s tím musím něco udělat.